Recenze

Série Mafia aneb lineární hry v otevřených světech část 3.

0

Tento článek by se mohl jmenovat „Mafia III o 3 roky později“, volně navazuje na první dva díly a doporučuji začít čtení u nich.

Nejlepší i nejhorší díl v jednom balení

Jak už jsem psal v předchozích dílech. Mafia III si bere ze svých předchůdců vše a vše to posouvá dál. Co bylo dobré posunula na skvělé, a co bylo špatné posunula na příšerné. Celkově mám Mafii III moc rád, ale spíše jako vzpomínku. V tomhle je pro mě dost podobná jedničce. V paměti mám spoustu skvělých momentů. Nicméně stejně jako měla jednička ten idiotský závod a otravné přejíždění města tam a zpět, má trojka docela tragické technické zpracování (u vydání navíc i obrovské množství bugů) a neuvěřitelně naředěnou hratelnost.

Úvod, který strhne

I když velká část hry vznikala v české pobočce studia Hangar 13 (dříve 2K Czech, ještě dříve Illusion Softworks), tak vedení projektu měla na starost ta americká. V čele studia stál Haden Blackman. Ten v herní branži proslul hlavně jako scénárista (Star Wars: Force Unleashed). Kromě her píše převážně komiksy a z příběhu Mafie III to jde cítit. Příběh Lincolna je tak trochu jako ze světa Punishera, tak jak ho známe z pera Gartha Ennise (Preacher,  Punisher, The Boys ..)

Mafia III začne více než slibně. Má (aspoň podle mě) suverénně nejlepší otvírák z celé série a jeden z nejlepších co si vůbec pamatuji napříč podobnými hrami. Už když naskočilo hlavní menu a spustila se píseň All Along The Watchtower od Jimiho Hendrixe, tušil jsem, že se mi tahle hra bude líbit. První cca dvě hodiny jsou super. Sice už tady vyjde trochu na povrch, že hra nemá zrovna úžasnou grafiku, ale vše ostatní je opravdu dobré. Hra střídá dokumentární vyprávění příběhu s různorodým gameplayem. Vyzkoušíte si řízení aut, střílení a uvidíte spoustu příběhových animací, což jsou všechno věci, které dělá Mafia III opravdu dobře. Vše vyvrcholí úžasnou scénou v baru, kde je Lincoln zrazen lidmi, které považoval za blízké přátele. Úžasně nasnímané, zahrané, s perfektním hudebním doprovodem. Paint It, Black od The Rolling Stones skvěle podtrhuje celou scénu. Hra tak v prvních hodinách ukazuje, čím mohla a možná i chtěla být. Jenže pak přijde bolestné vystřízlivění. I když si ještě chvíli drží slušné tempo, jakmile dáte dohromady svou skupinu, úplně se rozpadne. Následují hodiny a hodiny naplněné vyloženě vatou, kterou není zábavné hrát a jen vás brzdí od příběhu. Je to o to víc smutné, když hra začala tak dobře.

Ach ty konzole

Mafia III je v některých věcech velmi dobrá. Rozhodně k nim ale nepatří grafika. Tedy grafika na konzolích. PC verzi jsem nikdy nehrál. Ta konzolová je ale dost ostudná. Mafia vždy byla série, která grafickou stránku sunula na to nejlepší, co bylo v aktuální době k sehnání. To bohužel neplatí o třetím dílu. Ten (na konzolích) vypadá místy dost špatně. Obzvláště pokud je slunečný den. V noci, nebo pokud je zataženo, vypadá docela solidně. Terno to není, ale stačilo by to. Ovšem po východu slunce se hra začne snažit dělat odlesky, a vypadá vyloženě hnusně. Trochu mi připomíná první RAGE na PS3. Stejně jako tato hra má totiž i Mafia III potenciál pro to, aby vypadala dobře, ale nikdy nestačí načíst včas textury. Když se zastavíte a dáte hře pár vteřin,  vypadá docela solidně, ale jakmile se začnete pohybovat, natož pak v autě, tak se iluze rozplyne, vše je rozmazané a detaily se ztrácí. Je to smutné, protože na konzolích existuje spousta podobných her a všechny vypadají lépe. Příklad může být třeba Watch Dogs 2. To je hra, která je ve stejném žánru a vyšla ve stejné době. Graficky však kope úplně jinou ligu. O kvantech dalších městských akcí na konzolích této generace ani nemluvě. Škoda je, že Mafia III je stejně jako její předchůdci neuvěřitelně detailní. Když si dobře prohlédnete obrázky, uvidíte spoustu drobností, které trčí na každém rohu i když nejsou potřeba. Tvůrci jistě trávili spoustu času s modelováním světa. Bohužel hra je příšerně optimalizovaná (nebo spíš není optimalizovaná). Možná špatný engine, možná málo času, každopádně výsledek je dost neuspokojivý.

