FPI: David „Havran“ Spáčil I Altar Interactive, Fish Fillets, Original War, UFO Aftermath, Videoflot …

Podcast Soundcloud:

Podcast Spotify:

Podcast Apple:

Podcast Google

Kompletní přepis:

David: Já se jmenuju David Spáčil. Říká se mi Havran. V současné době se živím tím, že děláme kreslená videa i různé virály. A poslední rok a půl se zajímám o AI.

V Altaru jsem měl na starost, ze začátku všechno, a potom hlavně animace. Byli jsme tam s Vláďou Chvátilem, Tomášem Kučerovským a Rumunem, úplně od toho prvotního začátku, kde jsme začínali v takové sklepní místnosti v Brně.

Bylo to v době, kdy nějaké první hry vyvíjel Vochozka a o moc víc si toho u nás neuvědomuju.

Mě s tím, že vzniká Altar, oslovil Martin Klíma. My jsme se znali z předchozího projektu, což byla karetní hra Aréna, kde Martina Pilcerová, Tomáš Kučerovský, já a ještě jeden člověk, na kterého si nevzpomínám jsme měli na starost jednu postavu, kartičky a u toho jsme se seznámili. S Martinou Pilcerovou jsem se znal mimojiné z Ameriky z různých Worldconu, kde se setkávají sci-fi a fantasy fanoušci. Když jsem tam poprvé viděl Tomáše Kučerovského, tak on měl dlouhé vlasy do copu, vypadal jak ten vrah, kterého ilustroval a říkal jsem si, to bude nějaký drsňák. Celou dobu se tvářil zamračeně a drsně vypadal a přitom jeden z největších dobráků, které znám.

Poté, co jsme dělali tu Arénu, tak já jsme na nějakou dobu odjel do Ameriky s batohem, kterému jsem říkal mořské prase, asi se 100 dolarama, protože jsem tam měl nějaké příbuzné a zkoušel jsem se prosadit v Hollywoodu. Měl jsem nějakou složku s obrázkama, který byly v té době příšerný. Bylo to dávno před dobou mobilů. Vždycky jsem prolezl pod závorou do Universalu a tak, a ťukal jsem tam na dveře producentům, jestli by mě nevzali. Ono to bylo pár let po revoluci, třeba 7 let a to tam ještě skoro žádní češi nejezdili a oni byli zvyklí domlouvat si schůzky. Myslím, že zrovna v Universalu řešili, že by mě jako reálně vzali, podle mě ne kvůli tomu co jsem měl reálně s sebou za věci, ale kvůli tomu, že jim přišlo fantastickej příběh, že nějaký borec…ještě ten chlápek, na kterého jsem se doklepal ještě volal telefonem někomu a oni si ještě pletli Čechy a Jugoslávii. Tak on telefonoval:” Hej Joe, tady je někdo z Jugoslávie a najednou se objevil u dveří, vůbec nevolal a chce u nás dělat. Zkoušeli mi vyřídil zelenou kartu. Půl roku jsem v Americe zůstal a pokoušeli jsme se to nějak dát dohromady, ale nakonec se ukázalo, že bych musel být nominovaný na Emmy, Grammy nebo Oscara, což jsem nebyl, takže z toho nic nebylo.

Na těch Worldconech bylo vidět, že mají v ruce CD s nějakýma předpotopníma hrama, nějaké první verze. Tí, že Martin Klíma dělal Dračák a dělali jsme tu Arénu, tak já když jsme dojel zpátky a byl jsem úplně bez peněz, tak jsem chvilku dělal v Bravo Girl, což bylo docela peklo, ale bylo to dobře placené. Tam jsem dělal grafika. Občas jsme se sešli s Martinem Klímou a něco jsme řešili. U těch deskovek je to hrozně náročné. Tenkrát mi to tak přišlo. Člověk musí vyrobit ty figurky nebo kartičky, natisknout to, udělat krabice a musí udělat spoustu reálných předmětů. Potom se dost často stane, že se to vlastně neprodá. Takže už předem do toho musí člověk vrazit obrovské množství peněz. Kdežto mě přišlo úžasné, že u té počítačové hry se jenom vylisuje to CD a je to. Člověk nemusí jakoby nic vyrábět. Tak jsme se o tom bavili a nemyslím si, že by Altar vznikl na základě tady tohoto, ale po nějaké době mě Martin oslovil s tím, že v Brně bude, ještě s Pašíkem a Petrem Němcem, oni byli vlastně takoví 3 investoři, zakládat Altar Interactive, což měla být od Altaru další větev, která by dělala počítačové hry. Já jsem dal výpověď v Bravu a přesunul jsem se do Brna. 

