Už jen několik dní zbývá, než z nabídky obchodu konzole XBOX Series XIS zmizí demo připravované české hry The Last Oricru.
Pokud máte jeden z modelů aktuální verze Xboxu, tak byste rozhodně měli dát hře šanci. Ušla totiž obrovskou cestu od dob Startovače kdy, tehdy ještě jako LostHero, žádala české fandy souls like žánru o podporu. O tom se také můžete sami přesvědčit pokud si porovnáte videa na zmíněném Startovači s těmi, kterými se hra prezentuje dnes.
Demo je poměrně veliké a to nejen počten GB, které vezme na vašem disku (51GB). Projít si můžete první dvě úrovně hry, které dobře ilustrují to, jak by měla vypadat celá hra. Jako hráč si můžete sami určovat tempo. Pokud se rozhodnete hru proběhnout, dá se celé demo dohrát relativně rychle s tím, že se budete držet jen úkolů, které posunují příběh. Zároveň však můžete obě úrovně pořádně prolézt a strávit v každé klidně i několik hodin.
Nejlepší část dema je ta, kde ho po dohrání zapnete znovu od začátku.
Nejlepší část dema je ta, kde ho po dohrání zapnete znovu od začátku. Přesně jako Pavel J. Strnad sliboval, rozhodnutí ve hře opravdu nejsou jen malé obloučky na jinak rovné čáře vedoucí k cíli, na které uvidíte buď „dobrý“ nebo „špatný“ konec. Tvůrci slibovali ukázat všechny strany války a docela se jim to daří. Pokud se bavíte jen s jednou stranou konfliktu, tak dokážete pochopit jejich motivaci a vidíte tu druhou jako jasné záporáky hry. Avšak pokud se začnete bavit s tou druhou, tak zjistíte, že věci rozhodně nejsou černobílé a ať už na konci pomůžete k výhře komukoliv, tak to nikdy nebude čistě „šťastný“ konec. Pomoc jednomu NPC často znamená problémy pro jiné a musíte se stále rozhodovat, kdo je podle vás víc v právu nebo si získal vaši důvěru.
Úkoly jako takové také nejsou standardní běž tam a udělej toto, tady máš bod na mapce a kdyby se ti nechtěla otevírat, dovede tě tam kompas, co máš napevno v HUD. Veškeré „úkoly“ máte poznačeny stylem „Gok chce, abys mu přinesl lékárničku“ a podobně. Jestli to uděláte, nebo budete ignorovat, je pak na vás. Hra vám to nikde nepřipomíná a plyne dál. Což ostatně dělá vždy. Výborné je, že hra se nikdy nezastaví s hláškou mission failed. Když selžete, tak jste selhali a další příběh se odvíjí od toho. Některá NPC jsou na vás naštvaná a podobně. Každopádně to, že někoho odignorujete, nebo selžete v nějakém úkolu, ještě neznamená, že se zamknete v jedné z cest a musíte s ní jít až do konce. Hra vám často dá příležitost měnit strany a případně se i usmířit s bývalými rivaly. Hra si díky tomu drží skvělé tempo a pořád se v ní něco děje. Nestane se vám, že byste nějakou část procházeli několikrát, protože nemůžete ujet automobilový závod ve střílečce.
S tím je však spojena další věc, na kterou je třeba si zvyknout. Hra se sama ukládá každých několik vteřin, takže kdykoliv potřebujete odejít, tak můžete. Nemusíte „ještě dojít k checkpointu“ nebo hledat láhev sejvovice. Prostě hru vypnete a když se k ní vrátíte, tak vás hodí přibližně tam, kde jste skončili. Nicméně není možné udělat manuální save. Například pokud si takto chcete pojistit, že se „dobře rozhodnete“. Nejvíc mi to připomíná asi ironman mód ze série XCOM. Zní to možná zbytečně krutě, ale opravdu vás to donutí nad rozhodnutími přemýšlet. Musíte pak totiž žít s jejich následky a nejde se jen tak vrátit k předchozí pozici. To nemusí sedět každému a je to svým způsobem odvážné rozhodnutí vývojářů, před kterým většina velkých studií vyměkne. Například již zmíněný XCOM, nebo z novějších třeba Watch Dogs: Legion, jsou hry, které mají nejlepší atmosféru v momentech, kdy díky špatnému rozhodnutí přijdete o člena týmu, kterého máte už dlouho, ale prostě není cesty zpět. Přesto tyto hry mód, pro který byly stavěny, nabízí jen jako možnost v menu. Malé české studio se však nebojí. Udělali jste rozhodnutí, které vedlo ke smrti vašeho oblíbeného NPC? Tak to jste si ho asi měli líp zvážit.
Hra má díky tomu obrovskou znovuhratelnost, to ukazuje už i v tomto demu.
AA v tom nejlepší slova smyslu.
Pokud se rozhodnete demo stáhnout, je potřeba jít do něj se správným očekáváním. LostHero byla indie hra, kterou vytvářel ani ne desetičlenný tým. Po příchodu Vladimíra Geršla tým narost na cca 40 lidí a hru se podařilo dostat na AA úroveň. Každopádně hra vzniká na tři platformy zároveň (PS5, PC, XBOX Series), takže by to bylo sousto i pro mnohem větší tým. Tohle opravdu není hra, kterou by bylo fér srovnávat s novým Assassins Creed. Je to spíš takový Gothic říznutý Dark Souls se stylovým grafickým pojetím. Ostatně Art Directorem projektu je Lukáš Medek, kterého jistě znáte díky hrám studia CBE Software jako třeba loňský Someday You’ll Return.
Příběh se v prostoru dema teprve rozjíždí a většinu času strávíte s poznáváním toho, kdo je kdo. Každopádně jedna věc je jasná hned od prvních vět. I když příběh jako takový je vážný a zasazení do středu občanské války také není zrovna tradiční místo pro komedii, tak se tvůrcům daří procpat do dialogů spoustu vtípků a odkazů na filmy, jiné hry, nebo literaturu. Postavy si často dělají vtípky z hlavní mechaniky hry, kdy se hrdina neustále rodí znovu po té, co padne v boji, najdete zde hlášky odkazující na Pána prstenů, nebo Připoutejte se, prosím! a tuny dalších.
Na to, že se jedná o pre beta demo, je zde bugů až překvapivě málo. Pro CZ hráče bude asi nejvíce do očí bijící ten, kde ne úplně 100% fungují titulky a sem tam se v CZ textu objeví EN věta a podobně, ale jinak je demo až překvapivě dobře hratelné a nenarazil jsem na žádné spadnutí hry, nebo něco, co by vyloženě zamezilo postup.
Pokud se o hře chcete dozvědět více, tvůrci začali vydávat vývojářské deníčky:
V češtině si můžete připomenout tento díl naší série FPI:
Ten ostatně najdete i na Spotify, nebo přepsaný do textového rozhovoru zde.
Šanci stáhnout si a vyzkoušet hru na XBOX Series máte už jen do 21. 12. 2021
Michael Petr
Otec dvou dětí přes den a hráč přes noc.
