Exkluzivní

Talk To: Jozef Kovalčik I Fond na podporu umenia

Talk To (TT) je náš nový typ rozhovorů, které jsou trochu tradičnější než ty ze série FPI. Vést je pro teď bude zakladatel VisionGame Mirek Žák. V prvním díle si sednul s Jozefem Kovalčikem,  ředitelem slovenského Fondu na podporu umenia, který na Slovensku zafinancoval už mnoho her, které by bez něj možná ani nevznikly.

 

Audio verze SoundCloud: 

Audio verze Spotify: 

Audio verze Apple Podcasts: 

Kompletní přepis:

Mira: Dobrý den, já tady vítám váženého hosta. Můžete se představit, kdo jste a co děláte?

Josef: Jmenuju se Josef Kovalčík a jsem ředitel fondu na podporu umění. Tento fond je veřejnoprávní instituce, která vznikla před 8 lety na Slovensku. Je určena na podporu uměleckých aktivit nebo spíš na podporu aktivit v oblasti umění, kultury a kreativního průmyslu. Mezi aktivity, které podporujeme, patří takové ty tradiční jako je divadlo, tanec, hudba, vizuální umění, literatura. Podporujeme i muzea, knihovny, galerie. Naše spektrum je docela velké a mezi ním jsou i digitální hry. Tak se jmenuje i náš program. Podporujeme tvorbu počítačových her a různé akce, které se k tomu vážou. V jiných programech podporujeme reflexi v této oblasti, překlady různých počítačových her, ale také literatury, která reflektuje tuto oblast. To spektrum je takové širší, ale jestli se dnes máme bavit o digitálních hrách, tak na to máme samostatný program, který je rozdělený na dvě takové velké části. Jedna je určená na tvorbu a druhá na akce.

Mira: Proč si myslíte, že by se hry jako médium měly podporovat?

Josef: No, počítačové hry nebo teda multimediální díla, jak to máme my vydefinované – na úplném začátku, to nebylo v plánu. Byli jsme v kontaktu s lidmi, kteří v této oblasti aktivně působí a postupně jsme se rozhodli tuto oblast podporovat. Přijala se i legislativní změna, že tyto multimediální hry jsou zařazené i v našem zákoně jako oblast působnosti. Na začátku to bylo podporované jako nějaké mezioborové dílo, ale potom se to ještě víc vyspecifikovalo. I na základě toho, že se zákon změnil. Fond si to vzal za své. Vnímá to, jako neoddělitelnou součást umění, kultury, kreativního průmyslu. Z každého trochu. Pokaždé, když jsem dostal otázku na toto téma, kam to zařadit, tak každý projekt možná někam jinam. Naší prioritou v této oblasti je podporovat spíše menší, začínající projekty, ale ne jen ty. Obsahově spíš experimentální, vzdělávací, ty které se snaží jít možná ne tak silně po té ekonomické atraktivitě, ale jdou do oblasti, které ještě nejsou tolik prozkoumané. Nebráníme se tomu, když se ten projekt stane ekonomicky úspěšný. S tím u nás samozřejmě nikdo nemá problém, ale přeci jen ty projekty, které mají ten potenciál ekonomický větší, tak si najdou lehčí zdroje. Proto my jsme se rozhodli podporovat to, co si tak lehce tu podporu nenajde. Stejně tak začínající tvůrce, protože ti si hledají budget nejhůře na to, aby dotáhli své projekty.

