Jak vypadá studium herního designu na vysoké škole?

emily_rook – 17/03/2022

Ještě na začátku století se zdálo nemožné mít v téměř každé domácnosti osobní počítač s kapacitou na rozjetí akční 3D hry, a přece se to stalo skutečnosti. Zároveň se otevřela široké veřejnosti možnost tyto hry vyvíjet, ovšem jen zdánlivě, neboť každý, kdo to kdy zkusil, mi jistě potvrdí, že to není tak jednoduché. 

Udělat hru? Žádná trivialita

Vývoj hry je komplexní disciplína, která požaduje spoustu znalostí. Design herních mechanik, grafika, zvuková tvorba a samozřejmě všemi obávané programování jsou (mimo jiné) nezbytné dovednosti. Zbývá tedy otázka, kde je získat? Pomocí návodů na internetu, placených kurzů, či snad studiem na vysoké škole? V tomto článku popíšu své zkušenosti s poslední zmíněnou variantou, a to se studiem herního designu na pražské FAMU od průběhu přijímacího řízení po zážitky z vyučování.

Na úvod ještě musím zmínit, že za sebou mám pouhý jeden semestr na této škole. Nedokážu tedy napsat o celém průběhu studia či uplatnění, které mě po vystudování čekají. To však ještě ani nelze, neboť se obor otevřel teprve minulý rok a já spolu s mými spolužáky představujeme první studenty. Pokusím se ale touto formou předat co nejvíce informací pro zájemce a zároveň popsat moji cestu skrz magický svět vývoje her. 

Cesta k vývoji her 

Moje první vzpomínky na počítačové hry pochází z dětství, kdy se do našeho domácího počítače vložila disketa a na obrazovce se objevil závodní okruh s autíčky. Mohla jsem pak strávit večer s nosem přilepeným k obrazovce a sledovat, jak moji rodiče lámou ve hře rekordy. 

Samotný vývoj her mi byl představen až na vysoké škole. Původně jsem začala studovat programování na pražském Matfyzu bez jakýchkoliv ambicí věnovat se hrám, protože se nezdálo pravděpodobné, že bych v tomto oboru mohla kdy sehnat práci. „To se vážně chceš živit hrama?,“ znělo od starší generace. Jenže na škole jsem viděla, že ačkoli je tato kariéra možná o něco riskantnější než být programátor v nějakém jiném odvětví hladovém po IT specialistech, je to možné. A tak začala má cesta herního vývojáře!

Pokud neberu v potaz nějaké jednoduché klony her jako lodě a šachy, na nichž jsem se učila programovat, svoji první hru jsem si vyzkoušela udělat s týmem spolužáků na gamejamu. Obecně gamejamy doporučuji pro všechny začínající vývojáře, nejen, že je to zábava, ale hodně se toho při něm naučíte a ještě vám z toho vznikne (většinou) funkční hra. Nám se dokonce povedlo vytvořit dílo, která dle hlasování ostatních účastníků bylo druhé nejlepší z celé akce! Úspěch mě namotivoval a jelikož mě práce na hře bavila, rozhodla jsem se vývoji věnovat i dále.

Ukázka se hry I come in peace, která byla vytvořená v rámci 48 hodinového gamejamu na naší katedře. Spolupracovaly na ní se mnou Kateřina Hanáčková a Vendula Burešová
Ukázka se hry I come in peace, která byla vytvořená v rámci 48 hodinového gamejamu na naší katedře. Spolupracovaly na ní se mnou Kateřina Hanáčková a Vendula Burešová.

Otevírá se nový studijní program

Ve finálním roce mého bakalářského studia se zrovna objevily zprávy o otevření přihlášek do prvního ročníku dvouletého magisterského programu herního designu na pražské FAMU a já určitě nebyla jediná, kdo si řekl: „To potřebuju studovat!“

Oproti podobnému oboru na Matfyzu se program namísto čistého technického programování soustředil, jak už jeho název napovídá, na kreativnější stránku vývoje, a to samotný design a návrh her. Studijní plán sliboval přednášky od lidí z oboru, tvorbu vlastních her pod dohledem profesionálů a spousty zajímavých předmětů. Přijat mohl být kdokoliv s bakalářským diplomem, stačilo „pouze“ projít dvoukolovým přijímacím řízením a stát se jedním ze sedmi úspěšných. Podobně jako u ostatních kateder FAMU se tak jednalo o maličký obor, na který se sice nedostane každý přihlášený, ale o to víc byl přislíben osobní přístup ze strany pedagogů při samotné výuce.