Pokud hrajete jen Mafii III a nezapnete si nic jiného, než ji dohrajete, tak se na to dá zvyknout. Po pár hodinách vám to už ani nepřijde. Problém nastane, pokud zapnete něco jiného a uvědomíte si, jak má vlastně vypadat hra z této generace konzolí. Tím, že jsem pro účely těchto článků hrál zároveň ve stejné době i Mafii II na PC, pro mě bylo až bolestné dívat se, jak vypadá její o sedm let mladší sourozenec.

Moje romantizovaná představa o vzniku Mafie III je, že tvůrci roky dělali na PC verzi hlavní dějové linky (i když těžko říct, PC verze má podle metacritic suverénně nejhorší hodnocení). Hledali dobové záběry, vymýšleli jak to všechno nasnímat, aby hra vypadala jako film (a že se jim to místy fakt povedlo). Mazlili se s každou příběhovou misí a plácali se po ramenou jaká tohle bude pecka. Pak ale půl roku před vydáním přišel vydavatel a řekl jim, že hra je moc krátká a rozhodně musí vyjít i na konzole. A výsledek je Mafia III jak ji dnes můžete hrát. Odfláknutý konzolový port a prostřední část hry vycpaná extrémně repetetivním a stupidním obsahem o „dobývání města“, ke kterému už neměli tvůrci ani čas udělat animace, takže dialogy s NPC vypadají jako byste je sledovali z bezpečnostních kamer.

Vedlejší mise samotné jsou pořád to stejné dokola. A to doslova, protože i když se odehrávají v různých částech města, tak variace toho jak budovy vypadají uvnitř je opravdu malá. Někdy hra vnitřek obmění sama, tím, že odmítne načíst vnitřní vybavení budovy.

Pokud chcete maximalizovat svou úspěšnost, musíte nejdříve zapojit odposlouchávání (v každé části města několikrát), abyste to mohli udělat, potřebujete posbírat tři elektronické součástky na každý jeden okruh. Což je otrava, protože je to další věc na, které je vidět, že nad ní nikdo moc nepřemýšlel. Tyto součástky jsou totiž rozesety po celém městě a není moc jasné na, co vlastně jsou. Některé leží u popelnic, některé mají lidé na stolech v bytech, některé najdete jen tak u cesty. Fungují všechny stejně a pokud je chcete sbírat, můžete zrovna běhat po městě pěšky. Jsou poházené všude, zároveň je ale rychle spotřebováváte, takže sbírat je musíte. Tedy pokud chcete vytěžit z každé čtvrti maximum. Hra se dá teoreticky dohrát i pokud tuto aktivitu budete kompletně ignorovat (kromě jedné výukové mise). Jsou tak daleko od sebe, že přebíhat od jedné k druhé je otrava, zároveň jsou tak blízko, že přejíždět autem se taky moc nevyplatí. Prostě zbytečný opruz, který je ve hře jen aby uměle natáhl herní dobu.

S tímto úzce spojená aktivita je extrémně nudné a zdlouhavé páčení zámků. Tytam jsou šperháky z Mafie II a totam je odemykání zámků, které dávalo zjednodušeně vzpomenout na první díly série Splinter Cell. Ještě dnes si pamatuji, jak před vydáním o páčení zámků mluvili tvůrci v nějakém preview jako o skvělé minihře. Asi mám dramaticky jiný vkus pro minihry než oni. Páčení zámků je extrémně nudná, otravná a zdlouhavá minihra, kterou si zopakujete tak tisíckrát pokud chcete posbírat všechny sběratelské předměty, které jsou rozesety po mapě a často se nacházejí za zamčenými dveřmi.

A to je Mafia III v kostce. Solidní cca 10hodinová hra, která je uměle nahnaná na 30+ hodin. Mafia III je tak trochu jako křehčené kuřecí maso (to je to, které je v rámci zpracování napuštěno vodou se solí a polyfosfáty, aby získalo na objemu).  I přesto jsem ji dohrál třikrát a mám v ní 100% trofejí.

