Recenze

Série Mafia aneb lineární hry v otevřených světech část 2.

0

Tento článek je prostředním z třídílné série. Pokud ho čtete samostatně, tak si název změňte na Mafia II o 9 let později. Každopádně doporučuji začít u prvního dílu, neb některé myšlenky na něj navazují. Některé pak budou dokončeny až v třetím.

Spekulace o druhém dílu

Pamatuji si, že nedlouho potom, co vyšel první díl, začaly spekulace o druhém. Není divu. Aspoň podle mých vzpomínek byla Mafia jedna z prvních her, o kterou se zajímali i lidé, kteří jinak pokládali hraní her za zábavu pro děti. Ať už to bylo obsazením Marka Vašuta do hlavní role, dospělou a nepříliš okoukanou tématikou a nebo filmovým podáním. Někdo chválil na svou dobu výborné animace obličejů, někdo nadával na zbytečně těžký závod. O Mafii se zkrátka mluvilo všude. Jednu dobu docela frčela (aspoň v mém okolí, tenkrát nebyl internet tak běžný jako dnes) spekulace, že v druhém díle budete hrát za syna Toma Angela a bude se jednat o jakousi cestu za pomstou. Osobně jsem se modlil, aby tvůrci přišli s trochu originálnější zápletkou. Jak to udělat, aby pokračování, bylo úplně jiné, ale zároveň stále spjaté s prvním dílem? Už tehdy mi připadalo jako nejrozumnější využít dva mafiány ze samého konce hry.

I díky tomu, když Mafia 2 konečně vyšla, to byl pro mě osobně tak trochu splněný sen. Hra vyšla na měsíc přesně osm let po prvním díle a svým způsobem se jedná o dokonalejší verzi toho, o co se autoři snažili už u prvního dílu. Ten tam je plytký Tom Angelo znuděný taxikář, který si vzal jedinou dívku, kterou za celou hru políbil. Hra konečně představuje nosného hlavního hrdinu. Vito Scaletta je dodnes jednou z nejlepších postav celé série. Vito je charismatický hrdina, jehož vzhled připomíná například mladého Marlona Branda tak, jak vypadal ve filmech V přístavu, nebo Tramvaj do stanice touha. Mafia II se podobně jako první díl odehrává napříč mnoha lety a Vito během nich projde docela uvěřitelným osobnostním rozvojem. Díky tomu, že je nucen narukovat do armády, se i docela slušně vysvětlí to, že je tak dobrý střelec a dokáže řídit a opravit skoro každé auto, na které ve hře narazíte. Na rozdíl od Toma Angela, který dostane do rukou první pistoli a hned s ní vystřílí motel plný mafiánů. Navíc v porovnání s Tomem má Vito o něco jasnější motivaci pro své činy a každé jeho rozhodnutí hra obstojně zdůvodní.

To samé, ale lépe

Spousta momentů ve hře přímo nebo nepřímo odkazuje na podobné momenty z prvního dílu. Například hned v začátku obou her je scéna, ve které Tom/Vito sedí za stolem a přemýšlí jak dál naložit se svým životem. I když je každý hrdina v úplně jiné situaci, tak mi tato scéna z dvojky prostě připadá jako lépe udělaná verze té z jedničky.

Neobjevují se však odkazy jen na záběry, ale i na celé mise. V jedničce máte za úkol postrašit místní gang, který otravuje obyvatele. Co začne jako akce s basebalovými pálkami, rychle přeroste v přestřelku. V podstatě ten stejný průběh má mise ve dvojce, kde místní chuligáni podpálí náklaďák se zbožím, které jste měli na starosti. Dozvíte se, že se také jedná o bandu, která dělá problémy po celém městě a podobně jako poprvé i sem jdete původně s basebalovou pálkou, avšak vše v podstatě okamžitě přeroste v přestřelku. Jen je to s větší hromadou chlapů na odstřel a nějakou tou pauzou na hamburger po cestě.

Mise, v níž po automobilové honičce Joe vystoupí a pro jistotu ještě rozstřílí posádku havarovaného auta, dá také vzpomenout na jisté mise z prvního dílu, kdy opomenutí v podobné situaci vedlo ke spoustě nepříjemností.