Dvě kola přijímacího řízení

A co vlastně jednotlivá kola přijímacího řízení obsahovala? V tom prvním dostali uchazeči zadáno několik úkolů: sepsat koncept narativní mobilní hry, vytvořit koncept libovolné hry ve formě videoprezentace a udělat teoretický rozbor hry dle našeho výběru. Nakonec se do tohoto balíčku úkolů mohlo přidat nepovinné portfolio s ukázkami dalších uměleckých projektů. Nepovinně – ale bylo jasné, že bez něho se šance na přijetí výrazně ztenčí.

Mně vypracování těchto zadání trvalo asi měsíc, k čemuž pomohla má snaha udělat každý z úkolů na 110 % procent. Sepsaný koncept mohl obsahovat “obrázky, videoukázku nebo herní demo”? Výtečně, spolu s ním odevzdám téměř tříminutový mockupový záznam ze hry. Ve videokonceptu stačilo ukázat pár obrázků s komentářem? Ne, postavím nějaké prostředí a jeden level hry v unreal engine, abych ho pak mohla do videa natočit! A tak dále. Jistě šlo projít prvním kolem efektivněji, každopádně, mé úsilí bylo odměněno pozvánkou do druhého kola.

To se již odehrávalo prezenčně. Ten den se všichni úspěšní v prvním kole dostavili do jedné ze tříd FAMU, kde se v řádných rozestupech (díky, korono) rozesadili do lavic, aby mohli být vřele přivítáni a vyslechli si podrobné informace k dalšímu programu. Pak jsme dostali papír, vytáhli tužky a na základě zadaných omezení na papír za omezenou dobu vymysleli co nejzábavnější level a herní mechaniky. Nakonec přišel ještě krátký test z angličtiny a tím skončila první část druhého kola. 

Odpoledne celé přijímačky zakončil osobní pohovor s téměř všemi učiteli z oboru. Otázky během něj položené se týkaly především již odevzdaných úkolů, a to jak domácích, tak z druhého kola. Musela jsem si obhájit své nápady a mí oponenti byli neoblomní. Samozřejmě přišlo i pár dotazů týkajících se světa her obecně, kde jsem dostala příležitost konečně někoho oslnit tím, že hodně sedím doma a hraju. Nakonec se ujistili, že jsem v případě úspěchu schopna absolvovat prezenční studium na jejich oboru, a šla jsem domů, netrpělivě čekat na rozhodnutí o (ne)přijetí.

Mise přijímačky splněna!

„Výsledek bude uchazečům sdělen neprodleně po ukončení přijímacího řízení,“ sdělovaly oficiální stránky. A skutečně, jen o dva dny později mi ve schránce přistál e-mail oznamující můj úspěch. Pak už jen stačilo dodělat bakaláře, přečkat léto, přijít na zápis ke studiu a stala jsem se oficiálním studentem.

Seznámení se školním prostředím přišlo hned po zápisu, kdy jsme se vydali do prostorů určených pro výuku. Herní design má svoji vlastní třídu, kde se koná naprostá většina našich oborových hodin, díky čemuž není potřeba se během výuky někam po Praze přesouvat. Každému z nás je přidělen jeden výkonný počítač, který používáme během výuky a k práci na našich projektech. Během roku se pak postupně plnil inventář třídy: plakáty na zdi, pohodlný gauč, nebo televize. Snad nám ještě přibude nějaká herní konzole máme přislíbený playstation.

