TT: Maroš Brojo I SGDA, Slovenské múzeum dizajnu

Podcast Soundcloud:

Podcast Spotify:

Apple Podcasts:

Google Podcasts

Přepis:

Maroš: Jmenuji se Maroš Brojo a působím jako generální manažer Slovenské asociaci herních vývojářů a věnuji se i historickému výzkumu ve Slovenském muzeu designu, kde jsem kurátorem sbírky multimedií. Tam se taky věnuju počítačovým hrám.

Mira: K tomu všemu se vrátíme, ale mě hned na začátku zajímá, jak ses vlastně dostal ke hrám? Když jsem se díval na tvou historii, tak ty ses hodně zajímal o filmy, muziku, organizoval si festivaly…jaká byla tvoje cesta ke hrám?

Maroš: Já jsem studoval na Vysoké škole muzických umění, obor filmová věda nebo později audiovizuální studia. To se přejmenovalo někdy v polovině studia. Při škole jsem začal pracovat pro festival Fest Anča, což je mezinárodní festival animovaných filmů, kde jsme v roce 2014, při filmovém programu spustili i program videoherní, jako side projekt s názvem Game days. Bylo to poprvé, kdy hry dostaly větší prostor, co se týče takového konferenčního formátu, na Slovensku. Při tom organizování Game days a stále větší zapojování videoherní komunity do toho našeho festivalu, mě oslovili zakladatelé SGDA tým, jestli bych neměl zájem pro ně pracovat. Já jsem se rozhodl z festivalu odejít, protože jsem ho organizoval víc jak 5 let, byl čas na změnu a začal jsem teda pracovat pro SGDA. Ale film, animovaný film, digitální hry šly u mě ruku v ruce, 50/50. Kdybych měl příležitost ve stejném čase pracovat s hrami nebo dělat s herními tvůrci, při tom animovaném filmu, tak bych začal mnohem dřív.

Mira: Jak je možné, že člověk, který je přizvaný do herní asociace, je naráz ředitel? To se stalo jak?

Maroš: Ony ty asociace často působí pompézně a důležitě, ale jsou postavené na jednom, dvou, tří lidí. Být ředitelem znamená, že děláte v podstatě všechno. Nakonec je jedno jak se tomu říká. Je to člověk na administrativu, exekutivu i na vymýšlení věcí.

Mira: Ještě abychom to vysvětlili divákům, tak asociace funguje tak, že tam sdružujete ty vývojářská studia, které podají nějaký příspěvek a z toho příspěvku se platí tvoje činnost, kdy ty se snažíš propagovat zájmy těch studií na Slovensku a prosazovat pro ně lepší podmínky?

Maroš: Přesně tak. Částečně jsme financování ze slovenských příspěvků, částečně i z grantů. Čím víc máme členů, tím větší máme společný hlas. Díky tomu, že těch členů máme celkem dost a že ta komunita je hodně soudržná na Slovensku, můžeme za nimi stát a hájit jejich zájmy. V různých oblastech a různými aktivitami.

Mira: Vy máte na Slovensku takový jakoby zákon nebo možnost, že když platíš daně, můžeš odvézt 2% z toho…To my v Česku třeba nemáme. Tohle jste prosadili vy s asociací?

Maroš: Ne, ne, tohle bylo zavedeno už několik let dozadu. V Čechách myslím, pokud si dobře vzpomínám byl podobný zákon, kdy firmy musely nějakým podobným způsobem přispívat. Uherské Hradiště, když mělo Synot tip, tak to bylo něco na podobný způsob.

U nás to vlastně funguje tak, že při každém daňovém přiznání, jestli ho odvádí živnostník nebo firmy nebo klasicky zaměstnanec, má každý možnost odvézt 2% z daně nějakému občanskému sdružení. Není to naše iniciativa, na Slovensku to funguje už dlouho.

Mira: V Česku se teď hodně řeší vzdělání a vysoké školy, nové herní obory…

Maroš: To jsou přesně ty systémové problémy, které se snažíme dlouhodobě řešit.

Mira: A daří se vám to?