Sleduj tečku na mapě

Mafia II implementovala navigaci pro idioty. Ať už jdete kamkoliv, vždy máte na mapě zvýrazněný bod, kam přesně se máte dostat. To je občas trochu otravné. Jako třeba mise ze začátku hry. Máte objet benzínky a prodat na nich kradené poukazy na benzin. Na mapě jsou sama o sobě označená místa, kde benzinové pumpy jsou, přesto po zadání mise u každé vyskočí ještě upozornění, že opravdu toto je to místo, kam máte jet.

To, jak vás Mafia II tahá od jednoho bodu k druhému, vlastně jen umocňuje pocit, že je to strašně lineární hra a moc hráči nedává důvod sejít z cesty a projít si její nádherně udělaný svět.

Je to detail

Mafia II je graficky nádherná hra. I dnes (devět let po vydání) vypadá v některých momentech lépe, než spousta aktuálně vycházejících her. Vypadá například mnohem lépe než konzolová verze Mafie III, ale o tom až příště. Množství detailů, které autoři do hry dali, je úžasné. Staří hry je nejvíce vidět na filmečcích, ale při ježdění autem po městě byste téhle hře téměř deset let nehádali. Mafia II má akorát správně stylizovanou grafiku, která stále vypadá dobře a zároveň je blízko realitě. Modely aut jsou úplně úžasné se spoustou detailů na každém jednom z nich. Nejlépe hra vypadá hned na začátku, kdy sněží. Na stojící auta se pomalu usazuje sníh, který se zase postupně rozfouká, když se dají do pohybu. Nebo sletí okamžitě, když do nich narazíte. NPC postavám toulajícím se po městě tu a tam uklouzne noha a všude přítomné vánoční písně dotváří pěknou atmosféru zasněženého města. Později v letních měsících sice na auta nepadá sníh, ale špiní se blátem a prachem podle toho, jak dlouho a kudy s nimi jezdíte. Pokud srazíte koš, tak z něj vyletí odpadky. Když auto začne hořet, nebo přímo vybouchne, tak vraku postupně popraskají pneumatiky. Pokud prudce brzdíte, od pneumatik stoupá kouř. Pokud jedete na mokrém, tak od nich zase odstřikuje voda. Auta mají příjemný model řízení, u kterého máte opravdu dobrý pocit z toho, když se vám podaří dobře vybrat zatáčku a podobně. To je ostatně jedna z věcí, kterou mají hry této série společnou a postupně ji vylepšovali. Mafia III dotáhla řízení téměř k dokonalosti, ale díky ne zrovna dobrému technickému zpracování vypadají auta v Mafii II po grafické stránce přece jen lépe.

Jen dvě věci mě na vozidlech v Mafii II mrzely. Zaprvé to bylo, že nemůžete řídit autobus. Přece jen vypadají perfektně, ale můžete se na ně dívat jen z chodníku. A za druhé to, že policisté v Mafii II stejně jako v Mafii, kontrolují vaši rychlost. S jejím dodržováním vám pomáhá omezovač, který je přepínatelný. V Mafii ho stačilo zapnout jednou a byl zapnutý dokud jste ho zase ručně nevypnuli a to i když jste vystoupili a znovu nastoupili. V Mafii II se tento omezovač vypíná neustále. Ani nevím kolikrát jsem na něj zapomněl a z klidné cesty z akce domů se stala honička s policií. Naštěstí policisté zde nemají superauta jako v prvním díle. Tam bylo často nemožné jim ujet i ve výrazně lepším voze. Ve dvojce sice policisté mají slušné káry, ale únik mi připadal mnohem snadnější.

Zavřeno? Jak pro koho.

Moje asi nejoblíbenější činnost v Mafii II je vykopnutí každých dveří, u kterých to jde. Ať už jdete do obchodu, nebo třeba na pumpu, tak vám autoři dávají možnost dveře buď otevřít, nebo vykopnout. Vtip je v tom, že pokud je vykopnete, tak je to každému jedno a nikdo se na vás ani neotočí. Ani nevím proč, ale celkem mě bavilo vejít do obchodu s tím, že vyrazím dveře až se vysype skleněná výplň a pak si jakoby nic koupím košili a odejdu.