Bydleli jsme na Sedlákově, v Masarykově čtvrti v takové prvorepublikové vile, kterou měla paní Svobodová. Už tenkrát to byla starší, elegantní dáma. Shodou okolností jsem s ní mluvil asi měsíc předtím po telefonu, protože potřebovala něco spravit na počítači a podle mě jí dnes musí být tak kolem stovky. Už tehdy musela mít tak 75. Na zvonku měla napsáno Bereta Svobodová. My jsme si dlouho mysleli, že se tak jmenuje. Ono se ale ukázalo, že Bereta je nějaký chlapík, který byl taky důchodce, kterému bylo tak 80 a byl to horník z Ostravy. Její přítel, on tam s ní žil. On skoro nemluvil. Byl to takový šlachovitý dědek, ale když jsme tam potom stěhovali nějaké stoly nebo tak, tak my, počítačové trosky jsme tam ve třech lidech jsme se prohýbali, když jsme nesli stůl, tak pan Bereta běžel okolo nás přitopit do štrugláku a když to viděl, tak ten stůl normálně drapl, nás odehnal a odnesl tam kam jsem potřebovali. Já jsem v tom sklepě i bydlel. Pod jedním počítačem jsem měl matračku. Dostal jsem, což byla tenkrát věc, co mě na tom bavila nejvíc, nejvýkonnější počítač. Byla to myslím 486. Béžový počítač. Už do Rybiček jsem začal rederovat věci. Začal jsem se učit s 3D. Měli jsme 3D studio Max. Fungovalo to tak, že člověk něco nastavil, nějakou jednoduchou scénu a zalezl jsem do toho spacáku, pod tím mým béžovým počítačem a třeba na dvě ráno jsem si nastavil budíka. Ve dvě ráno jsem se podíval a bylo třeba vyrenderovaných třeba prvních 10 framů a teď bylo vidět, co na tom bylo blbě, tak jsem to přenastavil a spal jsem dál. Ráno jsem se vzbudil, další kousek byl vyrenderovaný a takhle týdny a týdny se dávala dohromady nějaká malá intro animace.

Pro Fish Fillets jsem myslím dělal tady to logo. To jsou staťáky z toho videa. Na tom jsem se učil 3D. Ještě bylo zajímavé, že prostředí bylo v 3D a ty postavičky, jsem Tomášovi předrenderoval v tom prostředí a on je potom do toho dokresloval.

Tohle je nějaké patro v Vikingama, co jsem dělal. Tady je další, Mayové. Fungovalo to tak, že si měl tvar, do kterého si to musel udělat. Vláďa Chvátil tu pixelovou grafiku dělal tak, že měl nějaký editor, kde to po těch pixelech kreslil a z toho dal dohromady celou věc. My s Tomášem, jsme tu věc vždycky nakreslili a potom jsme to zmenšili, aby to mělo ostré hrany a v tom jsme to upravovali. Nedělali jsme to po jednotlivém pixelu.

My jsme žádné ty hry nikdy nedohráli a většinou jsme to jenom zkoušeli hrát. Mě daleko víc bavilo ty hry vymýšlet, než hrát. Když jsme dodělali Rybičky, tak to byl první nízkorozpočtovej pokus, který se v Čechách docela ujal. Na základě toho jsme se potom vrhli na Original War. To už byla rozsáhlejší hra a tam se dal dohromady takový rozšířenější tým, kde byl Finder, Budur, Dave, Honza Krátkej. Zezačátku si vzpomínám, že nám měl přijet nějaký investor. Protože hry jsou náročné a člověk to neufinancuje většinou ze svého, takže to funguje tak, že ti vydavatelé do toho investujou a potom tomu dělají marketing a vydají to. U Original War jsme se domlouvali původně s Virgin Interactive. Oni potom v průběhu zkrachovali a převzal to Titus, který záhy taky zkrachoval, ale ne kvůli nám.Vím, že když k nám měli přijet ti zástupci té vydavatelské firmy, nejsem si jistý jestli to byl ten Virgin, tak jsme dělali takovou potěmkinizaci. Ta sklepní místnost vypadala dost hrozně. Dávali jsme tam nový koberec, celé jsme to vymalovali, odněkud jsme tam nanosili počítače, stoly a židle, aby to vypadalo, že tam sedí daleko větší tým lidí. Hlavouni přijeli, vyděli, že je to tam docela super a odjeli. My jsme to zase všechno vrátili. Nakonec do nás zainvestovali a tím pádem se OW dělalo.