Dobyj město

Na rozdíl od jiných her, ve kterých máte potlačit nepřátelská postavení ve městě, v Mafii III nejde o osvobození, ale o převzetí. Koncept toho, že ve městě jsou nepřátelé a vy postupně osvobozujete (v tomto případě, přebíráte), není nic nového a je zpracován v desítkách her (The Saboteur, Just Cause, Far Cry a víceméně každá nová hra od Ubisoftu a mnoho, mnoho dalších). Mafia III si bohužel nevzala příklad z žádné z nich a celý tento koncept dokázala rozbít. Hra předstírá, že dává hráči volnost. Ve střední části se vám otevře téměř celé město a můžete dobývat čtvrti v téměř libovolném pořadí. Problém je, že volnost je jen iluze, ve skutečnosti vás hra omezuje a trestá každou iniciativu. Snadno se vám stane, že sami najdete místo s gangstry, řeknete si, tak je sejmu. Jenže pokud vám nikdo nedal misi, ve které je máte sejmout, tak se vlastně nikam neposunete. Když odejdete, dané místo se restartuje a až půjdete zase kolem, bude tam stejná skupinka. Díky tomu budete spoustu míst opakovat a málo které je zábavné napoprvé, natož napodruhé, nedej bože napotřetí. Ale i když si dáte pozor a budete ignorovat místa, kam vás mise zatím nevede, budete stejně spoustu lokací navštěvovat opakovaně. Většinou jsou to hlavní „tábory“ v dané lokaci. Nejdříve je vystřílíte a něco z nich ukradnete, což přiláká šéfa dané čtvrti, aby se tam šel podívat s bandou nových gangsterů. Takže musíte celé místo vystřílet znovu. S tím, že nejdříve je nutné jít za svým kontaktem pro danou čtvrť pro „svolení“. Zajímavější zpracování něčeho podobného je třeba ve hře Middle-Earth: Shadow of War (případně její předchůdci). Zde musíte také vylákat šéfa dané lokality, nemusíte ale kvůli tomu natřikrát jezdit za svým kontaktem, aby vám vše schválil.

Hodně gameplaye je o ježdění jak idiot z místa na místo. Zajedete za někým, ten vám dovolí zničit místo, o kterém dávno víte, vy jedete na to místo, zničíte ho a jedete mu zase zpátky říct, že je teda zničené. Celá tato část navíc postrádá zpracování hlavní kampaně a zároveň vás blokuje od pokračování v příběhu, takže se snadno stane, že běháte hodiny a hodiny po městě, bez toho abyste viděli jedinou příběhovou kapitolu. Tímto způsobem hrajete třeba dvě hodiny, abyste zpřístupnili jednu příběhovou misi a pak zase dvě hodiny „dobýváte“ město. Takže z příběhu ani nic nemáte. Nejlepší varianta je podle mě se hecnout. Odtrpět si vše dobývání naráz, příběhové mise si šetřit a pak si je zahrát třeba tři za sebou. Každopádně s takto vystavenou hratelností se tvůrci nemůžou divit, že Mafia III je obecně hodnocená jako nejslabší díl. Podle metacritic.com je průměrné hodnocení (napříč platformami) od recenzentů kolem 65% a od uživatelů kolem 50%. Spousta lidí prostě byla tak otrávená, že hru ani nedokončila. To je fakt, který se dá snadno ověřit. PS4 verze má na metacritic nejvyšší skóre, takže usuzuji, že na této konzoli asi bude nejvíc hráčů, kteří hru dohráli. Avšak když se podívám na trofeje, tak ze všech vlastníků Mafie III pouze 16,1% získalo trofej, kterou dostanete po poslední příběhové misi. Tím pádem více než 83% lidí hru nikdy nedohrálo. Platinovou trofej, pro kterou hru musíte dohrát minimálně 2x (já musel třikrát), má pak pouze 0,4% lidí. (údaje jsou z června 2019)

