The Wild Age – Dojmy z hraní

Budování v mezích zákona

Strategie svou stylizací připomíná podobnou budovatelskou sérii Settlers, s níž má ale kromě podobného kabátku velmi málo společného. Na místo rozlehlých map, v nichž je člověk odkázán především na mohutnou expanzi a kočírování armád, je zde jeden hlavní úkol – přežít. Za tím účelem si hráč na samém začátku vytvoří svého hrdinu s bujným ořem nebo díky postupně odemykaným kosmetickým úpravám neméně bujným vlkem nebo liškou. Hráč si také zvolí svůj rodový erb, ražbu na mincích, které při hraní zbývá, a takové drobné detaily, které pomáhají pojmout osedlaného hrdinu za svého.

S ním se pak může hráč pustit buď do zcela volného hraní nebo začít procházet dostupnou minikampaň na prvním ostrově. Jednotlivé mise mají vždy stejný průběh ale rozdílný cíl, který hráče nutí soustředit se i na jiné věci než jen na vlastní přežití. Všechno začíná na podlouhlé mapě s malou vesničkou uprostřed. Hráč reálně ovládá pouze svého hrdinu, který na svém zvířeti objíždí mapu a s využitím postupně získávaných mincí úkoluje své poddané. Víc než o budovatelskou strategii, kdy by měl hráč volnou ruku v rozmisťování nepřeberného množství budov jde v případě The Wild Age především o perfektně zvládnu micromanagement osady a obyvatel.

Těch je na začátku k dispozici velmi málo. Jejich počet lze naštěstí průběžně navyšovat rekrutováním tuláků z přilehlých táborů, kteří do nich průběžně přicházejí. Všechno tak závisí na množství peněz, které může hráč investovat. Jejich zisk není vůbec triviální a už vůbec nelze mluvit o tom, že by se dalo velmi rychle zbohatnout. Hráč totiž musí průběžně investovat získané mince do rozvoje městečka a především jeho obrany. Rozvoj obnáší například rekrutování stavitelů, dřevorubců nebo farmářů, jejichž aktivity pak zajišťují průběžný přísun vytoužených mincí nebo stavbu budov v případě prvních jmenovaných.

Součástí micromanagementu osady je ovšem i přidělování práce. Nehrozí, že by se dřevorubec automaticky vydal kácet les nebo farmář zničehonic obhospodařoval půdu jako v případě osadníků v Settlers. Hráč se svým hrdinou přiřazuje jednotlivé akce při průjezdu mapou například klikáním na konkrétní stromy, které lze pokácet. Každá akce stojí minci a tak i ve výsledku ziskové kácení stromu napřed stojí malou investici. Nejdůležitější je ovšem starat se o přežití.

Začíná noc!

Ve hře se průběžně střídá den a noc, což ovlivňuje i chování jednotlivých postav. Především je tu ale noc z toho prostého důvodu, že po setmění vylézají na světlo světa nejrůznější stvůry a nestvůry, které musí hráč noc co noc odrážet. K tomu slouží průběžně rekrutovaní lučištníci, jejichž efektivitu ovlivňuje úroveň rozvinutí hráčovy vesnice, a pak také kvalita hradeb a věží. Ty můžou lučištníci obsazovat a poradit si tak s blížícími se nepřáteli, jejichž jediným cílem je prorazit opevnění a zmasakrovat hráče. Aby to ovšem nebylo tak jednoduché a přímočaré, musí hráčova vesnice růst. S tím je spojené i to, jaké budovy bude mít hráč k dispozici.

Jednotlivé herní mapy se totiž mění podle toho, jak nakládá hráč s každým segmentem. Střed tvoří základní vesnice, ze dvou stran je pak možné začít budovat opevnění. Na konci mapy je pak místo, odkud každou noc přicházejí nepřátelé. Hráč se může k jednotlivým spawnovacím místům postupně propracovat v rámci expanze vesnice, ale za cenu toho, že jeho dříve vybudované hradby už nemusí být vlastně potřeba. Zároveň je toto rozširování ale víc než žádoucí, aby se mohl hráč dostat k novým budovám, které se objevují ve chvíli, kdy hráč dostatečně rozšíří centrum základní vesnice. To ovšem stojí stále víc a víc mincí, jejichž nejlepší zdrojem jsou právě noční útoky nepřátel.

Co bude dál?

Ze své podstaty je The Wild Age velmi příjemnou hrou na odreagování. Byť se hráč snaží o přežití v poměrně nebezpečném světě, nejde tu o žádnou zásadní hrozbu jako třeba ve Frostpunku. The Wild Age se prezentuje příjemnou grafikou, decentním hudebním podkresem a především velmi chytlavou hratelností, která je v době hektických online kooperativních her vítanou změnou. Hra je v early accessu teprve něco přes měsíc a její autor Martin Mastný má s The Wild Age určitě ještě velké plány. Za mě osobně by se měl zaměřit především na drobnosti spojené s ovládáním hlavního hrdiny.

S tím se dá hýbat pomocí kláves nebo myši, ale vzhledem k nutnosti mít hrdinu neustále aktivního a provádět s ním všechny akce začíná po delším hraní bolet ruka z myši a ovládání s klávesami působí krkolomně. Zároveň by chtělo zapracovat na způsobu odevzdávání a sbírání mincí, které rádo zlobí. Mince můžete s hrdinou přejíždět několikrát a stejně je nesebere nebo naopak při snaze zaplatit za stavbu nebo rekrutování mince z hrdiny jen tak vypadávají na zem na místo toho, aby se správně přičetly k prováděné platbě.

The Wild Age má skvěle našlápnuto k zářné budoucnosti díky příjemnému hernímu stylu a jednoduchým mechanikám. Pro příjemné nenásilné hraní a odreagování je to rozhodně výborná volba, která při dobré vůli jen poroste.