Screenshot ze hry Buřtobraní, vytvořený se spolužákem Martinem Hromádkou pro unikátní henrí arkádový automat festivalu FIK.
Screenshot ze hry Buřtobraní, vytvořený se spolužákem Martinem Hromádkou pro unikátní herní arkádový automat festivalu FIK.

Co se učíme

Asi nejdůležitější předmět z celého studijního plánu představuje dílna. V rámci ní se učíme dovednosti nejcennější pro herního designéra: schopnost ukázat naše dílo veřejnosti a vyslechnout si zdrcující kritiku. Hodina většinou vypadá tak, že si na dílnu několik lidí připraví svůj projekt, což v prvním semestru bylo většinou něco krátkého, jako modifikace již známé hry či textovka, nyní, v druhém semestru, to bývá klauzurní hra. Poté se v celé třídě spolu s učitelem diskutuje, jak na nás jako hráče hra působila, a vymýšlí se, jakým směrem se má posunout dál. Může se to zdát triviální, ale jistě mi ostatní kreativci potvrdí, že po vytvoření nějakého díla není nic horšího, než ho sdílet s ostatními jen proto, aby vám ho zkritizovali. Nicméně, pro tvorbu her je klíčové umět pracovat s feedbackem okolí, a z mého pohledu nás to dílna úspěšně učí.

Za podobně významný předměty bych označila middleware, určený pro výuku herních enginů, konkrétně Unity, nebo výuku základů 2D i 3D grafiky a animace, scenáristiky a zvukové tvorby, abychom rozuměli všem aspektům výroby her.

Další důležitou součást vývoje her tvoří programování. Ač je obor spíše umělecký, schopnost alespoň porozumět základnímu programování se po studentech vyžaduje. První semestr tak pro ty bez předchozích zkušeností s programováním obsahoval i základy C#.

Co se přednášek týče, za klíčovou považuji kapitoly z herního designu. Skvěle řeší problém, kdy lidé z praxe nemohou kvůli časové náročnosti přijít a učit běžné hodiny, a tak tento předmět v podvečer hostuje lekce od různých přednášejících, podle jejich dostupnosti. Již jsme se tak mohli zúčastnit hodin s lidmi z Warhorse, Bohemia Interactive, nebo Amanity.

Jelikož jsme vysoká škola, máme tu i teorii. Nejde však o žádné suché řeči, pořád se bavíme o hrách, takže i téma jako jejich historie je protkáno spoustou zajímavých informací. A ano, jedna z teoretických přednášek se věnuje i genderu, což v souvislosti s tímto oborem vzbudilo velkou kontroverzi. Za mě však tento povyk byl přehnaný, neboť se jedná o jeden nevýznamný volitelný předmět (takže tam nikdo studenty nenutí chodit), na kterém já osobně nevidím žádnou propagandu zaměřenou na to, jak dělat korektní hry. Naopak, z těch několika přednášek, kterých jsem se zúčastnila, mi přišlo, že látka byla podávána konstruktivně a mohli jsme s ní v jakékoli chvíli nesouhlasit. A dejme si ruku na srdíčko: jelikož se momentálně v souvislosti s herním průmyslem otázka genderu a podobných témat řeší, neměli by studenti něco o této problematice vědět?

Tento výčet rozhodně není kompletní, pro celý studijní plán bych vás odkázala na stránky herního designu – https://hernidesign.famu.cz/studium. I mě ještě spoustu předmětů, včetně stáže v herním studiu, čeká.

Na závěr

Znovu bych chtěla opakovat, že po prvním semestru ještě nemohu hodnotit celé studium a článek by si zasloužil za nějaký rok či dva pokračování, i tak ale doufám, že aspoň někomu pomohl. Celý obor je ale ještě v plenkách a bude záležet na tom, jaký si ho studenti několika prvních ročníků udělají. Za mě bych studium doporučila všem nadšencům, kteří mají o něj zájem a nezaleknou se ničeho, co vývoj her obnáší, ať už je to programování nebo sdílení své tvorby s ostatními.

Takže jestli chceš tvořit s náma, máš šanci. Přihlášky jsou otevřené, tak do toho!

Komentáře

Zdělte nám svůj názor

Zatím žádný komentář.