Od úplného začátku jsme ty programy připravovali s profesionály, kteří působí v této oblasti. Nebylo to nadesignované od stolu. Vždy to bylo v interakci s našimi znalostmi, které jsme museli mít, což bylo nevyhnutelné, abychom mohli nějaký program spustit. Máme nějaké pravidla, které fungují v rámci státní správy a je nutné dodržovat i jiné zákony, které nemusí až tak dobře znát lidé, kteří v té oblasti nepůsobí. V té interakci s profesionály v této oblasti se to povedlo podle mě od samého začátku nastavit tak, že si ten program získal důvěru, což bylo to hlavní o co nám šlo. Aby věřili, že je možné získat peníze na dobrý projekt. Myslím si, že komunita kolem digitálních her je velmi dobrá, otevřená. Jako jedna z mála oblastí, když někdo nezíská podporu, tak uskuteční setkání s nepodpořenými žadateli, kde jim vysvětlí proč nebyli podpořeni. Ta ambice, aby to bylo transparentní, aby se nikdo necítil nějak ukřivděný, že nedostal peníze na daný projekt, aby neměl pocit, že to nenastalo proto, že tam měl někdo něco domluvené. Myslím, že se to povedlo. Jasně, když někdo nedostane podporu, každý věří svému projektu a chce získat peníze, že je zklamaný, ale myslím, že se to povedlo vždy vysvětlit kde byl problém a jak by se to dalo vylepšit. Myslím si, že toto funguje dobře.

Další důležitý aspekt v tomto programu bylo to, že ti, kteří si u nás dají žádost, s tím, že jde převážně o začínající tvůrce, tvůrkyně her, nejsou to jen muži, tak aby ho připravili profesionálně. Tak jako by ho připravovali pro získání nějakého investora v komerční sféře. Natrénovat si to. I když nezískají podporu, tak minimálně budou vědět, co znamená připravit celý ten design plán, co znamená zohlednit všechny aspekty, které ten projekt musí obsahovat…, co všechno musím mít zohledněné až do detailu, jaký je časový plán osob, jak to bude náročné. Toto všechno jsme chtěli aby to obsahovalo, aby to bylo jednak pro ně jasné, jak je realisticky připravený ten projekt a i to, aby se naučili dělat ten projekt. Podporu nemusí získat hned v tom prvním roce a někteří si potom ani nepožádali, už to měli hotové, tak si sehnali komerčního investora. I na základě zpětné vazby zjistili, kde v tom projektu byly řekněme chyby, odstranili je a i díky tomu si našli investora.

Různě se to vyvíjí, ale myslím si, že takto nastavené ty programy fungují dobře. Častokrát, když se mě na to v zahraničí ptají, máme dobrou spolupráci s norským fondem, podobným jako my. Nemají gaming ve svém portfoliu podpory. Jejich zaměstnanci teď přijedou k nám na nějaké 2 týdny a budou zjišťovat o tomto programu nějaké detaily, aby ho uměli dobře nastavit. Spolupracujeme s dánským council, ten ale podporuje hry. Trošku to mají jinak nastavené, ale ne nijak diametrálně odlišné. Zábavné je, že jsme si to každý nastavovali sami, ale vlastně dost podobně. Odlišuje se to jen v drobných detailech. Jinak to funguje velmi podobně. 

Mira: Super. Když se vrátím k těm žádostem. Když začínající vývojář dá ty svoje myšlenky na papír, dá to dohromady, tak jak probíhá to samotné schvalování? Kdo o tom rozhoduje? A ta zpětná vazba probíhá jak? Písemně nebo osobně?

Josef: Jednou za rok je zveřejněná výzva. Tam jsou přesně nadefinované parametry, co má žádost obsahovat. Pokud někomu není něco jasné, tak se může obrátit na kolegu, který to má na starost. Je u toho programu od začátku a má ty zkušenosti. Má i slušný přehled v tom, co je třeba. Na rozdíl od nás úředníků, má i dostatečně výkonný počítač na to, aby si všechno spustil (smích). Je to tedy připravené i na to, když potřebujeme speciální ovladače atd. nebo si je dokážeme půjčit, aby tam bylo naprosto profesionální posouzení těch jejich projektů. Co se týče technické stránky, tak to je zabezpečené.

