Článek

Život není krásný a basta

Když v roce 2002 vyšel první díl freewarové počítačové adventury Život není krásný, mladý Marty ještě ani legálně neochutnal alkohol. Od té doby uběhlo neuvěřitelných 17 let a z této primitivní počítačové hry se za ten čas stal doslova kult.

První část legendárního ZNK nebyla náročná na přípravy. Tehdy jen šestnáctiletý Marty zvládnul její tvorbu za necelé tři dny. Za její produkcí dokonce ani nestál nápad dobrodružní série. Vlastně to byl jen takový pokus s pár křivými obrázky z Malování a programovacím jazykem Visual Basic. Hotovou hru rozdal Marty kamarádům a nahrál ji na internet, kde si díky intenzivní náloži neobyčejně černého a vulgárního humoru rychle získala popularitu.

Netrvalo dlouho a Marty začal uvažovat o jejím rozšíření na čtrnácti dílnou sérii. „Bylo to potom, co jsem znásilnil tři kůzlata a pozřel odvar z durmanu. Tuším, že někdy po vydání prvního dílu. Přišlo to tak nějak samo. Pro hráče je určitě zajímavé přislíbení 14 dílů a jejich prolínání.1 poeticky shrnuje okolnosti autor. Uběhli tři měsíce a k příběhu pomstychtivého zaměstnance továrny přibylo nezávazné pokračování o agresivnímu dlužníkovi. Následovaly příběhy o morbidním zloději diamantů, králi sídlišť Jardovi Maníkovi, policajtovi Petrovi Oldovi, opilci Jardovi Klečařovi a nakonec o prchajícím vězni bez jména. S každým novým dílem stoupala kvalita grafického provedení, počet funkcí, herní čas, a nakonec i množství nekorektních hovad, která mají tento titul na svědomí. Až do sedmého dílu nesl všechnu práci a odpovědnost na zádech Marty sám. Po několikaleté pauze chytil herní producent druhý dech a za pomoci Nikoly Džokiče a Lukáše Pekárka připravuje dlouho očekávané osmé pokračování nemravních příběhů z města Georgetown.

Autor kultové hry o zatracenosti lidské existence je mužem jedné zamaskované tváře, ale zároveň má nezvyklé množství jmen. Martin Pohl, absolvent VŠE s titulem Ing., je světu českého showbyznysu známý pod pseudonymem Řezník. Na hudební scéně působí i v rámci skupiny The Day of Defloration, kde se zase počastoval jménem M. Engele. Jeho kreativita nekončí jen tvorbou textů a rapem, ale pokračuje směrem k výtvarnému umění v podobě „černohumorných kreslených svinstev“, Martyho frků. Ty mají za zebou již několik renomovaných vernisáží a výstav, silnou fanouškovskou základnu na sociálních sítích a dokonce i trojdílné knižní vydání. Provokovat se mu daří i na poli kinematografie, kde mu patří zásluhy za vůbec první český film, natočený podle námětu počítačové hry.

Napříč celou Martyho tvorbou se táhne jedna dlouhá, usoplená výčitka o nemorálnosti jeho uměleckých projevů. Opakovaně byl obžalovaný z nabádání k trestní činnosti, či porušování právního řádu ČR. Hlavně jeho rapové výtvory jsou extrémně nechutné, ale pořád ne protizákonné, a to má Řezník posvěcené od soudu.

Dokonce i Martyho osobitý styl se dá uklidit do několika škatulek. Jeho hudební tvorba spadá pod žánr horrorcore, který v sobě kombinuje rap, metal a případně i rock. Interpreti v textech poukazují na současné problémy společnosti pomocí černého a morbidního humoru, cynizmu a ironie. V České republice má tento styl poměrně mladé kořeny, který svými prvními skladbami zasadil právě raper Marty v roce 2002. Pod jménem Řezník začal vystupovat až později, v roce 2005. Je celkem logické, že se Řezníkův horrorcore přístup ke světu odráží i v tvorbě ostatních jeho pseudonymů. Život není krásný je něco jako vizualizace horrorcore hudebního žánru.

Na první pohled se může zdát, že mentalita, která obdobný druh humoru okamžitě nezavrhne, je pravděpodobně nemocná a měla by se dát alespoň prohlédnout. Ve skutečnosti je však černý humor (jakkoli morbidní) zdravým a účinným obranným mechanizmem psychiky. V známém rozdělení fight & flight stojí podobná zábava na pomezí dvou možností reakce na nepříjemnou situaci. Slovním devalvováním člověk útočí na negativní faktor, čím utíká ze spárů jeho působení. Zdrojem komického efektu je pak kontrast mezi šokující, tragickou povahou skutečnosti a morálně nezatěžený způsob, jakým se o něj mluví. Namísto toho, aby si utrápený člověk vybil svou zlost agresivním chováním, raději volí společensky přijatelný způsob, díky kterému si od části svého nakupeného hněvu uleví. Samozřejmě, že všichni zapálení hráči ZNK nejsou osudem zmořené duše, plné černého popela ze svých temných myšlenek a zlomeného srdce. Každý člověk je jiný a každému se líbí něco jiné. Jak prohlašuje samotný autor hry, svět je plný sraček a jeho tvorba může sloužit jako jakýsi druh terapie proti nim. I když se to možná na první pohled nezdá.

Zdroje

https://www.csfd.cz/film/250264-zivot-neni-krasny/prehled/

https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-udalosti-domaci/221654/reznik-moje-hudba-je-druh-terapie-masku-nosim-protoze-jsem-hnusnej.html

https://cs.wikipedia.org/wiki/Horrorcore

https://wave.rozhlas.cz/dva-reznici-v-questu-jeden-cesky-rapper-a-druhy-nastvany-spartan-vi-god-war-ze-7167736

https://zivotnenikrasny.cz/hry

Proč se smějeme, Vráblik V.

Dějiny psychologie, Hunt M.

Ako väčšinu ľudí, k počítačovým hrám ma priviedla klasika. Moje detské srdiečko oslovil hlavne simulátor vojenskej kolonizácie nehostinnej púštnej planéty, prelezenej gigantickými červami, DUNE II. V súčasnosti ma na hrách fascinuje ich multi-odborovosť a komplexnosť. Baví ma nahliadať na veci z rôznych uhľov pohľadu (vedeckých aj umeleckých), a počítačové hry sú na to ako stvorené. Sama sa vo voľnom čase venujem digitálnej kresbe a 3D grafike. „Na plný úväzok“ študujem psychológiu a digitálne médiá, a popritom píšem články pre niekoľko internetových stránok.

Komentáře(0)

Nejsou k dispozici žádné komentáře.

Nemáte účet?

Jako registrovaný a přihlášený uživatel můžete tuto hru nejen ohodnotit, ale také k ní napsat komentář, diskutovat o ní, nebo ji zařadit do některého ze seznamů.

Přihlásit/Registrovat