5 otázek vývojáři Kuba Špiřík – Gamer Pie, Ashborne Games

Jaká byla tvá cesta k vývoji her a na čem jsi pracoval?

Cesta započala někdy na základní škole, kdy se mi dostal do rukou Flash, a já si v něm kreslil a plácal interaktivní animace, které se vzdáleně podobaly hrám. Nebo aspoň tenkrát jsem si myslel, že by to mohly být hry.

Skok v čase, jsme na Fakultě informatiky Masarykovy univerzity, kdy mě a mé kamarády Honzu Szlauera (aktuální kolega v Ashborne) a Tondu Holíka poslal náš vyučující Jirka Chmelík na brněnskou herní konferenci Game Access do studentské sekce s naším semestrálním projektem – 2D střílečkou s poletujícím kocourkem v kbelíku. Tam jsem byl jak v Jiříkově vidění. Nejen, že všichni nadšeně hráli naši hru a chválili nás, ale uvědomil jsem si, že je v Brně nemálo herních studií a není úplná utopie se uživit vývojem her, což byl vlastně už od malička můj tajný sen.

Začal jsem chodit na Gamedev Area Meetupy, nasával zkušenosti a rady, přidal se k nově vznikajícímu festivalu Gamer Pie a nakonec poslal svoje portfolio a CV do Bohemia Interactive, kde mě po vypracování testu a pohovoru přijali.

V Bohemce jsem dělal marketingovou grafiku pro Argo a pak UI a marketingovou grafiku pro Vigor, což byl vlastně takový můj hlavní projekt. Měl jsem také možnost sáhnout si na DayZ a na nový neoznámený projekt. V mé současné pozici ve studiu Ashborne Games jsem pak vyšíval UI a keyart do Comanche a v současné době se plně věnuji UI do naší neoznámené strategie.

Mimo mé pracovní projekty se účastním s výše zmíněnými kamarády různých game jamů a taky jsem měl tu čest být jeden z testerů vynikající české hry Someday You’ll Return.

Můžeš nám prozradit, v čem spočívá práce herního UI designéra?

Hlavním cílem je, aby se hra dobře a příjemně ovládala. Další cílem je, aby UI vypadalo i graficky k světu. Ale obecně by mělo platit, že forma následuje funkci, takže i když celé UI bude vypadat nádherně, je to úplně k ničemu, když je hra těžká nebo nesrozumitelná na ovládání a frustrovaný hráč pak jen odhodí klávesnici, ovladač či jinou periferii z okna.

Úzce spolupracujeme s herními designéry, kdy jejich designy přetavujeme do wireframů a UI designů, které vysvětlují funkčnost a logiku daného problému, a zachycuje ideálně všechny případy a stavy, do kterých se obrazovka může dostat. Tyhle materiály se předají technickým designerům a programátorům, kteří naše výmysly rozběhnou v enginu. My pak přímo v enginu upravujeme kompozice, zarovnání, zalamování a pak samotné oskinování daného UI a přidání animací. Samozřejmě mezi tím je spousta konzultací s různými členy týmu a mnoho přemýšlení a špekulování

Gamer Pie měl letos čtvrtý ročník. Můžeš nám jako ředitel a hlavní organizátor připomenout jeho začátky, největší úspěchy/přešlapy a plány do budoucna?

Ředitelem (nebo commanderem, admirálem atd.) jsem se stal až po druhém ročníku, takže u úplných začátků festivalů jsem nebyl, ale naskočil jsem do rozjetého vlaku organizace prvního ročníku. Na zmíněném Game Accessu mě vytáhl se svými nohsledy Dominik Jícha, tehdejší ředitel prvního ročníku a dnes už taky kolega v Ashborne. Na prvním Herním Koláči, který se odehrával v Kině Art, jsem hlavně dělal grafiku a vlastně poprvé v životě moderoval kvíz. Po druhém ročníku jsem do samotné organizace a produkce začal šťouchat víc, až jsem byl vlastně takovým ředitelem, a jelikož si na mě moji koláčoví kolegové ještě nestěžovali, jsem jím dodnes.