OW mělo bouřlivý vývoj. Už si to přesně nepamatuju, ale vím, že jsme věčně byli nějak bez peněz. Martin s Pašíkem se vždycky snažili ty peníze sehnat nějak dohromady. Třeba jsme jeli, celá banda všech lidí, nějakým starým Tranzitem nebo Transportérem, v devíti lidech, do Londýna na ECTS. Byl to super zážitek, protože jsme tou dodávkou jeli do Londýna. Byl to obrovský veletrh a byl tam turnaj ve Quakovi a my jsme tou dobou Quaka hodně hráli, tak na tom turnaji, mám pocit, ze všech těch lidí co tam byli, tak jsem vyhrál nějaké tričko a nevím jestli i nějakou grafickou kartu, protože tam byla nějaká holka, Cornelia měla přezdívku. Byla to nějaká profesionální hráčka toho Quaka a já jsme byl jediná, kdo ji způsobil smrt, ale né, že bych byl v tom Quaku tak dobrej, že bych ji zabil, ale ona se teleportovala nějak těsně přede mně a vystřelila a o mě se zabila. Zářez jsem měl ale já. Tak jsem tam vyhrál nějaké to tričko.

Zpátky to byla taky dobrodružná jízda. Potřebovali jsme chytit trajekt. Jeli jsme v nějakém hustém dešti, abychom to stihli najeli jsme na nějaký patník…bylo to celé takové akční.

Tohle jsou reálně kreslené skicy k Original War. Souboj Američanú s Arabama. 

Tohle je nějaký předchůdce amerického vozítka. To je z roku 98. Jsou to úplně prvotní skicy aby si člověk nastřelil  směr, kterými by ty věci mohly jít. 

Tenkrát to se mnou Vláďa musel mít těžké. S odstupem času už to člověk vnímá jinak. Protože celá ta hra se odehrávala na hexech na poli hexů. Vím, že Vláďa byl vždycky nešťastný, že já když jsem nějaké to vozítko vymodeloval, tak ono celý ten hex nevyplňovalo, ale bylo takové nějaké podlouhlé a přišlo mi to logické, ale samozřejmě potom člověk záhy pochopil, že kluci potřebovali aby ty vozítka, stavby a všechno, ty hexy vyplňovaly, protoe z toho herního hlediska to dávalo smysl. Vím, že jsem byl z toho nešťastný, že se upřednostňuje to, aby se to vozítko vlezlo do hexu před designovým hlediskem.

Tohle je podle mě zase nějaký Rus, který drží nějakou Američanku.(15:09)

Tohle je zase nějaký první návrh loga a Morphling, vozítko.(15:11) Ono to mělo takové trojúhelníkovité pásy, které mohly fungovat jako pásy a nebo se z toho vytáhly takové věci a udělaly se z toho velké kola a jezdilo to rychleji kolama. To jsem vymodeloval a pak to bylo použité ta technický nákres.

Morphling byl původně navržen jako taková bublina, jakoby částečně vrtulník a pak se to předělalo na trošku jiný tvar. Vzpomínám si, že jsme vymýšlel, že mi přišlo úplně super, že by to mohlo  reálně fungovat.

Tohle je zase nějaký koncept akvarelama.(16:00)

Tohle jsou Arabi(16:03). Oni měli takové tříkolky, vypadaly asi nejvíc jako ze Šíleného Maxe. Tohlensto už je ten ruský interface od Honzy(16:17).