Maroš: Tak, podařilo se nám třeba na VŠMU, před dvěma lety otevřít, i za naší podpory nový obor, herní design. Možná něco podobného jako vzniklo na FAMU před nedávnem. Ze Žiliny se nám ozývali s tím, že chtějí konzultovat. Pomáhali jsme dohazovat nějakých pedagogů. Možná jsme nějak dolaďovali nebo pomáhali formovat i ten sylabus, který tam vytváří. Taky spolupracujeme s košickou střední školou uměleckou i trnavskou. Postupně se to rozbíhá. Asociace má stejně omezený dosah, protože to v první řadě musí být na té škole, vedení a jejich pedagozích, aby takové obory nebo předměty chtěli. Jednak aby dokázali sami identifikovat, rozeznat potenciál toho celého oboru a pochopit, že má smysl se tomu věnovat. Obzvlášť na technických školách, tam se začíná, ale i na školách, které jsou humanitně nebo umělecky orientované. Tam je ten problém ještě větší. Hry se stále střetávají s velkou mírou nepochopení spojené s neakceptování i v rámci výukového procesu.

Mira: U nás v Česku se hodně řeší, kromě toho vzdělávání, i možnost zaměstnávání lidí ze zahraničí a zjednodušení legislativy, která je hodně robustní. Řešíte to taky na Slovensku?

Maroš: Ano, stejný problém. V podstatě nevím co bych k tomu dodal.

Mira: A má to nějaké řešení?

Maroš: Myslím, že i když jsme se to my pokoušeli řešit, tak jsme se s tím moc daleko nedostali. I přesto jsou plány na zjednodušení této legislativy zaměstnávání zahraničních lidí, zahraničních expertů. Doufám, že se problém možná vyřeší sám.

Mira: To zní dobře. Ještě bych se vrátil k té asociaci. Mohl by si říct, jací jsou největší členové a co bereš jako největší úspěch, co se Vám prozatím povedlo?

Maroš: Momentálně největšími členy jsou, určitě ne v přesném pořadí, Nine Rocks Games, Games Farm, Superscale service provider. Myslím, že tyto tři jsou největší.

Největší úspěch, byl v roce 2017, jestli si dobře pamatuju, bylo spuštění podpory pro digitální hry na fondu na podpory umění. Z které doteď těží několik desítek tvůrců na Slovensku. Myslím si, že je to velmi nápomocné k nějakému většímu rozběhnutí toho herního průmyslu, ne jen velkých firem, ale hlavně těch nejmenších, debutujících, začínajících, malá studia nebo lidí s méně konvenčními nápady. Často i hry nebo multimediální díla ne úplně klasického videoherního charakteru. Toto je velký úspěch. Veřejnou podporu nemá až tolik zemí v Evropě, tak na tohle jsme opravdu hrdí. A velmi jsme rádi, že se to povedlo.

Mira: Jak se třeba díváš na dotace a granty pro ty větší firmy? Někdo říká, že to ničí ten trh, někdo říká, že je to dobré…co si o tom myslíš ty?

Maroš: Samozřejmě i ty menší granty a ten fond samotný deformuje trh jak negativním tak pozitivním způsobem, protože ta přirozená poptávka po jisté části her, které jsou ve fondu podpořené, by neexistovaly. Člověk není podmíněný tím market research a takovou tou organickou poptávkou na trhu u té své hry. Takže ano, toto je jistá forma deformace. Je třeba mezi tím hledat nějaký balanc.

Co se týče velkých firem, tak tento náš fond pro ně není příliš zaměřený. Maximální výška podpory se pohybují v sumách, které nejsou vůbec relevantní pro firmy s obratem milion plus euro. Pokud se bavíme o FPU, tak tam problém není, že by byly zbytečně podporované velké firmy, které jsou od toho závislé a nepotřebují to. Co se týče nějakých větších grantů nebo pro středně velké firmy, to se bavíme o 20-30 člených studiích, tak proč ne. Tato větší grantová schémata jako je třeba Creative Europe, kde se dá získat podpora do výšky 150tisíc eur při 50% spolufinancování. To znamená, že projekt musí zhltnout minimálně 300 tisíc, si myslím že mají smysl, ale mají i o mnoho přísnější podmínky. Není to zadarmo a člověk musí něco pro to udělat.

Ty větší granty, které už nejsou vůbec vázané speciálně  na videohry a multimédia, tak to jsou na podporu zaměstnání nebo na regionální rozvoj. Velké evropské grantové schémata a velké peníze z evropských dotací, to už je spíše o nějakém podnikatelském záměru než na konkrétním zaměření na hry. Tam už záleží na tom kam chce směřovat firmu, jak chce nastavit cash flow, business model, plány k podnikání atd. Tam taky nemám problém s tou podporou. Tato nespecificky videoherní nedeformuje trh, protože je spíše určená na všeobecný podnikatelský záměr.