Za největší úspěch Gamer Pie považuji to, že se nám zatím vždycky podařilo vytvořit příjemnou a přátelskou atmosféru pro všechny lidi z různého spektra zájmu o hry. Ať už to jsou profesionální herní vývojáři, akademici, umělci, novináři, studenti a samozřejmě hráči a herní nadšenci. A z toho stejného různorodého spektra vytváříme bohatý program. Takový herní koláč!

Další zajímavá věc jsou samotní organizátoři, kdy se za těch cca 5 let, co festival děláme ve svém volném čase, většina z nás vypracovala z vystrašených studentů na herní vývojáře nebo i novináře, a díky nasbíraným zkušenostem tak každý rok můžeme festival o to líp vyšperkovat.

Přešlapy jsme žádné velké (zaklepat) zatím nezažili. Příkoří jsme zažili jen při loňských restrikcích a lockdownech, kdy jsme museli festival asi třikrát přesouvat, až jsme ho nakonec museli šoupnout do online prostoru (Gamer Pie Level 3,5).

Budoucnost je maximálně ta, že určitě uvažujeme nad pětkou a pomalu začneme vymýšlet, jak bude vypadat.

V Brně ovšem neorganizuješ jen herní festival Gamer Pie. Představíš nám také herní kvízy, herní degustace a jiné projekty, na kterých pracuješ?

To bychom tady byli hodně dlouho (smích). Ale všechno, co se týče her, vlastně dělám pod hlavičkou Gamer Pie, ať už jsou to třeba herní kvízy, které děláme ve spolupráci s herním obchodem Xzone. Moderování a vytváření kvízů vlastně u mě odstartovali lidi právě z prvního ročníku Gamer Pie, kterým jsem dodneška vděčný za hozenou rukavici.

Herní degustace jsou pak každoměsíční setkání a debatování nad vybranou hrou, která se při tom hraje na plátně. Moderátoři a prezentátoři her se často střídají, a tak je každá Herní degustace unikátní. Čas od času jsme měli možnost degustovat přímo s autory prezentované hry. Počas lockdownů jsme se stali i streamery a dělali jsme Degustace také online.

Díky kolegovi z Gamer Pie Pavlu Skotákovi jsem začal psát herní recenze do časopisu Level a díky kolegovi – tentokrát ze sesterského THQ Nordic studia – Petru Poláčkovi jsem si mohl střihnout i obálku a plakát do tohoto legendárního českého herní časopisu. A moje další rádoby psaní o hrách můžete nalézt i na serveru games.cz.

Pak jsou tady mé hudební choutky, které si vybíjím v projektu Jáma s hranostajem, kde hraji své melancholické písně s houslistou Karlem, který je mimo jiné i technik a zvukař Gamer Pie.

S Karlem jsme začali přes lockdown nahrávat i nějaké ty herní písně, takže ještě uvidíme, kam nás tahle hudební větev zavede.

Mimo tohle všechno se věnuji pořád klasickému grafickému designu a ilustraci, a tu a tam si udělám nějaké to logo, vizuální styl, tričko pro Xzone nebo tiskové materiály pro konferenci Game Access. A taky čas od času fotím.

A do toho všeho jsem nedávno ukončil první běh kurzu 2D grafiky pro GameDevHub, který vedu s Yuffie Kilianovou.

A to by asi stačilo.

Co bys doporučil začínajícím vývojářům, kteří se chtějí pustit do vývoje své první hry?

Hlavně se nebát. Nebát se ptát ostatních vývojářů, nebát se rozvíjet se, nebát se dělat chyby. Bojte se jenom prosím v případě, pokud chcete dělat nové MMORPG (smích).

Dnes už máme hromadu technologií a nástrojů, díky kterým může vyvíjet hry opravdu každý a na internetu se válí hromada kurzů a tutoriálů.

Nebát se a vydržet!