Brány Skeldalu – recenze
V roce 1998 začala česká herní scéna mohutně dohánět tu zahraniční a na povrch vyplynulo několik velmi kvalitních kousků. Jedním z nich byl i dungeon Brány Skeldalu. Tato hra je krystalicky čistým krokovacím dungeonem.
Několikačlenná skupina, zbraně a brnění, kouzla, systém zvyšování zkušeností, příšery, podzemní kobky, rozlehlé exteriéry a promyšlený příběh, no prostě všechno, co se vám vybaví, když zavzpomínáte na staré dobré časy. Po úvodu a obligátním výběru a generování svých tří postav, můžete vstoupit do světa Rovenland, do něhož vás pomocí rituálu Know-Kane povolal mág Freghar za jediným účelem. Máte zjistit, co nekalého se děje a případně všechno zlo z jedné vody na čisto pěkně vymýtit.
Krow-Kane je rituál, který vytrhne z nejrůznějších světů a míst požadovaný počet lidí, kteří se nejlépe hodí pro zadaný úkol a má tu vlastnost, že jim nedovolí si vzpomenout na minulý život, a to až do té doby, než splní svůj úkol. Pak jejich dočasná existence zaniká a oni se vrací na svá původní místa. Zda si i poté, co se vrátí, pamatují něco ze svých dobrodružství, není známo.
Součástí každého dobrého dungeonu jsou souboje a bitky z rozličnými příšerami. Některé lokace jsou jimi nabity, jinde zase horko těžko někoho potkáte, ale jako dobrá náhrada bojů slouží občas dost těžké hádanky a hlavolamy. Ale zpátky k soubojům. Ty probíhají nikoli realtimeově, ale na kola. Každému ze svých lidí přikážete, co má dělat, a odstartujete kolo. V něm má samozřejmě své vystoupení i protivník, a tak se občas stane, že ještě než některá z vašich postav zaútočí, skácí se k zemi s dírou v hlavě či břiše a tudíž už svou roli nezahraje.
Hra má samozřejmě i spoustu dalších tradičních vlastností. Můžete prodávat a kupovat, jsou zde zkušenosti a postupování na vyšší úrovně, automapping, regenerace během spánku, krmení a napájení svých svěřenců a další a další věci. Brány Skeldalu jsou rozhodně tím nejlepším českým dungeonem, který kdy vyšel. Má své chybky jako již zmíněnou délku soubojů, malé množství druhů zbraní a technické zpracování, ale jde o výbornou českou hru, navíc poslední dobou zástupce dost opomíjeného žánru, a tak je samozřejmé, že si zaslouží vysoké hodnocení.
Miroslav Žák
České a slovenské hry sbírám od roku 2001. Více než o samotné hraní se zajímám o vývoj a archivaci. Mojí hlavní zbraní je motivace.