Tohle je tady ten co mám obrázek (16:22)

A tohle je americký interface. To jsem dělal já, on byl víc takový futuristický(16:28). Z dnešního pohledu už je to takové retro. 

Tohle byl zase akvarel nějakého vozítka, nějaká první skica.(16:45)

A tohle jsou Arabi a americká vozítka.(16:53) Jsou tam i ti Morflingy.

Tohle si vzpomínám. Tou dobou byl program, kde člověk na základě malování odstínů šedi si modeloval terén.  (17:03)

(17:25) Tohle je plakát co jsme dělali podle mě na nějakou herní výstavu, tady. Tohle je zase kreslené na počítači na nějakém tabletu, americký voják.(17:35)

Co si člověk zezačátku vůbec neuvědomoval, ale tohle jsou přesličky (17:43). Ono stačilo třeba udělat válec, který by měl pár polygonů a natexturovat to. Já jsme si to tenkrát neuvědomoval a promodeloval jsem přesličku nebo plavuň, která měla několik tisíc polygonů a byl na tom vidět každý lísteček a oni pak když to nahráli do té hry, tak se to ani nehlo. Chvilku zkoumali čím to je a zjistili že věc, která má potom na obrazovce 30 pixelů, tak měla 100 tisíc polygonů. To se stávaly takové vtipné záseky.

Ve starém Altaru, jak jsme blbli, tak to jsou parodie na nějaké reklamy, co byly tou dobou.(18:29)

(18:35) Takhle vypadal starej Altar. Tady sedí Dejv. Tohle byly starý Nokie. Ne že by to bylo retro, tohle byl myslím docela nový model. A Nokie jak měla heslo…

Michael: Jako connecting people.

David: Jojo, tohle je altaří blbost jedna.

Tohle je zase jeden z konceptů, do UFA : Aftermath(19:18) a potom ty další nebo respektive všechny vznikaly v elektronické podobě.(19:35) Částečně předrenderované věci, je to kombinace všeho.

Storyboardy jsem dělal zároveň jako mood boardy, kdy to teda jde z vrchu dolů (19:45) Tohle bylo intro a mělo to začínat záběrem, kdy to vypadalo jako reálná scéna a postupem času bylo vidět, že se ta kamera oddaluje a je vidět, že je to v kině.Všichni tam seděli jenom jako siluety a ukázalo se, že v tom kině sedí mrtvoly. Zvrchu na ně prší a dívali se na Independents day. Tohle logo jsem pro UFO taky dělal (20:18)

Většina těch věcí vznikala tak, že nebyly jenom rederované, ale kombinoval jsem to. Tady řeba (20:28) jsem si digitální osmičkou natočil, vyfotil jsem si, jak tam naskakuje ten záběr (20:35) a tady to jsem si natočil jako prach v akvárku. Docela dobře byly zanimovaný ten pilot tady stímto (20:47). To dělal “Robo” kámoš z FAVU. Potom to dojde do toho kina.(21:06) to je Dejv…no většina programátorů, co na tom dělala, tak sedí tady v tom hledišti. S odstupem času tam člověk vidí strašnou spoustu chyb.

Zásadní bylo, že jsme to točili reálně v kině u autobusáku, u Grandu. Ono tam to kinu už není, ale bylo tam. Už si nevzpomenu jak se jmenuje. Dělali jsme to reálně, ještě to teda nebylo dělané v 3D, ale měli jsme v podstatě filmovou produkci. Měli jsme hromadu maskérek, dělali jsme ty lidi reálně jako zombíky. Když jsme to dotočili, tak všichni v těch…a byli namaskovaní fakt dobře, a v tom zombie vizuálu jsme se šli někam najíst, protože jsme měli hrozný hlad, tak někde uprostřed Brna jsme si dávali jídlo. Mě pak ještě napadlo, s jednou maskérkou, což byla spolužačka s tělového designu,oni měli shodou okolností tady aťas, udělat takovej béčkovej horor. Je jenom vidět, že ona otvírá nějakou skříň, mezitím ji do bytu vlezou zombíci a sežerou ji. Koupili jsme nějaké hovězí játra a pár nějakých vnitřností a vypadalo to opravdu realisticky. Zahrála to výborně.

