Temnou ulicí se plíží přízrak. Zůstává ve skrytu stínu, aby ho snad náhodou nikdo neviděl a pomalu, ale cíleně se blíží k vyhlédnutému domu. Je zahalen do plesnivé a civilizovanému člověku smrdící róby, ale přízrak civilizovaný není, takže mu to nevadí. Zpod kápě mu žhnou dvě malá, ale nebezpečně vypadající oči. Co má za lubem? Nikým nezpozorován se přeci jen dostává k vyhlédnutému domu. S překvapivou rychlostí rozráží dveře, vbíhá dovnitř a z kolébky krade malé děcko. Utíká s ním pryč a noční ulicí se rozléhá dětský pláč. Rodičům zbyly jen oči pro pláč a prázdná kolébka.
Chápu, že ještě v téhle chvíli nevíte, zda má první odstavec něco společného s Asmodeem nebo jo. Ale nebuďte netrpěliví, protože toho má opravdu hodně společného. Přesně takhle jste se totiž stali sirotky. Poslední ze tří zvrhlých mnichů vás ukradl z kolébky, aby měl alespoň nějakého učedníka a pošle vás hledat tři vyvolávací kameny, pomocí kterých doufá, že vyvolá ďábla Asmodea a stane se pánem světa nebo něčím podobným. Známe zvrhlé mnichy, že.
A můžete začít. Na svět se díváte svýma vlastníma očima, protože autoři se pokusili spojit na první pohled neslučitelné. Adventuru s dungeonem. Pohled je typicky dungeonovský, zatímco akce a styl hry má mnoho společného se adventurami. Používáte předměty, povídáte si s různými postavami, takové to typické adventuření. Problémy jsou sice docela lehké, ale díky slušné rozsáhlosti vám dá práci přijít na to, co kde a proč použít. Ale nepředbíhejme. Zatím jsme totiž zavření v nějakém podivném sklepení. Okolí vypadá vážně hezky, je vidět, že grafik své práci rozumí. Pohyb není plynulý, ale je řešen skoky – jako všechny české dungeony. Zběžně se rozhlédnete, najdete pár nezbytných předmětů pro následující chvíle a vydáte se do sklepení. To je zpracováno jako typický dungeon, jenom v lepší grafice, než jsme u dungeonů zvyklí. Chvíli se tam potloukáte od ničeho k ničemu a najednou vám stropem propadne divné stvoření, které chvilku poskakuje na místě a pak vás šlehne mečem mezi oči. Ještě chvilku se podivujete, kde se tam to stvoření vzalo a pak mu ukážete kurzorem na hlavu. No a pak ho praští palice.
Tady bych se možná na chvilku zastavil. Boje probíhají v reálném čase, a to tak, že kurzorem ukazujete, kam má Mot (tak se totiž jmenujete) udeřit a tam také udeříte. Každá potvora má svá slabá místa, na která budete muset sami přijít. Pravým tlačítkem se bráníte, tedy pokud máte štít. což zpočátku nemáte. Nejdříve si budete muset vystačit se sbíráním kořínků, které vám doplní energii. Jenomže. Animace při soubojích a vůbec v celé hře nepatří k těm nejlepším, co jsem kdy viděl. Pokud bych práci grafika měl hodnotit na jedna, tak animátor přijde ke čtyřce ani neví jak. Jenže nejsme ve škole.
Když už přežijete první sklepení a dostanete se na povrch, trochu se změní i styl hry – budete po předpočítaných trajektoriích procházet krajinou Ruthaniolu a adventuřit. Nejdříve ze všeho se stavte ve městě, protože nejenom dobře vypadá, ale čeká vás tam také několik důležitých postav. Zanedlouho se dostanete do opuštěných dolů, budete bojovat s baziliškem, dokonce i do katakomb pod hradem se podíváte. Postupem času snad (podle toho, jak úspěšní hráči budete) nejenom zlepšíte svoji postavu tak, že budete skřety a podobnou havěť kosit jedinou ranou své levačky, ale hlavně získáte všechny tři Eterony – kameny, pro které vás poslal zvrhlý mnich. A nebyla by to pohádka, aby nakonec všechno dobře nedopadlo.
Asmodeus byl příkladem toho, že lze úspěšně skloubit dvě rozdílné hry dohromady a udělat z toho výborný konečný efekt. Asmodeus měl jako první z českých her renderovanou grafiku a ani za ty roky se nedá říct, že by to vypadalo nepěkně. O opaku se můžete přesvědčit v demu, které je pro vás připraveno ke stažení.
Miroslav Žák
České a slovenské hry sbírám od roku 2001. Více než o samotné hraní se zajímám o vývoj a archivaci. Mojí hlavní zbraní je motivace.