S tím je spojená i možnost obchody vykrádat. Na rozdíl od prvního dílu je ve dvojce vcelku fungující ekonomika. Můžete uplácet policii, kupovat si zbraně, oblečení, jídlo, vylepšovat auta. Tak nějak jsem ale nikdy neměl pocit, že bych měl nedostatek. Policii se dá utéct, a jediné co nemůžete ukrást, je vylepšení aut. Takže peníze zas tak moc nepotřebujete. Je to spíš pro ty, kdo nechtějí ohrožovat civilisty. Nicméně během příběhových misí stejně zabijete stovky nepřátel. Projít tedy hru jako pacifista stejně není možné, takže co na tom změní jestli oblek zaplatíte, nebo vytáhnete zbraň a vezmete si ho zdarma?

Změní se to, že na místo dorazí policie. I když odejdete včas, až příště pojedete kolem, bude místo vyklizené. To může být problém, pokud se chcete rychle převléct. Jakmile vás policie jednou začne hledat, tak už nepřestane. Jediná šance je změnit oblečení, případně auto, nebo aspoň značky na autě, chcete-li si ho z nějakého důvodu nechat. Pokud tedy vykradete obchod z oblečením, tak v celé kapitole už se v něm nepřevléknete. (Hra je rozdělena na kapitoly a na konci každé se obchody restartují, takže je můžete vykrást znovu.)

Zajímavé novinky

Fajnová novina je, že policie už nejde jen po vás, ale po všech. To dokonce do takové míry, že můžete někoho vyprovokovat na ulici, tím, že do něj několikrát vrazíte. Jakmile se spustí pěstní souboj, tak utečete k policistovi a pokud se před jeho zrakem necháte praštit, ale sám nezaútočíte, tak jste z obliga. Díky tomu, že se po městě volně pohybují i gangsteři, můžete vyprovokovat i solidní přestřelku mezi nimi a policií, aniž byste sami vzali do ruky zbraň.

Co se nepovedlo

Ne všechno je růžové, každopádně Mafia II se celkem drží a věci, které nejsou úplně super, jsou spíše drobnosti, které v pohledu na celou hru nijak neubírají ze zážitku.

Asi nejvíc mi vadila pořád stejná postava ženy, která se objevuje napříč hrou jako „partnerka“ vašeho parťáka Joa. Po chvilce zjistíte, že je to jedna z nejběžnějších postav ženy ve hře. Není neobvyklé potkat klidně čtyři za sebou jen pokaždé v jiných šatech, jak jdou po ulici. Tím že se během příběhu objevuje často, ale nikdy ji nikdo neřekne jménem, tak jsem vlastně nepochopil jestli to má být stále stejná postava, nebo jestli ji tvůrci prostě používali jako prototyp lehké holky. Dost často ji totiž potkáte jen ve spodním prádle, ať už je to u Joa doma nebo ve striptýzovém klubu. V jeden moment ji můžete potkat přímo v domě, kde Joe žije, jak flirtuje s nějakým jiným NPC.

Ve hře se taky podivně pracuje s video montážemi. Ty se běžně používají ve filmech aby znázornily, že uběhlo plno času. Nicméně v Mafii II často navozují dojem, že uběhlo nejmíň několik týdnů, ale potom vyjde najevo, že se jednalo maximálně o pár dní. Chápu záměr tvůrců, ale nepřipadá mi, že by se jim to nějak extra povedlo.

Vtipný moment pak je, třeba když vám v jedné misi Joe předá speciálně upravený Colt 1911 s tím, že jsou jen dva exempláře na světě. Nicméně hned o nějakou tu misí dál se můžete setkat s gangstry, kteří tuto zbraň mají také.

Ale jak jsem psal… tyto věci jsou spíše mušky, než nějaké závažné problémy.

Bugy

Hra se dá vcelku bez problémů projít, když se tedy spustí. Dost často mi spadla u načítání hlavního menu a to jak u zapnutí, tak u vrácení se do menu po hraní. Dále jsem narazil na dvě místa, kde se zaseklo nějaké NPC a musel jsem restartovat celou kapitolu, abych se dostal dál (těsně před koncem kapitoly je to fakt otrava). A jeden extrémně otravný bug hned na začátku, kdy vám hra ukazuje, co se stane když vás honí policie. Celá obrazovka zmodrá a hra se extrémně zpomalí. Toto se stane dvakrát. Jednou, když poprvé kradete auto a jednou, když poprvé někoho praštíte na ulici a policie to vidí. Předpokládám, že myšlenka byla taková, že se vše na pár vteřin zpomalí a pak se to zase rozběhne. Jenže realita je taková, že se vše zpomalí na několik minut.