Potom bylo jedno intro dobrý a jedno špatný. Podle toho, jak to člověk dohrál. V jednom tom intru to skončí tím, že se ta kamera oddaluje na zeměkouli a na celý Vesmír a v druhém bylo vidět, že to skončilo špatně a rozlézá se to po celé planetě a jakoby to zatemní Měsíc.

Tam, kde je teď Vaňkovka, nově postavená, tak tam původně byla stará Vaňkovka, do které se normálně nedalo dostat. Byla zavřená aby tam na někoho něco nespadlo. My jsme tam se školou chodili na foto cvičení. Vždycky nás tam pustili. Byla to stará secesní hala, ve které uvnitř rostly stromy a bylo to úžasné prostředí a bylo to zase nakombinované s 3D. Takže to bylo k tomu natáčení UFO: Aftermath.

(24:25) Tohle jsou zase koncept arty, ačkoliv nejsem nějaký koncept art výtvarník, tak tohle bylo Visionu. Nějaké úplně první koncepty. Tohle byl normálně akvarel (24:37). Denní a noční scéna hradu z Visionu.(24:50) to je ta původní skica, než se nabarvila na den a noc. Potom už je to všechno domalované v Painter, Fractal Design Painter, pak to myslím koupil Corel a nevím jestli to ještě existuje. Bylo to ale docela dobrý, na tu dobu. Jaký funkce to mělo a jak se s tím dalo malovat. 

Tady byla nějaká postava, jako kozel (25:15)

Tohle je zase nějaký akvarel (25:20). Asi se to mělo odehrávat někde na vesnici. Bažiny

K Visionu jsme dělal spíš pár takových moodboardových obrázků. Spíš nahodit směr, kterým by se to mohlo vydat. Vision se nakonec nerealizoval.

Zásadní posun byl, že vlastně Rybičky, tím jak to byl takový nejvíc punkový projekt, tak jsme tam zároveň měli největší svobodu. Čím víc do toho potom zasahovali vydavatelé a distributoři, tak tím víc byl člověk omezený v tom co dělá, což je jedna věc. Druhá věc, že už se to začalo víc štěpit a jednotlivé profese se začaly víc profilovat. Ze začátku třeba na těch Rybičkách jsem dělal, počínaje nějakýma konceptama, přes grafiku jednotlivých pater, animace. 3D…v zásadě všecko.

U OW, tam se Tomáš víc ujak toho. že dělal koncepty a já jsem měl na start videa. Postupem času, až k UFU, tak se i ty videa začaly dělit, že někdo dělal třeba jenom modely, a potom někdo, kdo dělal jenom textury. 

V době, kdy jsme do OW potřebovali přibrat nějaké lidi, tak já jsem měl na starost sehnat nějaké nové grafiky. Tak jsem si říkal, že kde bych tak mohl sehnat nějaké nové grafiky. Tak jsem po školách roznášel nějaké plakátky na nástěnky, že hledáme grafiky do Altaru. Když jsme byl na FAVU, a tam jim na stole ležely přihlášky k dennímu studiu. Já už jsem jednu školu měl za sebou tady na Mendelovce, zootechnika. Diplomku jsem měl na etiologii velbloudů. Takže jednu školu už jsem měl za sebou  a občas mívám takové zkraty a jak jsem to tam viděl, tak jsem si říkal, co kdybych si zkusil ještě jednu školu. Tak jsem tu přihlášku vyplnil a šel jsem s tím na studijní. Tam bylo zavřeno, tak jsem to nechal chlápkovi dole na recepci, ať jim to tam kdyžtak dá a nějak jsem na to zapomněl. Za 2 měsíce došlo, že máme poslat domácí práce. To už byly hotové Rybičky, tak jsem dal dohromady krabici Rybiček a nějaké obrazy co jsem dělal a nějakou dřevěnou sošku co jsem vyřezával. Dal jsem to do Ikea tašky a odnesl jsem to tam. Za další měsíc přišlo, že jsem prošel prvním kolem a druhé kolo, že jsou talentovky. To byly 2 dny psaní scénáře, malba naživo, kresba z hlavy a prostě hromada věcí. Tím jsem překvapivě taky prošel. Nejhorší bylo 3 kolo a to byly dějiny umění a nějaký motivační pohovor. Motivace to bylo dobrý, ale z dějin umění jsme nevěděl vůbec nic. Předtím jsem vůbec žádnou uměleckou školu nedělal. Bylo taky zajímavé, že z těch 120 lidí co se tam hlásili, tak nás do ročníku brali 3. Já jsme dělal video art multimedia. Chodili tam lidi ze samých Umprum a takových škol. Takže já jsem dělal ještě 7 let, protože jsem si to roztáhl, denní studium na FAVU. OW jsem ještě komplet dodělal, ale jak jsme začali dělat UFO, tak jsem se čím dál víc vzdalovat tomu světu, který se čím dál víc specializoval na úzké činnosti. Ve finále člověk měl na starost už jenom rozanimovávání scén. Šel jsem na stáž do Bretaně, kde jsem byl půl roku a v té době jsem z tama v podstatě odešel. Postupem času se připojil ještě Tomáš Kučerovský, Honza Krátkej, a potom jsme spolu založili studio Cabient. Dlouhou dobu jsme to měli v Husovicích a potom na konečňáku v takové věži s obrovským kulatým oknem. Byl to příšerný prostor z toho důvodu, že v zimě tam byla hrozná kosa, v létě tam bylo strašný vedro a za těma oknama byla kvanta chcíplejch holubů. To, že to mělo obrovské okno od země až ke stropu, tak jak nám to ukazovali a otevřel ty dveře a okamžitě nám spadla brada a šli jsme do toho.