Tady nemáš co dělat, hochu

Jeden z hlavních motivů Mafie III je to, jak otevřeně zobrazuje dobu, ve které se odehrává. Hlavně to, jak otevřeně rasisticky si mohla spousta často i vysoce postavených lidí tehdy dovolit vystupovat, bez nějakých následků. Hra vám nezapomíná každou chvíli připomenout, že Lincoln je míšenec ve světě, který je jen pro bílé. Slyšíte to všude. V bohatších čtvrtích se na vás NPC dívají podezřívavě a často komentují, to jak vypadáte, nebo co děláte v jejich čtvrti. Často se může stát, že pokud vejdete do baru, tak vám barman oznámí, že tu nejste vítáni. Největší hnusy pak slyšíte v rádiu. To je jednak díky tomu, že jeden z hlasatelů je hrdý člen ku klux klanu, ale také tím, že pokud se zaposloucháte do zpráv, které často běží mezi hudbou, můžete slyšet příběhy o tom jak muž zastřelil dva černochy, kteří hledali pomoc s píchlou pneumatikou a hájil se tím, že mu vstoupili na pozemek. Což je věc, která se řeší více v pozdější části příběhu. Takže rádio nejen, že komentuje aktuální dění, ale také mluví o tom, co teprve bude. Podobných zpráv uslyšíte několik a často mají více částí, kdy se postupně dozvídáte vývoj konkrétní situace

Stůj, policie

Pokud spácháte trestný čin a policie vás přímo nevidí, tak záleží na tom, jestli ji někdo zavolá. Je to systém, kterého jsem si asi poprvé všiml v prvním díle Watch Dogs. Nevím, jestli už byl i předtím někde použitý. Každopádně to znamená, že se vám vždy označí NPC, který vás běží udat. Pokud ho stihnete zastavit, než se dostane k budce a zavolá policii, tak vám zrovna prošel trestný čin. Pokud stihne zavolat, ještě záleží v které části města zrovna jste. V chudších čtvrtích, kde žijí převážně přistěhovalci a ne prioritně bílí Američané, může trvat hodně dlouho, než se policie ukáže. To bezpečně poznáte už z odposlechnutých policejních vysílaček, kdy dispečerka nevzrušeně oznámí, že se něco stalo a pokud někdo bude mít chuť se tam zastavit, tak může. Zatímco pokud něco uděláte ve čtvrtích, kde je větší část populace bílá, tak máte často policii v patách ještě než dispečerka domluví.

Je to právě způsob chování policie, který hodně ustupuje z toho, co nastavily předchozí díly. Já vím, že jsem u minulých dílů psal, že je otravné, jak vás policisté pokutují za jízdu na červenou, ale zrovna u třetího dílu by se to hodilo. Bohužel zrovna u tohoto dílu se tvůrci rozhodli chování policie hodně zjednodušit. Policisté vás sice sledují a občas na vás mají různé, tu více tu méně, rasistické hlášky, ale pokud před nimi projedete na červenou, překročíte rychlost, nebo dokonce nabouráte, je jim to jedno. Pokud před nimi nikoho nezraníte, tak na vás jen koukají a mají hloupé poznámky. Navíc policisté mají jen dva módy, buď na vás prdí, nebo vás chtějí zastřelit. Žádné pokutování, nebo zatýkání se zde nekoná.

Přestřelky s policií však hra moc nepodporuje. Munice je omezená a pokud zabijete policistu, tak po něm nezůstane na zemi zbraň jako po jiném nepříteli. Navíc většinou netrvá dlouho a přestřelka s jedním hlídkovým vozem přeroste v malou bitvu s celým okrskem. Munice tedy dojde rychle a není moc rozumných variant, jak ji doplnit. Nejlepší je tedy utéct do nějaké boční uličky a čekat, než se vše přežene. Což většinou netrvá dlouho. I když jsem zrovna sejmul dvacet jejich parťáků, tak ostatní vzdali hledání během pár (cca 2) minut.

Někdo je za tebou

Když už jsem mluvil o překračování rychlosti, tak ještě zmíním tachometr. Ten je ve hře udělaný dost hloupě. Ne že by přímo on byl nějak strašný, ale je přidružený k odporně udělanému zpětnému zrcátku. To se naštěstí dá v menu vypnout, bohužel s ním vypnete i zmíněný tachometr. Ale vzhledem k tomu, že ve hře nikdo neřeší jak jezdíte dokud nikoho nepřejedete, tak je stejně k ničemu. Moc nechápu, proč měli tvůrci potřebu dělat zpětné zrcátko, když stejně jako v předchozích dílech, máte na ovladači samostatné tlačítko na podívání se za sebe.

