Recenze

Polda 4 – černá ovce rodiny

Asi málokterý starší český hráč nezná (a málokterému mladšímu není alespoň podle názvu povědomá) herní série Polda. Od roku 1998, kdy byl vydán první díl, si prošla téměř dvaceti lety vývoje a na kontě má úctyhodných šest dílů. Ty se od sebe značně lišily svým zpracováním, které dalo každému dílu svůj specifický nádech a každý si tak našel svého favorita. Všeobecně kladně jsou však většinou přijímány zejména první tři díly série, naopak díl čtvrtý to od hráčské veřejnosti asi nejvíc „schytal“. Ne všechno je ale tak zlé, jak by se mohlo na první pohled zdát.

Ruský pojídač veverek opět na scéně

Na rozdíl od předchozích dílů, Polda 4 navazuje přesně tam, kde Polda 3 skončil. Hlavní hrdina Pankrác rozlouskl další případ, zachránil prezidenta USA a teď si užívá zasloužené dovolené na Havaji s agentkou, teď už přítelkyní, Mucovou. Bohužel ne nadlouho. Sotva líbánky začaly, volá Pankrácovi geniální ruský vědec a vynálezce profesor Santusov, kterého taktéž potkal v minulém dílu, a prosí ho, aby za ním okamžitě přiletěl do Paříže, že je to otázka života a smrti. Pankrác se nakonec nechá překecat a vyhledá v opuštěném pařížském divadle Santusova, který se zde ukrývá před ruskými agenty. Santusov mu vysvětlí, že se mu povedlo vynalézt stroj času, a teď se bojí, že padne do rukou Rusů, kteří jej budou chtít využít k přepsání minulosti ve prospěch Sovětského Svazu. Po Pankráci nechce nic menšího, než aby se s pomocí jeho vynálezu přesunul do budoucnosti a zjistil, jestli jsou jeho obavy oprávněné. Pankrác nakonec s nulovým nadšením souhlasí a přístroj použije, čímž se odstartuje koloběh šílených událostí, ve kterých se Pankrác přesouvá mezi historickými epochami v minulosti a různými verzemi alternativní budoucnosti, a snaží se zachránit svět tím, že se vrátí do doby vynalezení přístroje a zabrání Santusovi v jeho dokončení.

Tady končí veškerá sranda

I přes poměrně ulítlou zápletku se tentokrát Polda 4 drží vážnější noty než jeho předchůdci. Pryč jsou doby, kdy Pankrác rozesmával svou stupiditou a adolescentními fórky (vynahrazuje si to hned v dalším díle). Chápu, že někomu zde může starý dobrý maloměšťácký Polda chybět, ale v tomto dílu by působil spíše jako pěst na oko. Pankrác jakoby dospěl a zvážněl, a stejně tak jeho okolí. Sem tam narazíte na nějaký joke jako na připomínku starých časů, ale je to spíše jenom z povinnosti (co byste taky čekali v revoluční Paříži nebo v alternativní budoucnosti, kdy svět ovládnou komunisti). Je to o tom, co od hry čekáte. Pokud už začnete hrát s tím, že si chcete dát něco, u čeho se můžete pořádně zasmát (což, uznávám, zní vzhledem k předchozím dílům celkem logicky), můžete čtvrtý díl rovnou přeskočit. Pokud do hry ale půjdete s otevřenou myslí a budete ji brát takovou jaká je, může vás příjemně překvapit. Polda 4 má totiž výbornou atmosféru, něco co předchozím dílům spíše chybělo. A v které další hře se podíváte do havajského komunistického letoviska?

