Pojďme se teď chvíli věnovat typu herních úprav, který po svých autorech vyžaduje největší péči a masterskill. Něco napsat, či něco sestříhat, to je určitě taky úctyhodný výkon, který ovšem po troše cviku zvládne na jisté úrovni kvality každý. Něco namodovat – to je už trochu složitější. Ale hezky od začátku: co to vlastně ty mody jsou a kde se tu vůbec vzaly?
Mody jsou slangovou zkratkou pro ang. modify (modifikovat/modulovat) a vztahují se jak na obměnu softwaru, tak i hardwaru. Jedná se o všechny funkční zásahy a zlepšováky amatérského konzumenta, které však nejsou prvotním záměrem designéra. Herní společnosti jsou k vylepšování svých konzolí o něco háklivější než k obměnám herních titulů, a taky mnohem radši za takové něco tvůrce modifikace žalují. Obecně patří do kategorie moddingu ještě hacking (jako hard modding), ale o tom už herní společnosti nechtějí slyšet vůbec.
Do legální úvahy tedy přichází jedině mody her. Ty umožňují změnu obsahu hry (textury, modely, zvuky, hudba), skriptů (scénáře), nebo celých kusů kódu. Výsledkem takovýchto změn může být buď nový herní obsah; částečná konverze/změna (například zasazení hry do jiného fiktivního vesmíru, třeba populární star wars mody); neoficiální patche (tedy opravy chyb od fanoušků); anebo totální konverze/změna (co značí úplně novou hru – asi nejznámějším příkladem své kategorie je DOTA).
První editory ke komerčním hrám začaly vznikat v 90. letech. Tito dědečkové moderních modů uměli jenom měnit herní obsah. Místo pěti nepřátel čekalo na hrdinu za rohem padesát nestvůr, sem tam se přidal nějaký design levelu, místo auta naskočil hráč na vytuněnou motorku… osobně se mi tato éra slévá dohromady s představou nadupanějších možností dobových cheatů. Postupem času tvůrci her uvolňovali čím dál více komplexnějších editorů, které vrcholí možností konstrukce vlastních herních pravidel a mechanik. V současnosti velké procento společností modding svých produktů aktivně podporuje. Pravidla jsou snadná: moddeři neohrozí business společnosti, a společnost podpoří komunitu tím, že jí poskytne specifické technické informace potřebné k jednoduché úpravě. Spousta her je navržena tak, aby šla snadno změnit. A pak je taky několik her, ve kterých můžou vytvářet své vlastní mody dokonce i běžní uživatelé bez jakékoli průpravy. Nejznámější zástupce této kategorie budou nejspíš Super Mario Bros, z regionální tvorby lze vzpomenout třeba Bulánky, nebo Rybí filety. Celá tato moddová horečka má z pohledu firem jeden jediný, pragmatický cíl: a sice neoficiální mody přinesou úspěch původnímu titulu.
Přínos pro ekonomické zájmy vývojářů už jsou nám tedy zřejmé. Co ale hráči? Co z toho mají? Vždyť vůbec proniknout do tajů moddingu není jen tak. Člověk se musí naučit práci s grafickým programem, s perspektivou, se zvuky a hudbou, v mnohých případech i s kamerou, osvětlením a základům programování. Nemluvíc o daru vypravěče, hudebního sluchu a citu kompozice, které by měl dobrý moder taky mít. Náročnost moddingu je přímo úměrná složitosti vývojových nástrojů a editorů, které byly s hrou dodány. I přes to dokázala v lidech tvorba modifikací vyvolat nevídanou kreativitu a vzbudit dřímající potenciál. První intencí tvorby modu bude nejspíš nadšení, které se v člověku mísí s pomyšlením na tvorbu vlastních her. Tyhle dva jevy jsou pak podpořeny okouzlením z výsledku práce: vždyť to musí být krásný pocit, procházet se po vlastním světě. A co je na tom všem nejdůležitější: tvorba modů může být zcela individuální aktivita, která nepodléhá žádnému diktátu nadřízeného, za kterým stojí zbývající kapitál. Tvůrce má ve své práci absolutní volnost.
Československé mody
I v našich malých zemičkách se skrývá bezpočet talentovaných lidí, kteří tvorbě modů věnují své volné chvíle. Jejich tvorbu kolektuje centrální web českých a slovenských modifikacích a map do počítačových her – ceskemody.cz. „Cílem webu je prezentovat veškerou původní tvorbu českých a slovenských levelmakerů a tuto tvorbu současně zachovat pro budoucí generece. Dloholetá tvorba je dokumentována již od roku 2000.“ Na jejich stránkách naleznete více než 300 herních úprav domácích i zahraničních titulů.
Možnosti modů za hranicí běžného hraní
Herní mody nemusí sloužit vždycky jen pro zábavu. Své uplatnění najdou i v o něco ušlechtilejších cílech umění, nebo vědeckého výzkumu.
Metodologie vědeckého výzkumu používá přístup „extensive modding for experimental game research“ pro cílenou změnu herního obsahu tak, aby korespondoval se záměrem výzkumu. Podle intenzity zásahů do původního titulu výzkumníci buď vyvíjejí úplně novou hru, mění zdrojový kód existující hry, anebo modují existující hru za pomoci editoru. Změněná hra by měla obsahovat všechny zkoumané (ingame) fenomény, a zároveň co nejméně jevů, které by mohly ohrozit validitu, nebo reliabilitu výzkumu. Tímto způsobem konstruují virtuální prostředí pro svůj výzkum z oblasti humanitních věd (psychologie, sociologie, herní studia…), nebo pro záměry vývojářů titulu (například zlepšení level designu).
Umění počítačových her je úzce spjato s vývojem žánru tzv. new media art, a pochopitelně, se vznikem počítačových her. Zásahům modů nemusí být vystavený jenom software, ale i hardware, nebo jejich kombinace. Artistická exprese autora je tedy realizována skrz populární kulturní formu. Užití této formy je přitom chápáno jako přirozený sled dějin, kdy tradiční umělecké formy k vyjadřování už jednoduše nestačí. Jako všechny postmoderní trendy, i tzv. art mods potřebují pro svůj vznik konceptuální rámec, který zahrnuje motivaci a historii díla. Příkladem takového díla může být Adam Killer (série osmi modů) od autora jménem Brody Condon, který pro své záměry využil počítačovou hru Half Life.
Katarína Bojnanská
Študentka Teorie interaktivních médií (Bc.), Managementu v kultuře (Mgr.) a Elektronické kultury a semiotiky (Mgr.). Absolventka Psychologie (Bc.). Na svojej pestrej akademickej ceste sa k téme videohrier vždy rada vraciam. Zakaždým z trochu iného uhľu pohľadu.