Když získáme ty žádosti a projekty, tak potom je posuzuje odborná komise, která je složená z lidí, kteří jsou externisté. Nejsou interní zaměstnanci a ti jsou navržení z oblasti počítačových her. Jediná podmínka je, že nesmí dojít ke střetu zájmů. Nemohou to být investoři do těch her ani někdo, kdo se na tom podílí. Máme tam většinou lidi z větších firem, protože ti u nás nežádají. Je tam jeden člověk, který je z teorie, řekněme, marketingu, nedělá přímo vývoj…, různě. Snažíme se, aby to bylo takové vyvážené, aby tam nebyla převaha jen těch, kteří se zabývají jen vývojem, ale aby tam byly i jiné úhly pohledy.

Nerozhodují naši lidé, ale jsou to lidé, které navrhl sektor. Naše správní rada je zvolila. Když dostaneme žádosti, tak požádáme ty, které máme jako proof of experts, kde máme nějakých 12, 14 lidí. Zjišťuje se, jestli jsou ve střetu zájmů. Ti, co se vyjádří, že nejsou, tak z nich na veřejném zasedání vylosujeme 5 lidí s tím, že 3 lidi zůstanou, ti dva se mohou měnit. Rada do toho může vstoupit, pokud to vylosované pořadí není různorodé, třeba chybí někdo z marketingu nebo teorie. Tehdy se může nějaká změna udělat, ale většinou se to nechá tak. Pokud je tam třeba 10 lidí, kteří nejsou ve střetu, tak se jde podle pořadí. Stane se, že někdo vypadne, třeba časově nebo z nějakých jiných důvodu, tak je tam vždy nějaký náhradník. V zásadě to plus mínus funguje takto. Oni potom posoudí tyto projekty. Každý hodnotí doma, sám. Potom se setkají. To svoje hodnocení vždy mají anonymizované, ostatní neví jak hodnotili. Potom je diskuze. Každé se rozebírá. Na začátku jsme si poslechli i žadatele, kteří měli stipendia nebo menší projekty. Teď se to trochu změnilo. Teď si poslechnem všechny projekty, které máme. Je tam nějakých 25 žádostí ročně. Takže víc je těch žádostí. Vyslechnutí se děje jen u těch větších projektů, u těch malých ne. Dávají se tam doplňující otázky, když je něco nejasné, jaký je tam plán. Většinou, když jsou tam nějaké nesrovnalosti nebo tam něco chybí. A komise potom rozhodne nebo doporučí, že takové projekty mají být podporované a my to potom zveřejníme. Většinou to máme tak, že od uzávěrky projektů je to tak 60 dní maximálně rozhodnuté o tom celém.

Mira: Ta komise se mění nebo jsou to pořád ti samí experti?

Josef: Oni se mění. Někdy jsou ti samí. Někdy jsou v konfliktu zájmů nebo jsou investoři nebo něco. Nebo si sami podají žádost, tak v tom případě nemohou být v té komisi. Ale takový případ jsme v komisi ještě neměli. Většinou jsou nějací investoři nebo externí garanti. Takže mění se, ale máme tam i lidi, kteří se několik let po sobě opakují.

Mira: Jak se určuje výše té podpory? Předpokládám, že je tam nějaký strop? U toho projektu je i spoluúčast toho autora?

Josef: Na začátku jsme to měli nastavené tak, že jsme dávali na malé projekty stipendia. Tam je ta podpora do výše průměrné mzdy v hospodářství. Maximálně mohli získat okolo 12, 13 tisíc eur. To byly opravdu malé projekty.

Potom byli na vertical size. To byla jakoby fáze B. Tam byla žádaná podpora do 60 tisíc euro a na Beta final 100 tisíc euro. Teď se to tam trošku změnilo. Maximální výška podpory ale zůstala na úrovni 100 tisíc euro s tím, že to spolufinancování je na úrovni nějakých 5 %.

Mira: Jak velký balík má fond k dispozici?

