Tento článek by se v podstatě mohl jmenovat "Mafia o 17 let později", ale chtěl jsem hned v nadpisu naznačit, že články o Mafii I - III budou částečně provázané. Přece jen tyto hry jsou spojené více než jménem a dá se říct, že každá další si vzala to nejlepší, ale i to nejhorší z předchozích. Svým způsoben je tak třetí díl nejlepší i nejhorší zároveň. Záleží na úhlu pohledu a hráčských preferencích. Když jsem sbíral informace pro tyto články, tak jsem všechny tři hry hrál na střídačku. Mafii na PC, Mafii II na PC i PS3 a Mafii III na PS4. Ale popořadě. Nejdříve se podíváme na první díl.
Vzpomínky přetrvají
Předem bych chtěl říct, že hra Mafia má v mém srdci zvláštní místo a rozhodně ji nechci nějak hejtovat, nebo něco podobného. Sám jsem ji dohrál tolikrát, že bych to ani nespočítal a desítky hodin jsem strávil ve volné jízdě, která se otevře po dohrání kampaně. Každopádně z dnešního pohledu nevím jestli bych ji hned doporučil někomu, kdo ji nikdy nehrál. Abyste si hru užili dnes jako kdysi, je potřeba mít po ruce velikánskou dávku nostalgie. Navíc je potřeba přehlédnout to, že hra má hodně nevyváženou hratelnost a místa, kde je téměř geniální i po letech, se střídají s místy kde je vyloženě nudná, někdy až frustrující.
Lineární hra vsazená do skoro otevřeného světa
Dodělej si sám
Jak jsem tak po letech projížděl Lost Heaven, měl jsem pořád pocit, že je něco špatně. A pak když jsem se poprvé dostal do čínské čtvrti, tak mě to trklo. Není tu hudba. Nepřišlo mi důležité zjišťovat detaily, ale pointa je, že verze, kterou dnes koupíte na Steamu má nějaký problém s právy na původní soundtrack. Naštěstí na fóru najdete spoustu odkazů na stažení souborů s hudbou a návodů kam je vložit. Je to jedna z prvních věcí, kterou byste měli udělat. Mafia má totiž geniální hudbu a to jak původní, tak i tu licencovanou a byla by škoda, kdybyste ji během hry neslyšeli. Ostatně výborná hudební složka je jedna z těch věcí provázející celou sérii. Když už jsem se zmínil o hudbě, tak jen okrajově poznámka k dabingu. Co se českého dabingu týče: Marek Vašut je legendární. Zároveň je asi jediný důvod, proč mě moje máma sledovala při hraní Mafie v roce 2002. Každopádně dnes s odstupem mohu říct, že ne vždy se do role moc vžije a často prostě jen čte text bez nějakých emocí. Často se taky stává, že když se spolu dvě postavy baví, tak každá mluví jakoby na jiném místě. Příklad je třeba první mise s alkoholem (Přestřelka na farmě). V jeden moment doběhnete k Paulovi, kterého mluví Petr Rychlý. Zatímco Petr Rychlý křičí jako by se snažil přeřvat bouři, Marek Vašut mluví úplně normálně jako by stál uvnitř stodoly. Nevím jestli se třeba jednotlivé hlasy nahrávaly samostatně a člověk, který to měl na starosti to nepohlídal, ale podobných situací je ve hře víc. Každopádně pro tvůrce byl asi důležitější anglický dabing, který je na o něco vyšší úrovni.
Pomalý rozjezd
Ach ten závod
Když dojde na pěsti
Druhý dodatek ústavy
Krása je v detailech
Nakonec je to klasický western
Přátelé až za hrob
V Mafii se hodně mluví o přátelství mezi Tomem a Pauliem, ale v zásadě to jde poznat jen z několika rozhovorů, které spolu během hry mají a z tónu jakým spolu mluví. Co se týče postav a jejich motivací, tak má hra vůbec celkem zvláštní přístup, jak je prezentovat. Občas máte možnost během mise k někomu dojít a kliknutím na něj spustit rozhovor, který je ale nepovinný a většinu z nich asi minete, pokud vyloženě nebudete pobíhat okolo a na každého zkoušet kliknout při každé příležitosti. Přitom v těchto nepovinných dialozích se často dozvíte něco z historie postav a to, jaké je jejich aktuální rozpoložení. Jako třeba, když si promluvíte se Salierim předtím, než jedete zabít Franka. Asi nejobsáhlejší scéna, kterou můžete v klidu minout je rozhovor v nadzemce s Pauliem na cestě do banky. Tady Paulie mluví o sobě a o tom, že má problémy s pamětí, o tom, že chce tento život nechat za sebou. Je to v podstatě taková předzvěst toho, že tato postava špatně skončí, protože každý, kdo viděl pár filmů o mafii, tak ví, že nikdo jen tak neodejde. Nicméně to, že můžete tento moment úplně minout a místo toho pobíhat po metru, rozbíjet okna a střílet na lidi ve stanici, trochu ubírá celému momentu na vážnosti a možná by bývalo lepší udělat z něj filmeček a ne hratelnou sekvenci. Celkově je trochu zvláštní, že na jednu stranu vás tvůrci nutí do různých aktivit a omezují pohyb, když to potřebují. Na druhu stranu vás ale nechají minout spoustu momentů, které jsou docela zásadní pro pochopení některých postav a jejich motivace. Za zmínku možná stojí, že v tomto rozhovoru vám Paulie mimo jiné řekne jeho názor na život mafiána. Svým způsobem se trochu ukáže, že hra ho prezentuje přesně tak pokřiveně, jak ho podle Pauliho vidí většina lidí. Samé střílení, ale nic o domlouvání obchodů a podobně. Svým způsobem si myslím, že by hra byla o něco zajímavější, kdybyste třeba v misi Běžná rutina chodili do obchodů a vždy si vyslechli nějaký mikrodialog při výběru výpalného. Takhle jen čekáte v autě a nudíte se zhruba stejně jako u taxikaření.
Red Dead Mafia
Svým způsobem vtipné je, že Mafii bylo často vytýkáno, že je zbytečně realistická. Což je pravda. A buď vás bude bavit, že nesmíte ve hře jezdit na červenou, nebo ne. Ale paradox je v tom, že za příklad něčeho lepšího bylo často označováno GTA III, které je mnohem víc o vyblbnutí, než o simulování fungujícího města. A dnes po letech jsou to právě vývojáři GTA (Rockstar Games), kteří jsou oslavováni za to, jak realistické je jejich Red Dead Redemption II. Možná, že holt první Mafia vyšla v době, kdy pro podobné hry nebylo dost hráčů. Otázka je, jestli by to bylo lepší dnes. Mafia je pro docela úzký okruh lidí. Má spoustu omezení, se kterými se musíte srovnat. Někomu nevadí, pro někoho jsou výhodou, ale často jsou úplně proti tomu, co dnes razí většina open world her.