DLC vynechat

Nejslabší částí Mafie II jsou její DLC. V podstatě trochu působí jako nácvik na to, co přišlo v třetím díle. Kdybyste měli potřebu si nějaké zahrát, tak rozhodně Joe’s Adventure. To má aspoň nějaký příběh s docela solidním začátkem, než se tedy přetočí do arkádové hratelnosti, která dá vzpomenout na Extrémní jízdu z Mafie. Další dvě DLC s novou postavou Jimmyho jsou úplná ztráta času všech zúčastněných.

Všechna tři hratelná DLC jsou v podstatě takovými pokračovateli Extrémní jízdy z prvního dílu a předzvěst toho, co bude jednou Mafia III. Z Extrémní jízdy si to bere hlavně to, že plníte mise, jejichž zadání jsou jen nadepsaná a získáváte body za rychlou jízdu, případně zásahy do hlavy a podobně. Zásadní rozdíl je v tom, že Extrémní jízda byla takový bonus, který se zpřístupnil po dohrání hlavního příběhu. V Mafii II dáte za každé ze tří hratelných DLC 7,99€, což vzhledem k obsahu není zrovna hodně muziky za málo peněz. Zajímavé (v rámci ostatních DLC) mi přišlo pouze zmíněné Joe’s Adventure. To přináší několik animací, které částečně vysvětlují, co Joe dělal zatímco Vito seděl ve vězení. Navíc se podíváte na pár zajímavých míst, jako je stanice podzemky, nebo zamrzlé jezero, vnitřky různých budov, kterých si ani nevšimnete v hlavní hře a tak dále. Joe’s Adventure je v podstatě to samé jako prostřední část Mafie III. Pár zajímavých misí je blokováno tím, že nejdříve musíte objet půl města a splnit ty nezajímavé. I když v každé misi děláte něco trochu jiného, stejně působí dost repetetivně. Hlavně díky tomu, že dost zadaní již znáte z výše zmíněné extrémní jízdy z prvního dílu. Joe’s Adventure je dobrý nápad, ale ne příliš povedený.

Arkádová hratelnost se do této hry nehodí a docela se bije s tím, jak je na každém rohu policie, která sleduje jestli nejedete na červenou. Přesně proto v extrémní jízdě v Mafii policie nebyla. Policisté jsou navíc v tomto DLC mnohonásobně otravnější než v hlavní hře, je jich všude mraky a většinou se starají jen o vás. Body za rychlou jízdu a drifty se s bengama v patách sbírají těžko.

Pokud DLC balíčky úplně vynecháte, nepřijdete o nic zásadního, ušetříte peníze a nezkazíte si dojem z celé hry, takže vám to vřele doporučuji.

Co se skvěle povedlo

Jedna z věcí, kterou mám na Mafii II nejradši je, že pokračuje v jedničce přesně tak jak jsem si vysnil. Když jsem ji hrál poprvé a začala mise na jejímž startu dostanete za úkol někoho sejmout ve velmi dobře známém autě z konce první Mafie a navíc za doprovodu jedničkové hudby, chtělo se mi brečet radostí. Tahle mise nejen, že výborně spojuje oba díly, které až do té chvíle spolu neměly mnoho společného, ale také dává úplně nový rozměr konci prvního dílu.

Na konci prvního dílu zemře hlavní postava rukama dvou mafiánů, o kterých nic nevíte a máte tak nejlepší důvody je nenávidět. Každopádně ve dvojce je tato mise až v samém konci příběhu, a tak jste si k Vitovi a Joemu vytvořili citovou vazbu. Vzhledem k tomu, že jsou jejich charaktery lépe napsané, tak je dost možná máte radši než Tommyho z jedničky. A tak vyvstává na povrch, že vždy jde jen o úhel pohledu. Kolik bezejmenných gangsterů, které jste během obou her odstřelili možná mělo své vlastní zajímavé příběhy.