Josef: Na tuto oblast dáváme 350-400 tisíc euro ročně. Není to zas tak moc na první pohled, ale za ty roky, co podporujeme digitální hry, tak jsme profinancovali do této oblasti 1 822 000 euro. Podpořených bylo 121 projektů. V různé výšce i rozsahu. Ta suma není zase až tak zanedbatelná. Jistě, dokážu si představit, že by tam šlo podstatně více prostředků. Taktéž je tu otevřený prostor na to, aby se podporovaly větší projekty. Naší snahou je, aby to fungovalo podobně jako ve filmu na Slovensku. Ty velké projekty nejsou financované přímo, že dostanou dotace, ale jsou podporované tak, že se zrealizuje ta hra a potom si mohou požádat o vratku ve výši 30 % z investovaných prostředků. Řekněme, že pokud projekt stojí 1 milion eur, tak oni si ho musí na začátku zaregistrovat, že ho jdou realizovat. Potom podají auditované vyúčtování toho celého projektu. Stál tedy milion euro, tak si mohou požádat o vratku 300 tisíc. Tohle je forma podpory, kterou bychom rádi viděli i v této oblasti. Pomohlo by to spíše těm větším firmám, které si spíš dokáží sehnat ty prostředky. Je to riskantní, různým způsobem to může být problematické. Mohlo by to stimulovat větší zaměstnanost v této oblasti, kdyby mohli s takovými penězi počítat. Funguje to dobře u filmu, pohlo to tou oblastí. Přitáhlo to investice do této oblasti. Něco podobné existuje v Polsku. Myslím, že ne na úrovni 30 %, ale myslím, že nějakých 20 % tam je.

Je to automatická podpora, transparentní a není s tím žádný problém. Nerozhodují o tom žádné komise. Je to spíš zaměřené na komerční projekty a je to brané jako kreativní průmysl, jako investice do toho sektoru. Toto si dokážu představit do budoucna. Audiovizuální fond to na Slovensku dělá. Je to naše partnerská organizace. Oni podporují jen film a my všechno ostatní. Toto bych rád viděl i v této oblasti. Samozřejmě se nechceme zřeknout v podpoře i těchto malých projektů. Kdybychom měli větší budget pro celý fond, tak by se zvýšila i podpora v této oblasti. Je to neoddělitelná součást. Žádné pochybnosti o tom nejsou, jestli by se to mělo podporovat nebo ne. Nebyla žádná taková debata, kterou jsem mimo jiné i očekával. Jestli je to umění nebo není nebo podobné banální věci od lidí, kteří do toho až tolik nevidí. Kdo tu oblast už trochu zná, tak ví, o co tam jde, kolik oblastí to naráz dokáže zasáhnout. Může to pomoci i jiným oblastem. Hudba, literatura, grafický design, ne jen bezprostředně nějakým programátorům a vývojářům, ale i jiným přidruženým profesím. S tímto jsem já nikdy neměl žádný problém ani v okolí jsem nevnímal nějaké protesty. Napříč spektrem to bylo přijato jako něco, co by mělo být neoddělitelnou součástí. Myslím, že tomu i dost pomohlo to, že ty projekty, které byly vytvořené a podpořené námi, jsou dobré projekty a stojíme si za nimi.

Mira: Když jste říkal, že máte spolupráci i s nějakými norskými fondy, tak jak si stojí váš fond v porovnání s okolními státy? My v Čechách nic takového nemáme. Je to ojedinělé nebo jak se vám to povedlo, že to tak funguje?

Josef: Byl to dlouhý proces. Proběhla debata, jak peníze v kultuře oddělit od nějakého přímého politického vlivu. Naše Ústava mluví o tom, že umělecká činnost má být nezávislá a myslím si, že takové tvořivé profese mají být oddělené od toho. Podobně jako výzkum. Není možné dělat výzkum na základě státní objednávky ve smyslu zkoumejte toto a toto a musíte dojít k takovým a takovým výsledkům.