Aspoň se to dobře hraje

Hratelnostně nedoznal Polda větších změn. Hra je klasický point-and-click, s měnícími se kontextovými ikonkami v závislosti na tom, na co najedete kurzorem myši. Velká výhoda toho typu adventur spočívá v tom, že je zde mnohem menší riziko záseku, které hrozí u adventur, kde musíte akci vybírat sami (jako mluvit, jít, vzít, použít atd.). Na druhou stranu se tím zahazuje příležitost k mnoha vtipným komentářům a situacím, které se mohou objevit, když zkoušíte nejrůznější šílené kombinace akcí a objektů. Osobně preferuji první, automatizovaný, přístup, zejména u takovéto hry, kde by takový typ humoru mohl působit až nepatřičně. V kombinaci s většinou poměrně střízlivými hádankami, spojováním a používáním předmětů, vám vyjde hra, která se velmi dobře hraje a odsýpá bez větších záseků. A pokud se nějaký přece objeví, není to nic, co by nespravil rychle vygooglený walkthrough (uznávám že při typickém zkoušení všeho-na-všechno hra může ztratit část svého kouzla). Jednu další věc, co bych chtěl k hratelnosti ještě vyzdvihnout, je „rychlé přemístění“, aktivované dvojklikem. Zatímco v některých jiných hrách se herní postava v takovém případě dá do běhu, v Poldovi 4 dojde k okamžitému přemístění na místo kliknutí. Zejména zde to byl opravdu chytrý a pragmatický designerský tah, protože při normální chůzi je i přechod z jednoho konce obrazovky na druhý hotový porod. A teď si vemte, že musíte takových obrazovek projít několik, abyste se dostali kam potřebujete a to jenom proto, aby vás nějaké NPC hned zase poslalo zpátky odkud jste přišli. Nevím, možná byli grafičtí designéři a animátoři tak pyšní na nového trojrozměrného Poldu, že se rozhodli jeho chůzi zpomalit na ploužení, abychom si všechny ty polygony mohli pořádně vychutnat (a že jich tam ale je).

Hutná atmosféra, ale jinak…

Tím už se dostáváme ke grafice a technické stránce hry všeobecně. Jak už jsem naznačil, hra používá (tehdy nový) 2.5D systém, kdy jsou postavy, případně některé předměty, ve 3D a vše ostatní ve 2D. Je bohužel vidět, že tvůrci neměli s 3D grafikou ještě takové zkušenosti, ohyzdné 3D modely postav a jejich donekonečna se opakující animace jsou jedna z věcí, které jsou hře vyčítány nejvíc. Jinak ale vypadá k světu, zejména za lokace by grafičtí designéři zasloužili pochvalu. Za mě i přes nepovedené 3D modely na tehdejší dobu dostává tak B. Z pohledu dnešního hráče by to byla zhruba úroveň „dá se na to koukat“, což je v podstatě pro tak starou hru poměrně velká pochvala. Co se týče zvukové stránky, ta zde není nic převratného. Hudební podkres lokací slouží hlavně k upevnění atmosféry, nejlepší smyčky byly asi ty z komunistické Paříže. Pokud se ale vyloženě nesnažíte aktivně poslouchat, jednotlivé melodie vám moc v hlavě neutkví (ale najdou se i výjimky, například opuštěné divadlo). Dabing už klasicky obstarávají čeští herci a dabéři L. Sobota, O. Kaiser, J. Lábus, P. Nárožný a další. Neříkám, že se jejich hlasy vždycky hodí úplně ke všem postavám, ale v zásadě odvedli dobrou práci, a bez nich by to koneckonců asi ani nebylo ono (hlavně tedy bez Soboty alias poldy Pankráce).

Co říci na závěr? Polda 4 možná není nejvtipnější díl série, ale přesto má co nabídnout. Pokud si chcete zahrát příjemnou adventurku se smysluplnými hádankami (většinou), dobrým příběhem a atmosférou, která dobře odsýpá, rozhodně doporučuji zahrát. I dnes je k dostání spolu s ostatními díly na netu za cenu kolem 100 Kč, nebo můžete vyzkoušet port na telefony a tablety zhruba za stejnou cenu, a zahrát si jej se sluchátky třeba v tramvaji nebo autobusu místo Candy Crush nebo Angry Birds. Alespoň je to pořád lepší než další díl, kde se Pankrác asi praštil do hlavy, ztratil paměť a vrátil se do adolescentních let – jinak si jeho proměnu vysvětlit nedokážu.

Michal Lászlo

Komentáře(0)

Nejsou k dispozici žádné komentáře.

Napsat komentář, recenzi

Jako registrovaný a přihlášený uživatel můžete tuto hru nejen ohodnotit, ale také k ní napsat komentář, diskutovat o ní, nebo ji zařadit do některého ze seznamů.