Článek

Vampires: Guide Them to Safety!: Malá velká hra o upírech

„If Tim Burton made a PC game, this would be it.“

-Steam

I nadpřirozené bytosti ze sebe občas musejí setřást tíhu všech prožitých věků a zajít si večer na jednu, dvě… v tomto případě asi bloody mary. V dobré společnosti to však upír s alkoholem snadno přežene, až má ráno problém dostat se do vlastní rakve. Nekompromisní východ slunce je to nejmenší, co opilého upíra může na jeho chaotické cestě domů potkat. Aby se dožil zítřejší kocoviny, bude potřebovat trochu pomoct.

Nebude to procházka růžovou zahradou, nýbrž podzemním labyrintem. Opilí upíři mají vlastní hlavu a do své cesty si nenechají od nikoho kecat. Když nejde hora k Mohamedovi, musí Mohamed k hoře, a tak v této hře nepošťuchujete bloudící nemrtvé, ale stěny samotného bludiště. Otáčením chodbiček nasměrujete malého opilce do postele, takže se sám nemusí vůbec o nic starat – kéž by to bylo tak snadné i ve skutečném světě!

Vývojáři ze studia CBE Software si pro altruistické upíří pěstounky připravili bohatý repertoár nepříjemností. Krom blížícího se ranního úsvitu číhají na upíry i zbloudilé louče smrtelného slunce. Kamenné prostory jsou plné zrádných pastí: bez varování na vašeho chráněnce vypálí salvu stříbrných nábojů, anebo se vytasí s pojízdnými dubovými kůly. Místní klub turistů vyslal do podzemí skauty, kteří se zákeřně pletou pod nohy se svými česnekovými minami. A aby toho nebylo málo, na hlavy upírů je vypsaná tučná odměna, po které zatoužilo hned několik nájemných zabijáků najednou. Naštěstí vládnete souborem paranormálních sil. Umíte otáčet zatáčky chodbiček, vrhat upírům do cesty zpomalovací pavučiny a z nežádoucí trasy je odpudíte pomocí česnekového repelentu

Stejně jako opilí lidé, i opilí upíři mají své zvláštnosti. Někteří pod vlivem procenta alkoholu v krvi preferují zatáčet jenom doleva, někteří jenom doprava, a někteří o směru svého pohybu rozhodují celkem náhodně až na poslední chvíli. Jedni raději chodí domů sami, jiné pro změnu doprovází celá parta. Tak či onak, dohromady na vás čeká celkem šedesát úrovní, které potrápí vaše nervové závity. Odměnou vám bude vděčnost přeživších upírů, pěkná sbírka medailí a nehynoucí sláva na vrchních příčkách globálních řebříčků.

Herní principy jsou jednoduché, ale poctivé. Infantilně pojatý vizuál upíra opravdu vypadá jako starý dobrý oldschool upír. Jeho poťouchlý způsob pohybu je roztomilý a jednotlivé herní úrovně mají vcelku příjemný vzhled. Hudební mix halloweenskych písniček a black metalu v pozadí je taky stylový. Jestliže hledáte něco příjemného a nenáročného, po Upírech můžete sáhnout na windowsech, macu i přes mobil.

Odkud se upíři vlastně vzali?

V původní mytologii starých Slovanů a Germánů se z člověka stal upír v případě, že odešel ze světa nečistým způsobem. Za rizikové úmrtí byly považované hlavně sebevraždy anebo popravy. Podezřelá byla i úmrtí v důsledku použití černé magie. Předpotopní upíři bývali zpravidla opuchnutí a měli tmavou anebo začervenalou pokožku. Po přijetí křesťanství se těla zesnulých přestala pálit a pochovávat po staletí ověřenými způsoby. K obskurním typům smrti přibyla nedůvěra k absenci řádných pohřebních obřadů. Upíři z tohoto období připomínali svým vzhledem spíš Voldemorta než pověstného Draculu. Nemuseli mít kosti nebo alespoň nos. Mohli mít srst, anebo zmijí jazyk. Někteří z nich byli slepí nebo trpěli hluchotou. Další uměli nabírat zvířecí podobu, a všichni byli velmi charismatičtí a atraktivní.

Nejstarší zmínka o upírech, jak je známe dnes, se objevila až v 18. staletí v Anglii. Tehdy měli podobu vyhublých bledých stvoření, která po nocích pobíhala na hřbitovech a živila se krví lidí. Rozmnožovali se klasickým kousnutím a v případě nouze se proměňovali na nenápadné netopýry. Většinou navštěvovali své blízké příbuzné a působili na místech, které obývali během svého života.

Současná věda nabízí na záhadu kolem vzniku upírů exaktnější vysvětlení. Francouzko-americký tým badatelů v čele s Barrym Pawem identifikoval mutaci, která vyvolává onemocnění s projevy nápadně podobnými vampyrismu. „Osoby postižené erytropoetickou protoporfií trpí chronickou anemii (chudokrevnost), která způsobuje, že jsou velmi bledé a unavené.“ objasňuje skupina vědců hlavní znaky nemoci. I když se při kontaktu se slunečným světlem nepromění na hromádku popele, je pro ně dostatečně bolestivý, aby se mu důkladně stranili. I pod zataženým nebem je ultrafialové záření dost silné na to, aby se jim na pokožce začaly tvořit puchýře a znetvořily jim zejména nos a uši. Krom toho je pro tyto lidi důležité podstupovat pravidelné transfuze krvi. Dokonce i známý mýtus o česneku stojí na reálném podkladě. Tato zelenina totiž příznaky onemocnění rapidně podporuje. Lidi s touto diagnózou by se tedy měli česneku svědomitě vyhýbat.

Zdroje

https://www.pnas.org/content/early/2017/09/01/1700632114

Ako väčšinu ľudí, k počítačovým hrám ma priviedla klasika. Moje detské srdiečko oslovil hlavne simulátor vojenskej kolonizácie nehostinnej púštnej planéty, prelezenej gigantickými červami, DUNE II. V súčasnosti ma na hrách fascinuje ich multi-odborovosť a komplexnosť. Baví ma nahliadať na veci z rôznych uhľov pohľadu (vedeckých aj umeleckých), a počítačové hry sú na to ako stvorené. Sama sa vo voľnom čase venujem digitálnej kresbe a 3D grafike. „Na plný úväzok“ študujem psychológiu a digitálne médiá, a popritom píšem články pre niekoľko internetových stránok.

Komentáře(0)

Nejsou k dispozici žádné komentáře.

Nemáte účet?

Jako registrovaný a přihlášený uživatel můžete tuto hru nejen ohodnotit, ale také k ní napsat komentář, diskutovat o ní, nebo ji zařadit do některého ze seznamů.

Přihlásit/Registrovat