Starý známý a ti druzí

Nejsilnější stránkou Mafie III je spousta výborně napsaných postav, které její příběh postupně představí. Jednou z nejlepších je však matadorům série dobře známý Vito Scaletta. Vito je v této hře úžasný. Je to role, kterou by jistě skvěle zahrál například Robert De Niro, kdyby měla být Mafie III film. Je škoda, že jeho vedlejší mise, které mají trochu dovysvětlit co dělal od konce druhého dílu, jsou úplně zabité a odfláknuté. Vše začne docela slibnou animací, kde Vito vaří a začne Lincolnovi vyprávět o svém životě. Bohužel vše se rychle promění na repetetivní: jeď někam, vyslechni někoho, jeď jinam a zabij někoho, pak se vrať za Vitem a ten ti řekne, dík. A tak pořád dokola. Býval bych raději, kdyby tato linka byla pořádně rozvedena v samostatném DLC. Bohužel takto vyjde dost na prázdno. Vito si zasloužil mnohem víc. Dokonce to chvíli vypadalo, že i víc dostane. A tak je jen na hráči, aby starému parťákovi zajistil důstojné rozloučení se sérií…

Vito rozhodně není jediná zajímavá postava této hry. Sal Marcano je asi nejlépe udělaná záporná postava z celé série. Jednak je úžasně zahraný a druhak má dobře vystavěný charakter. I když stojí za spoustou zvěrstev, které se ve hře stanou, tak pro ně má dost podobné důvody jako například Tommy Angelo v Mafii. Prostě chce vše nechat za sebou a začít žít legálně. Chápat jeho motivace tak není úplně těžké.

Úžasně zahraná role je pak Remy Duvall, kterého nehraje nikdo menší než Nolan North. (Toho můžete znát z desítek jiných her. Jeho asi nejslavnější role je Nathan Drake ze série Uncharted, ale hrál také prince v Prince of Persia a Desmonda Milese v sérii Assassin’s Creed a mnoho, mnoho dalších. Objevil se dokonce v anglické verzi Mafie II.) Na rozdíl od své role v Mafii II (Alberto Clemente) propůjčil tentokrát své postavě i svou (i když lehce upravenou) tvář. Hlas Nolana Northa vás však provází větší částí hry, protože jeho postava je nejslavnější rozhlasový moderátor ve městě a jeho pořad „Native Son“ má namluvených tolik dílů, že je pravděpodobně ani z větší části během hraní neuslyšíte. Remy Duvall je člen KKK schovávající se za svou křesťanskou víru. Názory, které v jeho show prezentuje tomu odpovídají. Díky Northovu skvělému podaní tento pořad výborně dokresluje celkovou atmosféru hry. Docela by mě zajímalo, jaké bylo pro Northa hrát tuto postavu. Pokud si s ním najdete libovolný rozhovor, tak zjistíte, že v reálném životě je to pohodový, usměvavý chlapík. V Mafii III však hraje postavu, kterou když Lincoln upálil na kříži, tak jsem si řekl: „jo, ten si to zasloužil“.

Z hlavních nepřátel mi nejvíce utkvěl Tony Derazio. Opět výborně zahraná postava brutálního účetního je však ve hře dohromady sotva pět minut než proletí oknem.

Jako nejotravnější postava mi přišel otec James. Ale chápu, že z příběhového hlediska byl někdo takový potřeba. Jen občas zbytečně tlačí na pilu. Často mi navíc připadalo, že jeho vsuvky k ničemu nevedou. Hodně svých proslovů do dokumentární kamery končí slovy. Je škoda co se pak stalo… Nikdy si to neodpustím… Asi proto jsem udělal, co jsem pak udělal… a podobně. Problém je že tím, jak můžete mise plnit na přeskáčku, tyto teasery často k ničemu nevedou a nebo odkazují na něco, co se stane až za pár hodin a už si dávno nepamatujete, že otec něco takového říkal.

Jednou z nejdůležitějších postav je vypravěč celého příběhu. Bývalý agent FBI Jonathan Maguire, který postupně odhaluje, co se vlastně New Bordeaux stalo. Je skvělou postavou už jen proto, že dodává hře, která je často velmi násilná, potřebný odstup. Mafia III je díky němu jedna z velmi mála her, jež otevřeně přiznává, že její hlavní protagonista je prostě masový vrah, ať už jsou jeho pohnutky jakkoliv ušlechtilé. Maguire hned na začátku, mluví o tom, jak si  New Bordeaux prošlo mnoha přírodními katastrofami a spousta mladíků, kteří zde žili narukovali a padli ve Vietnamu. Nicméně pokračuje větou: „Když šel Lincoln Clay po místní mafii, tak způsobil více škody, než všechny války a hurikány dohromady.“ A je pravda, že Lincoln je často velmi, velmi brutální v tom jak likviduje nepřátele. Například připíchnout nepříteli jeho ruku k jeho hlavě nožem, za který by se nestydě ani John Rambo, zní brutálně, ale v rámci hry jsem si často říkal, že přesně tohle si ten parchant zasloužil. Každopádně od toho je tu Maguire, aby čas od času připomněl, že něco takového rozhodně není v pořádku, ať už byla motivace jakákoliv.