Michael: A ty si odešel po tom UFU: Aftermath nebo si tam byl ještě na Aftershock?

David: Na Aftershock už vůbec a v průběhu Aftermathu jsem odešel. Jak jsem říkal, už mě to začalo táhnout zase k jiným věcem. Já to tak mám ale celkově. Nic nevydržím dělat nějak ultimátně dlouho. Myslím, že něco mezi 4-7 rokama mám takovou periodu, co su vždycky do něčeho zanořenej. Hlavně se mi blbě dělají věci, které mě nebaví. Respektive nemůžu je dlouhodobě dělat. A to co mě baví nebo nebaví, tak moc neovlivním. Takže ikdyž to třeba není placené nebo tak, tak se do toho vrhnu, protože si nemůžu pomoct, ale pokud už pochopím ty principy jak to funguje a už se v tom člověk dostane na nějakou úroveň, což je z pragmatického života vlastně hrozně nevýhodné, protože když se tu věc naučím a začnu ji dělat relativně dobře, že by se tím dalo dobře živit, tak mě to docela dost často přestane bavit a začnu dělat něco jiného.

Po odchodu z Altaru, tak jsme s klukama Honzou Krátkým, který tam taky dělal grafiku a Tomášem Kučerovským, tak jsme založili studio Cabinet, což bylo v tom prostoru s tím oknem. Já jsem hodně dělal videa a videoklipy. Do Original War nám dělal hudbu Michal Pavlíček. Mimo to, že dělá kytaristu v Pražském výběru, tak je výborný skladatel filmové hudby. Dělal třeba pro BBC, což málokdo ví. Vzhledem k tomu, že já jsem tehdy dělal ty animačky, on to viděl, tak se mu to hrozně líbilo. Michal Pavlíček mě potom oslovil s tím, jestli bych mu nedělal nějaké videoklipy. Potom ty videoklipy viděl Střihavka, Lucie Bílá. Dneska už to nejsou lidi, co jsou úplně in, ale v té době to byly největší pop kulturní hvězdy.u nás. Takže já jsem dělal hodně videa pro tyto lidi a pro hromadu kámošů z rockové scény. Z Michalem Pavlíčkem jsme dělali…on dělal hudbu a já jsem dělal animace pro balet Malý princ, které mělo Slovenské národní divadlo. To byl taky docela velký úspěch v té době. Mezitím jsem dodělával FAVU. V roce 2012 jsem ze studia Cabinet odešel, protože jsem víceméně omylem založil startup Videoflot a to bylo asi nejintenzivnější období mého života. S mýma nulovýma zkušenostma z jakýhokoliv byznysu. Měl jsem neziskovku Indust, která byla zaměřená na nové cesty vizuality ve filmu a videu. To mě vždycky zajímalo. Různé experimenty a sledoval jsem Chrise Cunninghama, Spike Jonze, Michel Gondry, všechny tady ty tehdejší hvězdy motion designu, reklam a takových těch krátkých forem. V rámci té neziskovky, tak kluci z pražského Hubu, Impact Hub, tady jednou dělali, pro neziskovky, víkendové školení, jak si neziskovky na sebe můžou vydělat. Člověk se pořád snažil dělat si ty svoje projekty, které by pokud možno nebyly ovlivněné tím komerčním světem, jak jsem to měl nastavené z FAVU, že by měl člověk dělat ty svoje umělecké věci. Tak jsem si říkal jednu dobu, že bychom to mohli financovat z nějakých grantů. Ukázalo se ale, že to papírování kolem těch grantů je daleko složitější než živit se normální prací a prostě ty videa točit. Přes tu neziskovku jsem narazil na kluky z toho Hubu a byl tam mimojiné Adam Hazdra. Já jsme v tom víkendovém kole byl s projektem, tenkrát jsem tomu říkal Videodron, podle jednoho Cronenbergova klasického filmu. Měla to být, původně jenom v Česku, platforma pro videotvůrce. Já jsem většinou spolupracoval s Jirkou Strnadem nebo s nějakýma kameramanama, které jsem měl jako kámoše, když jsme něco točili. Jednou jsem nemohl nikoho sehnat, tak jsem si říkal, že na internetu musí existovat něco, kam zadáš hledám kameramana na dnešní večer nebo něco takového a jsou tam. Zjistil jsem, že nic takového není a že bych něco takového udělal. Původně jsem si představoval, že by to mohlo být za měsíc naprogramované a už to pofrčí. Adamovi Hazdrovi se to hrozně líbilo a doporučil mi, já jsem do toho uvrtal ještě Freona, což byl původně programátor z Altaru a 