Pokud existují revenue streamy, tak proč je nevyužít. Podle mě není velký rozdíl mezi investorem a grantem, občas.

Mira: Připravuješ archiv slovenských her. Můžeš nám říct, v jakém je to stavu? Jaké s tím máte plány a co se kolem toho řeší?

Maroš: Dobře. Kontext ještě k tomu je takový, že jsou výzkumníci, jejichž ultimátním cílem, je napsat nějakou publikaci nebo částečnou nebo celkovou historii herní tvorby, dejme tomu té Slovenské. Potom jsou ještě takoví, za které se spíš považuji já, že se nehrnou k tomu, že by něco psali, ale spíš se hrnou do toho aby nashromáždili, co nejvíc informací, podkladů, her samotných, sbírkových předmětů, materiálů, aby když přijde ten první typ někdy do muzea, tak už jen aby to pospojoval dohromady a mohl o tom něco napsat. Já spíš shromažďují informace, dostávám je do nějakého narativu, příběhu nebo historie nebo něco podobného. Kvůli tomu v muzeu vzniká i evidence v podobě jedné obrovské tabulky, která je podobnou databází her jako je Visiongame, ikdyž s trochu jiným zaměřením. Není jejím cílem mít obsáhnuté hry v takové podobě jako screenshoty, základní informace atp…, ale cílem je poskytnout různá technická data, abychom dokázali v budoucnosti ty hry znovu rozběhout. Ty druhy metadat, které sbíráme, je jich okolo 30-35, tak jsou i takového toho klasického charakteru, kdo na tom pracoval, kdy byla hra vydaná…potom i různé typy, třeba ceny hry při vydání, patch note z každého vydaného patch, systémové požadavky, systémové nároky softwarového charakteru, oficiální stránka, oficiální fóra, uveřejněné recenze, které jsou spojené s tím, jaká byla dobová reflexe, což je důležité v budoucnosti o dvacet let, abychom věděli, co si tehdy o té hře lidi mysleli tehdy, kdy vyšla. Častokrát se zapomíná na ten kontext, v kterém hry vycházely. Někdo může zhodnotit za 20 let, že takhle hra ho stále baví, musela být super. Když si ale přečteš dobové recenze, tak zjistíš, že někdo mohlo kritizovat takovou a takovou hru za to, že se příliš podobá Diablu a vydaná byla jen 2 roky potom co vyšlo Diablo III a je to jenom kopie. Takový kontext nám občas chybí. Snažíme se ty širší souvislosti a všechny ty technické informace a podobné záležitosti shromažďovat, které nemusí být běžnému, teď to nemyslím zle, návštěvníkovi Visiongame, užitečné. Pro ten detailní průzkum a zachování těch her budoucnosti, určitě důležité budou.

Mira: O ten archiv se zatím staráš jenom ty?

Maroš: Zatím ano a samozřejmě nebo spíš díky Bohu, máme každý rok několik lidí na praxi z Univerzity z oboru digitálních her, kteří pomáhají se zpracováním dat pro tuto databázi. Pár pomocníků každý rok mám.

Databáze zatím není veřejná. Tobě jsem ji posílal, proč ne, tobě se to hodí, ale v budoucnosti bychom to celé nějakým způsobem zveřejnili, pravděpodobně na té stránce, které je vytvořena kvůli výstavě.

Mira: Co se týče těch metadat, snažíte se sbírat i fyzické kopie těch her?

Maroš: Ano. Snažíme se, i když je to mnohdy dost náročné pro nás. Existuje totiž spoustu soukromých sběratelů Bazoš a Aukro lidí, s kterými bojujeme o každou jednu kopii hry a každý sběratelský předmět. Nemáme toho tak moc jak bychom chtěli, i když máme dost takových těch krabicových verzí Ultrasoft her, ale je to velmi náročné. Navíc cena hardwaru začala jít velmi, velmi nahoru. Muzeum, jako státní instituce sice má vyčleněné nějaké peníze, každý rok na akvizice, ale ta sbírka multimedií není jediná sbírka, která potřebuje sbírat ty věci aby je zachránila. Vždy je to trochu boj. Na druhé straně máme zase výhodu, že jako veřejná instituce, která funguje v nějakém veřejném zájmu, tak mnoho lidí, kteří to na Bazoši prodávají, jsme naštěstí trochu sympatičtější než soukromí sběratelé a spíš jsou ochotni ty věci prodat nám. Pokud si tedy musí vybírat. Ta nabídka z druhé strany není nějak výrazně vyšší. V tomto směru je to dost náročné, ale dost lidí tomu muzeu i věnuji věci, bez nároků na nějaký honorář. V tomto máme trošku výhodu.