Hlavními aktéry pak jsou samozřejmě Lincoln Clay a John Donovan. Jejich přátelství a neustálé pošťuchování je nosným bodem hry. Jsou tak trochu jako hlavní hrdinové nějakého buddy movie, který jede už tak třetí díl. Něco jako Murtaugh a Rigs ze Smrtonosné zbraně. Škoda je, že jejich společné DLC je ze všech přídavků nejslabší. Příběhově se do hry moc nehodí a je to celkově promarněná šance.

DLC

Když už jsem o tom začal, tak se zrovna zmíním i o ostatních DLC. Ta jsou v Mafii III esence toho, co je na ní nejlepší, ale jsou tak krátké, že to nikdy neukážou naplno. Možná by bývalo lepší DLC Stones Unturned vynechat a prostředky přerozdělit do zbývajících dvou.

Asi nejvíc se do hry hodí DLC Faster, Baby! To představí nového docela zajímavého padoucha, bohužel je opravdu krátké a i když to nejdřív vypadá, že se rozehrává nová velká kapitola, tak je během několika relativně krátkých misí konec. Najít a zbourat bilboardy kvůli trofeji mi zabralo víc času, než uhrát příběhovou část tohoto DLC. Nicméně na mapu hry přidává poměrně rozlehlou novou lokaci, kterou můžete projíždět jak chcete.

Sign of the Times pak do hry přináší lehce hororové prvky a dokonce i nějaké to ohledávání místa činu ultrafialovou lampou. Po dohrání hlavní části, pak dostanete možnost obnovit Samyho bar, který na začátku hry lehl popelem. Což je zajímavá aktivita, která však pro zbytek hry nic neznamená, jen vám odčerpá hromadu peněz.

Stones Unturned je tedy nejslabší z nabízených DLC. V podstatě se jedná o jakýsi samostatný špionážní příběh, kde se hodně střílí a musíte zastavit padoucha, který má svou vlastní armádu, jaderné hlavice a je hrozbou pro celý svět. Navíc se zhruba půlka příběhu odehrává na novém ostrově, kam se ale mimo příběh DLC nedostanete.

To nejlepší

Na začátku jsem zmínil ve srovnání grafiky hru Watch Dogs 2. Je to poměrně vhodné srovnání, protože i když se Watch Dogs 2 odehrává v blízké budoucnosti a Mafia III v 70 letech, obě hry jsou městské akce, které vám dovolují plnit mise na přeskáčku a vyšly jen v rozmezí pár týdnů od sebe. Watch Dogs 2 je rozhodně mnohem lépe technicky zpracovaná a lépe si drží tempo. Mafia III má navrch v jiných aspektech. O příběhu a postavách jsem už psal. Mafia III má však i mnohem lepší ovládání. Všechno v Mafii III je tak nějak správně těžkopádné.

Když ovládáte Lincolna, máte opravdu pocit, že je to chodící tank, který převálcuje každého, kdo mu vejde do cesty. Rozhodně bych si jako bodyguarda najal spíše jeho než Marcuse a jeho vražedné jojo.

Střílení má správnou odezvu. Při každém zásahu uslyšíte zvuk, který vám dá vědět, že jste cíl zasáhli. Systém krytí je vcelku bezproblémový a za většinu překážek se snadno schováte jediným kliknutím. Nepřátelé vám navíc často umožní nechat se vtipně zastřelit. Jako třeba tím, že jen tak vystrčí hlavu z úkrytu a dají vám šanci uštědřit jim headshot. Vyloženě komická je pak mechanika, kdy nepřátelé které střelíte, automaticky přepadají přes překážky v okolí. Komická je hlavně díky tomu, že občas opravdu trefíte někoho na balkoně a on pak efektně spadne přes zábradlí. Většinou ale padají přes lavičky a různé jiné překážky na zemi. Každopádně zvuk vydávají vždy stejný. Sledovat někoho, jak se překulí přes lavičku a řve u toho jako by letěl ze skály, je moment k nezaplacení. Naštěstí hra s podobnými momenty nešetří (i když asi neúmyslně).