Umístění této mise je v příběhu výborné. Teoreticky s ní mohli autoři začít a odvíjet celý příběh od ní. Tím by Mafia II začala přesně tam, kde Mafia končí. Ale tím, že se autoři rozhodli udělat dva oddělené příběhy, které se na jednom místě protnou, však má celá věc mnohem větší dopad.

Zvedni telefon

Zajímavá mechanika je, že můžete uplatit rozběsněnou policii pomocí telefonu. Ten máte vždy u sebe v bytě, nebo můžete využít některou z desítek budek po celém městě, případně telefon v obchodech. Toho, ale nikdy nevyužijete. Samozřejmě můžete, ale proč byste to dělali, když se stačí převléct a je po problému. Každopádně telefon můžete vzít do ruky i když vás policie nehledá. Pak se ale (až na několik příběhových momentů) objeví hláška, že nemáte komu zavolat.

To je tak trochu smutná realita Vitova života. Během celé hry vlastně nemá nikoho. O rodinu postupně přijde a za celou dobu nemá ani žádnou přítelkyni. Jediným jeho parťákem je Joe. Za peníze si holt Vito štěstí nekoupí.

Zbraně, moc zbraní

Boj a zbraně doznali velkého vylepšení. Možná až přehnaného. Co se pěstního souboje týče, ten tvůrci udělali solidně. Není to žádná simulace, ale můžete se krýt, párovat a máte dva různé údery. Nestane se vám, že byste se sekli v kolotoči animací přijímání ran jak tomu bylo v prvním díle.

Zbraní je však možná zbytečně moc aniž by mezi nimi byly nějak velké rozdíly. Navíc podobně jako v sérii GTA nosíte s sebou vše. Takže Vito má ve své letní košili pět samopalů, dvě pušky, pět ručních zbraní a brokovnici. Přitom si většinou vystačíte s osvědčenou kombinací z prvního dílu (Colt 1911 + Thompson). Dost často se dostanete do přestřelky, kdy mají nepřátelé tři stejné zbraně, tím pádem do ostatních nezískáváte náboje a snadno se stane, že s sebou zbytečně vláčíte třeba deset zbraní, do kterých nemáte náboje, ale během boje přes ně klikáte abyste se dostali k těm, do kterých náboje máte.

Jedna z věcí, kterou Mafie III dělá dobře je, že tento systém opustila a vrátila se k omezenému inventáři z prvního dílu, i když ho omezila ještě více, než jak pamatujeme odtamtud.

Co však tvůrci úžasně vylepšili, je pocit ze střelby. Spousta objektů je zničitelná, pokud střílíte v uzavřených místnostech, je radost rozstřílet je jen tak. Od zdí se odlamují kusy omítky, dveře se rozletí, sklo se sype, vybavení interiéru se drolí a létá kolem. Udělat střílečku, kde máte dobrý pocit z toho, že jste rozstříleli místnost a při tom tam nikdo není, je vcelku umění. Mafie II to zvládá s přehledem.

Pak k tomu ještě přidejte úžasné efekty, když někdo jiný střílí do sloupu za kterým se kryjete a to, že vaše postava na to reaguje tím, že ucukává od tříštících se okrajů.

Závěrem

Mafia II je jedna z nejlepších českých her všech dob. Paradoxně článek o ní je nejkratší z celé série, ale je to právě díky tomu, že ji není moc co vyčítat a to ostatní je lepší si prožít sám, než abych o tom detailně psal. Pokud si ji dnes koupíte na Steamu, dostanete verzi i s famózním českým dabingem. Ve kterém se mně osobně stejně nejvíc líbily desítky hlášek, které na vás pokřikují NPC. Samozřejmě je škoda, že je Mafia tak strašně lineární a v podstatě vás nikdy nepustí prozkoumat svůj krásně propracovaný svět, ale taková tahle série prostě je. Když přistoupíte na pravidla jejího světa, tak vás vezme na úžasnou jízdu životem jednoho sicilského přistěhovalce, který to sice dotáhl sakra daleko, ale ztratil u toho celou rodinu a všechny přátele.

Michael Petr

Komentáře(0)

Nejsou k dispozici žádné komentáře.

Napsat komentář, recenzi

Jako registrovaný a přihlášený uživatel můžete tuto hru nejen ohodnotit, ale také k ní napsat komentář, diskutovat o ní, nebo ji zařadit do některého ze seznamů.