Recenze

Retro: adrenalinová akce Jets ‚n‘ Guns

Rok 2004 byl pro české a slovenské hry dobrým rokem. Vyšlo pokračování Vietcongu, slovenský Cult: Heretic Kingdoms nebo pokračování dnes stále velice aktuální série Život není krásný. Je tak svým způsobem pochopitelné, že jeden z klenotů onoho roku mohl snadno v množství větších i menších titulů zapadnout, byť to byl právě on, který mnohým z nás utkvěl. Jets ‚n‘ Guns.

Ještě než se z indie žánru a obnovy polozapomenutých herních žánrů a formátů stal dobrý trend na Steamu i všude jinde, vypadalo tvorba 2D vesmírné střílečky jako šílený nápad. V době, které dominovaly stroje jako Amiga, ZX Spectrum a později i mašiny s microsoftím MS-Dos, patřily právě podobné arkády a akční hry (ano, takhle se jim říkalo ještě v době před ohromnou popularitou stříleček a akčních adventur) k tomu nejlepšímu, co trh nabízel. Ať už šlo o hry jako Walker, Raptor nebo skvostný Tyrian (k dostání na GoGu ve verzi, která vám pojede i na moderních systémech).

Drobné české studio Rake in Grass se rozhodlo vytvořit právě takovou hru a to dost možná z onoho prostého důvodu, že jeho členové tvořili hry už v osmdesátých letech. Hru, v níž se hráč stává pilotem po zuby ozbrojeného letounu, kterým křižuje fantasktně zbarvené světy plné nepřátelských vozítek a základen, které přímo křičí o to, aby dostaly svoji poctivě zaslouženou raketu. O nic jiného ve výše zmíněných hrách ani nešlo. Průchod scrollovaných úrovní byl doprovázen výbuchy, akční hudbou a adrenalinovým tempem, kterému se chtěli čeští autoři s Jets ‚n‘ Guns přiblížit a dát vzpomenout na éru jejich (i mého) dětství.

Vývoj v malém nezávislém studiu na začátku nultých let rozhodně nebyl jednoduchý. Podpora videoher zde pořád ještě nebyla kdovíjak rozšířená a to i navzdory velkému úspěchu Mafie nebo Vietcongu, a tak se studio při vývoji potýkalo s nejedním problémem, který ovlivnil práci na hře. Teprve dva roky po vydání se v rámci vylepšené Gold edice například dostalo na komiksové zpracování situací mezi jednotlivými misemi a hráči už tak nebyli vystaveni jen syrovému textu bez příkras.

I když nebylo malé studio v ideální pozici, podalo se jim stvořit snadno zapamatovatelnou hru, která i dnes dokáže vyvolat úsměv na tváři a s hrdostí se může řadit mezi legendy žánru. A zcela právem. Téměř padesátka levelů s průběžně rostoucí obtížností nabízela neustálou výzvu a pokaždé, když měl hráč pocit, že už zvládne prolétnout nepřáteli jako nůž máslem, byl velmi rychle vyveden z omylu.

Ať už šlo o čím dál zrádnější nepřátele s postupně přidávanými mechanikami, které doplňovaly neustálou palbu na hráčovu kocábku, nebo o neméně zrádné vybavení, které chtěl hráč do své lodě instalovat. Nepřeberné množství udělátek násobících ničivou sílu vesmírného korábu bylo třeba správně optimalizovat, často pro každý level zvlášť. K tomu se nesmí zapomínat ani na generátory štítů, úložný prostor na odchytávání zásob a především chladící systém. Nebylo nic horšího, než když si hráč nedal pozor, a jeho zbraňové systémy po pár výstřelech přehřály celou loď, která se tak stala snadným terčem pro zástupy nepřátel, kteří tímto problémem netrpěli.

Jednou z obav, které se u podobné hry nabízejí, byla přehlednost akce. Barevnost a originální grafický styl byl i na tehdejší dobu velmi zdařilý a myslím, že neurazí ani dnes. Do různorodého prostředí hrajícím všemi barvami začaly nalétávat jednotliví nepřátelé, oblohu začaly brázdit projektily a ten pravý chaos na obrazovce mohl začít. Šlo ovšem do velké míry o velmi zdatně kontrolovaný chaos, jehož hlavním úkolem bylo nabídnout hráčům dostatek zábavy a přiměřenou výzvu. To vše se Rake in Grass dařilo na výbornou a byť nemůžeme říct, že by hra udělala kdovíjakou díru do světa nebo trhala žebříčky prodejnosti, rozhodně si své hráče našla.

Jedním z argumentů byla velmi nízká pořizovací cena pohybující se pod hranicí pětistovky, druhým důvodem byla dobrá propagace v českých herních médiích, na které navázalo vydání plné hry ve Score i v Levelu. Ve druhém jmenovaném byl dokonce k dispozici speciální level, jehož závěrečným nepřítelem nebyl nikdo menší než Ondřej „Draken“ Průša, tehdejší šéfredaktor časopisu. Už jen to byl pro některé z nás dost dobrý důvod pro to, abychom po hře sáhli a mohli se tak před érou Youtube na podobný easter egg podívat.

V neposlední řadě si pak v kontextu Jets ‚n‘ Guns zaslouží zmínit hudební doprovod. Soundtrack sestavený z akčních beatů ve smrtícím tempu přesně korespondoval s tím, co se dělo na obrazovce, a jen tak umocňoval adrenalinový zážitek z hraní.

Je opravdu snadné podobný klenot přehlédnout nejen v kontextu tuzemské tvorby. Dnešní hráči s podobnými hrami prakticky nepřicházejí do styku a ti starší snadno zapomínají spolu s tím, jak věší své hráčské náčiní na hřebík a věnují se bohulibějším aktivitám a především povinnostem. Hra by přesto neměla zapadnout pro svoje magické grafické zpracování, úderný soundtrack a především pro svoji vynikající hratelnost, která má co nabídnout i dnes. Nesmíme pak ani zapomenout zmínit fakt, že se tiše blíží druhý díl, který na konci roku 2018 vstoupil do early accessu na Steamu. Jak dopadne pokračování po takové době už zůstává ve hvězdách.

Komentáře(0)

Nejsou k dispozici žádné komentáře.

Nemáte účet?

Jako registrovaný a přihlášený uživatel můžete tuto hru nejen ohodnotit, ale také k ní napsat komentář, diskutovat o ní, nebo ji zařadit do některého ze seznamů.

Přihlásit/Registrovat