Hra vás hodně motivuje spíše k tichému postupu. Nepřátel je často velká přesila a někteří jsou schopni zavolat další posily. Díky plížení můžete často zaslechnout docela vtipné hlášky nepřátel, kteří chodí okolo. Nejvíce mi utkvěla ta, kde jeden nepřítel, který našel už druhé tělo potichu zabitého parťáka řekl: „Tohle se děje nějak často.“

Mafia III má podle mě jeden z nejlepších jízdních modelů co se podobných her týče. V žádné jiné hře nevyberete zatáčku tak stylově jako tady. Auta působí opravdu těžce a hlučně. Na rozdíl od Watch Dogs 2, kde jsem při řízení Fordu Mustang měl pocit, že řídím Toyotu Prius. Tady jsou všechna auta opravdové „ameriky“ a už jenom při nastartování si můžete představit ten vír v nádrži. Kamera navíc auta až filmově sleduje. Pohupuje se ze strany na stranu a vždy auto jakoby dobíhá, takže vletět do zatáčky ve vysoké rychlosti je opravdu efektní. Pokud nenabouráte, samozřejmě.

Parádně zpracované je také vše kolem autorádia. Zaprvé a především má Mafia III úžasný soundtrack, který se perfektně hodí a tvůrci s ním výborně pracují nejen jako s kulisou při řízení, ale i během příběhových misí. Kromě hudby jsou však v rádiu i zprávy a reklamy. Kromě těch popisujících dění hry narazíme i na zprávy z doby, kdy se Mafia III odehrává. Rádio je vážněji pojaté, než ta vyloženě parodická, na která narazíme v sérii GTA, ale i tak tvůrci propašovali několik vtipných reklam. Například tu na mast na hemoroidy. Dále v rádiu běží pořady a reklamy, v kterých vystupují protagonisté hry, které jsou samozřejmě namluvené stejně výborně jako příběhová část hry. V čele s již zmíněným Native Son. Pěkné detaily pak jsou, že pokud vjedete pod most, nebo do garáží a podobně, signál rádia se na chvíli zhorší; nebo, že rádio ve hře hraje nonstop a ne jen když ho máte zapnuté vy. To znamená, že pokud vystoupíte z auta a vejdete do například obchodu, kde je puštěné rádio, tak si můžete doposlechnout píseň, která hrála když jste jeli v autě. Pokud z auta vystoupíte, rádio se vypne, ale pokud z něj vyskočíte, rádio hraje dál. Škoda, že každému aspektu Mafie III nebylo věnováno tolik pozornosti jako rádiu.

Nakonec je zde spousta menších detailů. Jako například ten, že jinak praštíte muže a jinak ženu. Lincoln je přece jen gentleman a ženám neubližuje. Nicméně občas je potřeba zpacifikovat nějaké ty svědky vašich zločinu. Zatímco s muži praští o zem, nebo jim dá ránu, kterou budou jistě cítit ještě několik dní, tak ženy jen jemně strčí, případně jim dá takovou skoro spíš facku než ránu pěstí.

Lincoln sběratel

Mafia má hned několik typů sběratelských předmětů, které často schovává za dveře, které je potřeba vypáčit. To z jejich sbírání dělá jednu z nejotravnějších částí hry.

P.S.: Až ke konci svého třetího procházení hrou jsem úplně náhodou zjistil, že většina dveří, které musíte páčit se dá vykopnout. Hra to buď neřekne a nebo to řekne tak mizerně, že jsem to třikrát přehlédnul a došel jsem na to jen proto, že jsem zmáčkl „špatné“ tlačítko po desítkách odehraných hodin.

Hlavním tahákem je asi sbírka časopisů Playboy, která se vrací po té, co jste je již mohli sbírat v Mafii II. Tady navíc kromě fotek Playmate nabízí i několik naskenovaných rozhovorů z konkrétních čísel. Což je zajímavý nápad, ale stejně to na mě působilo jako by hra byla ten jeden kamarád, co říká, že si předplatil erotický časopis kvůli článkům.