Dejva a Barbuchu, která tam tehdy byla jako praktikantka a přihlásili jsme se do Starcube, což byl startupový akcelerátor. Jeden první v Čechách. Kupodivu jsme se tam s tím dostali. Bylo dobré, že jsme měli k dispozici prostor, mentoring od lidí, kteří se v tom vyznali a za 3 měsíce jsme měli mít starcube show. Na hvězdárně prezentaci těch našich projektů, před investorama. Hrozně nás honili abychom dali dohromady marketingový plán, byznys plán. Tam jsem poprvé slyšel věci jako byznys plán. Sice jsme tu show nevyhráli, kupodivu to nevahrál ani Oliver Dlouhý, který byl ve stejném běhu s náma, který potom založil SkyPicker nebo tak nějak a teď je to Kiwi, vyhledávač letenek. Potom jsme se umístili na nápadu roku a vzápětí jsme se dostali na Startup Chile, takže jsme tam s Barbuchou na půl roku odjeli. Ten startup měl takovou tu starupovou křivku. Zezačátku to hrozně frčelo a ještě tehdy fungoval marketing na sociálních sítích nebo sociální sítě fungovaly daleko líp než dneska. Já jsem natočil video biker na D1. To byl takový cyklista kterého honili policajti a komentovali to a to mělo za měsíc třeba 2,5 milionu shlédnutí. Dneska bez nějakého placeného marketingu už ani omylem. To jsme do toho nevrazili ani halíř. Videoflot měl už relativně dost uživatelů ještě v době, kdy ještě nebyl naprogramovaný. Když jsme se vrátili z toho startup Chile, tak mě už bylo jasné, že potřebujeme investora a spíš smart money. Tou dobou se mnou byl nějaký rozhovor ve Forbesu a všude se o nás psalo. Sami od sebe se mi ozývaly divné existence. Fotbalista, co hrál ligu v Rusku, ten mi psal : “Já bych do vás nalil 30 mega a za rok a půl mi vrátíte 35.” Mě bylo jasné, že takový člověk nám žádné know-how nedá, což jsem pochopil už tehdy, že to budeme potřebovat. Nakonec jsem tady na nějaké akci, když jsme se vrátili z Chile, potkal Vaška Muchnu, který založil a vede Y Soft. Na té jeho přednášce mi přišlo super, že tam v nějaké košili, tak rozevlátě běhá po pódiu a něco vykládá. Říkal jsem si, že to je přesně náš člověk. Šel jsem za ním s tím, jestli by si nechtěl popovídat o Videoflotu. A on říká : “ Jo, já jsem ti asi před půl rokem posílal na LinkedInu, jestli nepotřebujete pomoct.” Oni měli v Y Soft zkušenost s globálním byznysem, a že jsem mu neodpověděl.  Já jsem tam měl totiž 2 profily a ten jeden byl mrtvej. Bohužel on našel ten mrtvej a tam mi napsal. Nakonec jsme takovým systémem, že v podstatě já jsem vždycky donesl takový velký papír a tam jsem měl nakreslené…bylo to jako nějaká deskovka, tak za půl roku bychom mohli mít pokrytou Jižní Ameriku a tam budeme potřebovat 2 markeťáky. Jednoho v portugalštině, jednoho ve španělštině…Severní Amerika…takhle jsem to měl rozkreslené a kolik na to asi budeme potřebovat a Vašek mi to vždycky poškrkal. V Brazílii tam to známe, tam jsou markeťáci 3x dražší. Já jsme chtěl investici do 10 milionů a Vašek mě překecal, že budeme potřebovat tak 33 mega. Tak jsme se domluvili za 33 % Videoflotu, že do nás nainvestoval 33 mega, ale ono to funguje tak, že to člověk dostává v nějakých tranchech, podle milestonů, jestli je plní nebo neplní. Ten projekt z tůzných důvodů, ale z velké části proto, že já jsem jako manažer neměl žádné zkušenosti, tak někdy v roce 2015 šel docela do kytek. Do té doby jsme utratili třetinu z těch peněz a v podstatě jsme to zahybernovali. Bylo to docela takové náročné období, protože…no z různých důvodů. Chvilku jsem se z toho otřepával a někdy 2017 jsem potom založil 60seconds, kde děláme kreslená videa. Což děláme doteď. Do toho se poslední dobou dost vrtám v AI. To je tak zhruba….