Ambice byla dlouhodobá vytvořit něco takové, co by ty peníze, které do této oblasti jdou, udělaly nezávislejší. Zkušenosti jsme čerpali ze severských zemí, kde toto funguje velmi dobře. Ať už jde od Švédsko, Norsku, Finsko, Dánsko. Dále potom v Holandsku v Anglii funguje Art Council England, který je na podobném principu. Creative Scotland stejně tak. Ve Walesu je podobný koncept už 30 let. Ta zkušenost existuje v Evropě. Není to všude takto. Někde je to ponechané na ministerstvech, jako je to třeba v ČR nebo i v Polsku. Pobaltské republiky to mají, Ukrajina má podobný fond jako my. Tyto fondy existují i mimo Evropské země.

Ukázalo se, že ta odbornost investování těch prostředků se zvyšuje, pokud je to takovým způsobem oddělené. Nejsou tam ty přímé politické vlivy. Pokud ta organizace je zřízena jen za účelem rozdělení prostředků, tak dokáže i flexibilněji reagovat. To je i v našem případě. Každý rok tu přehodnocujeme naše schémata, vylaďujeme to, měníme nějaké věci, které nefungují atd. To jsou nekonečné debaty, častokrát o tom, jak to udělat líp. Jaký máme feedback z prostředí a jak přivést do prostředí impulzy, které by i tomu prostředí pomohly. Nebereme to tak, že jsme tu v nějaké pasivní úloze. Snažíme se být i nějakým způsobem aktivním hráčem v tom, jakým směrem se kultura posouvá. Digitální hry nebo multimediální díla jsou toho neoddělitelnou součástí. Nejsme ojedinělý případ v Evropě, ale inspirovali jsme se jinými zeměmi. Na Slovensku tomu pomohlo i to, že tu vznikl audiovizuální fond v roce 2009. Výrazně nastartoval tvorbu filmů a celou tu oblast oživil. Ať už šlo o oživení malých, jedno sálových kin, která se díky tomu začala rozvíjet a tvorba filmu vůbec. Vytvořila se celá oblast, kterou dobře nastavený systém pomohl stimulovat a pomáhá do teď. Na něčem podobném jsme stavěli i my, no nedá se to úplně porovnávat. Některé fundamenty a inspirace, velmi dobrá spolupráce, kterou máme s audiovizuálním fondem, pomohly i nám.

Mira: Kdybyste měl říct nějaké plány do budoucna, co byste rádi ve fondu měli, ať už víc peněz na tu podporu…?

Josef: Ano, větší budget, samozřejmě, celkově. Usilujeme o to, aby byl navýšen na další roky. Věřím, že se to povede, alespoň o nějaké procento. Co je pro mě důležité, abychom měli možná trochu víc prostředků na provoz, abychom mohli zkvalitnit naše služby pro žadatele. To si myslím, že je také důležité. Posílení spolupráce s nezávislým sektorem, ale hlavně se zastřešujícími organizacemi. Je dobré, že v oblasti digitálních her funguje asociace, která sdružuje tyto organizace. Díky této organizaci se o hodně snadněji komunikuje. Když máte někoho, kdo nemluví jen sám za sebe, ale mluví za celou komunitu, kde je to vydiskutované, tak se o dost snáz dělají nějaké změny. Každý to vidí ze své malé perspektivy, ale když je to probírané na nějaké velké platformě, tak se ty názory nějakým způsobem vyjasní a spíš se tam vidí celek, než nějaká malá perspektiva. Já taky, když vidím věci jen ze svého pohledu, tak je to jen nějaká malá perspektiva, ale když to rozebíráme ve větším počtu, tak se ty pozice vyjasní a je nutné i z něčeho ustoupit a možná se otevřít i něčemu, co mi v té chvíli nemusí vyhovovat, ale pro ten celek to může být dobré. Toto je velmi dobré pokud to funguje.