Money, money, money

Hra má podivný vztah k penězům. Na jednu stranu je potřebujete a na druhou vlastně ne. Hlavní věc, za kterou se dá utrácet, jsou zbraně a zásoby. Osobně jsem si ale žádnou zbraň za celou hru nekoupil a vystačil jsem si s těmi, které se zpřístupní samy. Můžete koupit náboje (extrémně draze), ale pokud uděláte malý trik s tím, že si mezi sebou přecvaknete dvě ze zbraní, které jsou zdarma, tak vám do inventáře naskočí i komplet munice zdarma. Sakra hodně peněz se dá utratit za lékárničky a neprůstřelnou vestu, ale pokud se díváte po mapě, tak jich můžete najít zdarma víc než je potřeba. Jediné, za co se opravdu vyplatí dát peníze, jsou tak vylepšení Lincolna, nicméně ty se zpřístupňují jen pokud plníte mise pro jednotlivé poručíky svého gangu. Tím, že jsem většinou preferoval jen Vita, mi zůstala velká část vylepšení uzamčena.

Tady vzniká také jedna vcelku velká stupidita. Tím, jak přidělujete čtvrti, získáváte různé bonusy od konkrétních poručíků. Jednou jsem přidělil jednu část čtvrti Burkemu a díky tomu jsem se naučil krást auta bez rozbití okýnka (Mafia III totiž nenabízí kradmé vypáčení dveří jako to dělala Mafia II). Když jsem se ale nakonec rozhodoval komu připadne celé území, tak jsem to šoupnul Vitovi. Tím jsem zázračně zase zapomněl, jak se dostat do auta bez rozbíjení oken. Na věcech, jako je tato, je vidět, že spousta mechanik je dost nedomyšlená. Že ztratím příjem od Burkeho je jasné, ale jak můžu zapomenout nějakou schopnost? To je fakt blbost. Přitom by bývalo bylo mnohem zajímavější přerozdělování, kdybych někomu šoupl čtvrť jen abych se něco naučil a pak mu ji zase vzal. Hráč by tak mohl mnohem více taktizovat. Takhle je to ale celé plytké a plné otravného přejíždění. Po každém předání čtvrti vás totiž hra nechá stát uprostřed bažin a do města je to tak dvě minuty jízdy.

Tak se měj, Vito

Vzhledem k tomu, co jsme spolu prožili ve druhém dílu, jsem se rozhodl dát vše Vitovi. Burke je alkoholik a Casandra si jede ve voodoo rituálech, takže mi nedělalo moc problém je vyšachovat a odprásknout.

Téměř před koncem se díky krátkému pomrknutí také dozvíte, jak dopadl Joe Barbaro. Pokud předáte město Vitovi a odjedete za sluncem, tak se z města stane druhé Las Vegas. Prosperující místo i když, jak Maguire nezapomene upozornit, vybudované na mrtvolách, které za sebou Lincoln nechal. Toto je asi nejlepší rozloučení, které můžete Vitovi dopřát.

Dortové překvapení

Hodnotit Mafii III je těžké. Strašně moc bych ji měl rád. Je spousta věcí, ve kterých je výborná, ale na každou jednu takovou připadají dvě další, ve kterých nestojí za nic. Nevím, co přesně se u ní pokazilo. Jestli je to tím, že vedoucí projektu byl v Californii, ale velká část hry vznikala v českém 2K Czech a komunikace tak nebyla ideální? Jestli vydavatel hru uspěchal, nedal tvůrcům dost peněz na vývoj a tak museli něco osekat? Každopádně bezprostředně po poslední misi zůstane v puse podivná pachuť. Asi jako když byste jedli dort, který vypadá famózně na pohled, ale někdo udělal jednu vrstvu ze sardinek. Po čase se ta rybina vyvětrá a člověk vzpomíná jen na to dobré, ale během jídla je to dost zvláštní pocit.

Rozuzlení

Závěrem všech tří článků bych asi řekl, že pokud byste měli hrát jen jeden díl z celé série, tak rozhodně Mafii II. Všechny díly jsou hry, které by byly super, kdyby se zaměřily jen na lineární odvyprávění příběhu. Bohužel vždy se snažily být open world a ani jedné se to smysluplně nepovedlo. I když je jednička legenda, která vše odstartovala a trojka má podle mě nejlepší příběh s nejlépe napsanými charaktery, tak dvojka je po sečtení všeho nejsolidnější komplet (jen musíte ignorovat její DLC). A rozhodně vypadá nejlépe po technické stránce. Což je pro první díl vcelku samozřejmé a pro třetí vcelku ostudné.

Michael Petr

Komentáře(0)

Nejsou k dispozici žádné komentáře.

Napsat komentář, recenzi

Jako registrovaný a přihlášený uživatel můžete tuto hru nejen ohodnotit, ale také k ní napsat komentář, diskutovat o ní, nebo ji zařadit do některého ze seznamů.