S odstupem času je hrozně zajímavé, jak se s tou bandou lidí, s kterýma jsme kdysi dělali v Altaru, pořád vídáme. Jednou za rok míváme Altar párty. Člověku to ve skutečnosti dalo strašnou spoustu zkušeností, do budoucna. Řeknu si, že jsme se podílel asi na 3 hrách, někdy v pravěku, ale je dobré, že se toho mohl člověk zůčastnit.

Teď je rok 2023 a my jsme ty hry začali dělat, jestli nekecám 97 nebo něco takového, tak je to 25 let. Čtvrt století. V době Rybiček a ještě celkem OW, tak mi připadá, že jsme tam někteří měli takovou relativně svobodu. Přesto, že se časem člověk stával nějakým kolečkem v soukolí, tak to pořád bylo takové….že tam nebylo žádné striktní zadání. Já nevím jestli to dneska v těch herních firmách je, ale že do dalšího milestonu musí být navrženo dalších 8 postav. Částečně bylo možné dělat si ty věci po svém. Z toho se něco uchytilo a něco ne. Byla to jiná doba a všichni se sbírali nějaké zkušenosti. Já si třeba vzpomínám, ještě z té doby, že strašná spousta lidí tehdy hrála Dračák, protože k nějakým modulům jsem dělal obálky atd. Dokonce vycházel časopis Dračí dech, do kterého jsem dělal vnitřní grafiku a taky občas nějakou obálku, ale ten Dračák, strašně moc lidí ho hrála, případně ho chtěla hrát a furt se dělaly dotisky a furt jich nebylo dost. Z dnešního pohledu, podnikatelského, kdyby se na to někdo podíval, tak si řekne, proč toho nenatiskli třeba 100 tisíc kusů a byli by úplně za vodou. Ten Dračák byl věčně nedostatkové zboží. Pořád se to někde shánělo.

Teď je navíc dobré, že existuje crowdfunding. V té době skoro neexistoval internet, ale dneska to v podstatě jakoby člověk prodá dopředu.

Michael: Já ti těda děkuju, že sis na nás udělal čas a že si řekl něco o Altaří historii a o svojí kariéře.

David: Já taky. Rád jsem zavzpomínal a díky za vykládání.