Mira: To je super, já se ptám z toho důvodu, že na Visionu, máme taky fyzický archiv, kde se snažíme archivovat veškeré hry, české i slovenské a upřímně v dnešní době koupit nebo sehnat něco co by bylo za normální cenu, už nelze. Ti sběratelé tu cenu vyšponovali tak vysoko, že dnes není problém koupit na Aukru big box Vietcongu za 40 tisíc.

Maroš: Didaktik Alfa se mi podařilo sehnat za 350 eur. Je to vlastně jeden z prvních počítačů slovenský, ještě takový ten předpotopní zástupce Didaktiku M a Didaktiku Gama, co už byly klony ZX Spectrum, protože Alfa ještě nebyla. Je to takové obrovské, oranžové s klávesnicí. Nesmírně vzácná věc. Šplhá se to na neuvěřitelné, neúnosné ceny.

Ještě teda co se týče sbírání těch fyzických věcí, tak nesbíráme jenom obaly her a počítače, ale sbíráme třeba manuály, neoficiální kazety, pirátské věci, nákresy, mapy na čtverečkovaném papíru, časopisy…ne jen ty hry a tvůrci nás zajímají, ale ta videoherní kultura jako celek. To, že si někteří lidi kreslili mapy na čtverečkovaný papír, je součástí té doby a způsobem jakým se ty hry hrály a ten kontext je taky velmi důležitý. Nebo potřebujeme stejně i televizory. Nejzajímavější jsou pro nás Tesla Color Oravan, což byl nejrozšířenější barevný televizor v Československu, těch je všude ještě strašně moc. Ty jsou důležité nejen proto, že ne jen hrát se na emulátorech, například tyty hry z osmdesátých let, které tu byly vytvořené, ale důležité je hrát jich v takových podmínkách v jakých si jich lidi hráli v dané době. Na Didaktiku, s hroznou klávesnicí na takovém gauči v obýváku nebo seděli na koberci na zemi, na CRT televizi. Podobně jako můžu emulovat například PSP, ale není to to samé, jako když to hraju v tramvaji nebo ve vlaku, tak jako ty hry na tom měly být hrané. Na první pohled sbíráme věci, které by nemusely být pro klasického sběratele až tak důležité.

Mira: Možná bychom mohli ještě zmínit ten Game Days? To je festival, který organizuje Asociace?

Maroš: Původně Game Days mají celkem zajímavou historii. Původně vznikly na Fest Anči, po mém odchodu z toho festivalu animovaných filmů jsem si jich tak trochu sebral s sebou, protože tam nebyl zase až takový zájem ze strany ostatních organizátorů, pokračovat v organizaci této části programu. Potom chvilku byly v Žilině na nádvoří, je to takový velmi zajímavý kulturní prostor, kde jsem to celé tahal koordinačně hlavně já. Potom přišla pandemie. Potom vznikly Game Days nezávisle na těch žilinských i v Košicích. Nevím proč se stejným názvem, ale to je jedno. Přišla teda pandemie a v rámci prvního roku pandemie jsme se rozhodli spojit síly s těmi košickými a připravili jsme společně online verzi. V roce 2021 jsme společně plánovali jenom jeden event. Já jsem se rozhodl zrušit Trnavu a spojit to do jednoho. Člověku se líp organizuje, když má kolem sebe tým vícero lidí, kteří se tomu chtějí věnovat a i tomu rozumí. Plán byl tedy v tom roce 2021 zorganizovat jednu akci. Opět jsme museli jít do onlinu. Tento rok jsme spojení. Když mluvím, že společnými silami, tak mluvím o Slovenské Asociaci herních vývojářů + Grindstone, což je produkční společnost/distributor her v Košicích, kterou založil Peťo Nagy ze studia Games Farm, která se věnuje i různým jiným aktivitám. Velmi dlouhá odpověď, ale je to tedy organizované SGDA + Grindstone.

Mira: Tím bych ti asi poděkoval za rozhovor a přeju ti do tvého osobního života i kariérního ať se vám v Asociaci všechno daří, ať všechny problémy vyřešíte lehce a snadno bez politiky, která to hodně často zamotává…a děkuju moc.

Maroš: Děkuji velmi pěkně a taktéž držím palce s aktivitami, super věci děláte.