Jak jsem se zmiňoval předtím, tato asociace herních vývojářů organizuje i taková sezení s odmítnutými žadateli, kterým vyjasní v čem to nefungovalo nebo prezentují projekty, které byly vytvořené, což je taky fajn. Mohou se naučit o tom víc. Hlavně ti, kteří začínají.

Mira: To je určitě důležité. Už bych asi přešel do té fáze, kdy bych se vás zeptal, co vy a hry? Zahrajete si ve volném čase, nebo máte děti a víte, že něco hrají?

Druhá otázka, jestli si myslíte, že by do budoucna bylo dobré se více zaměřit na vzdělávání vývojářů. V dnešní době je málo škol, kde se vyučuje vývoj her a začínající vývojáři jsou většinou fanoušci, kteří hrají hry a potom přejdou do stádia, že hry tvoří?

Josef: Já nehraju vůbec (smích), nemám ani děti. Já ke hrám nemám žádný takový vztah. Já jsem se to všechno musel naučit, abych v těch nevyhnutelných parametrech o tom něco věděl. Na zbytek mám kolegy nebo experty, kteří v této oblasti působí. Přiznám se, že absolutně vůbec nehraju hry ani na mobilu. Toto je úplně mimo mě. Neznamená to ale, že nevnímám význam této oblasti. V té teoretické oblasti možná víc a pro kulturu jako celek. Proto si myslím, že tato oblast se musí rozvíjet systematicky, pokud v ní chceme něčeho dosáhnout. Já tam vidím paralelu v tom, když začínal film před 120 lety. Počítačové hry samozřejmě nejsou na stejné úrovni jako byl film před 120 lety. Když si ale vezmete dějiny kinematografie, jak se postupně profesionalizovala. Postupně do toho vstupovaly školy, postupně se specializovaly profese. Vzdělávalo se už od samého začátku. Od těch co programují, až po ty co píší scénáře, kde je nutné ty příběhy konstruovat. To mě třeba na tom zajímá, jak jsou příběhy konstruované v počítačových hrách. Je to něco jiného než v jiných oblastech. Otevírá to velký prostor pro kreativitu. Možná i pro nějaké alternativní způsoby uvažování. Nemusí vše fungovat jen v rámci nějakých kapitalistických představ a mohou se tam vytvářet nějaké jiné modulované představy o tom, jak by mohla tato společnost fungovat. Fascinuje mě to, že je to kolektivní dílo a není to založené na nějaké individualistické představě. Je tam hodně věcí, které jsou pro mě fascinující. Pokud to mám propojit s tou vaší druhou otázkou, je důležité, aby se takové věci rozvíjely a bez toho to určitě nepůjde. Já jsem velmi rád, že na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě se otevírají obory i nějaké mezioborové spolupráce. Sice jsou to teprve nějaké začátky a mělo by to určitě být v nějakém větším rozsahu. Taky si myslím, že by tento středoevropský region měl více tady v tom spolupracovat. Věřím, že i my k tomu přispějeme, aby ta výměna informací a spolupráce tu byly. Koneckonců jsme otevření koprodukčním projektům. To máme od samého začátku. Ať už se někdo rozhodne spolupracovat s někým např. z Čech, Polska nebo Rakouska nebo i jiných zemí, tak nejsme proti. Tak jak fungují dobře ve filmu, tak si myslím, že ve větší formě by mohli fungovat i v této oblasti.

Je tam velký potenciál. Je to v mnohém i budoucnost velké části kultury a umění.

Mira: To je super. Moc vám děkuji, že jste si udělal čas pro VisionGame a přeju mnoho úspěchů do budoucna.

Josef: Děkuji pěkně za pozvání.

Otec dvou dětí přes den a hráč přes noc.

Komentáře(0)

Nemáte účet?

Jako registrovaný a přihlášený uživatel můžete tuto hru nejen ohodnotit, ale také k ní napsat komentář, diskutovat o ní, nebo ji zařadit do některého ze seznamů.

Přihlásit/Registrovat