El Matador o 13 let později

El Matador je jedna z těch her, které na papíře znějí úplně úžasně. Hrajete za Victora Corbeta agenta DEA, který přiletí do Columbie pomoct místní protidrogové jednotce v boji s drogovým kartelem. Navíc hra slibuje hratelnost podobnou sérii Max Payne od finského studia Remedy Entertainment. Což je moje srdcovka. Obzvláště Max Payne 2: The Fall of Max Payne.

Boj s narkomafií je podle mě super námět na hru a je až s podivem, jak málo je her zabývajících se něčím takovým v poměru, kolik je filmů a seriálů na toto téma. V podstatě jediné hry na toto téma, které mi vyvstanou na mysli, jsou Tom Clancy’s Ghost Recon Wildlands z roku 2017 a paradoxně částečně Max Payne 3 z roku 2012.

V roce 2006 tedy El Matador nabízel poměrně neokoukané zasazení s příslibem hratelnosti mé oblíbené série. Přirozeně jsem se tedy na hru velmi těšil.

Bohužel, El Matador (EM) se ukázal jako pro mě osobně velké zklamání. V prvé řadě je z technického hlediska skoro nehratelný. Nebudu se o tom dlouze rozepisovat, protože posuzovat výkon 13 let staré hry není úplně fér. Tenkrát jsem si myslel, že na ni mám holt slabé PC a teď si možná nerozumí s Windows 10. Každopádně hra se extrémně trhá a o plynulém pohybu si můžete nechat zdát. Což si myslím stojí za zmínku, pokud si ji chcete dnes zahrát.

Nepovedený klon

Druhá věc je, že hra je klon hry Max Payne 2: The Fall of Max Payne (MP2). A to do takové míry, že jsem měl pocit jako by to byl mód pro MP2, který se někdo rozhodl přepracovat na samostatnou hru. Hromada věcí, které jsou v prostředí od velkých až po nejmenší (např. kyblíky s barvou, malé lešení a spousta dalších) vypadají v podstatě identicky jako v o tři roky starším MP2. To samé platí o zvucích zbraní dokonce i během bullet time. Kdybych zavřel oči, tak bych přísahal, že znějí na chlup stejně. Spousta lokací mi také připadala jako levnější verze, těch z MP2. Boss hned první lokace je až podezřele podobný na antagonistu MP2… a tak je to téměř se vším, až na to hlavní. Bohužel tvůrci nepochopili, díky čemu byl MP2 tak výborná hra.

MP2 byl především příběhovou hrou s ve své době výbornou akční složkou, která je i po 16 letech stále skvěle hratelná. Ostatně i na oficiálním coveru hry je napsáno „a film noir love story“. Navíc perfektně zpracované komiksové cutscény krásně podtrhují atmosféru hry.

Bohužel z tohoto si EM nevzal nic. Příběh je totální výplach, kde je od první chvíle jasné jak celý skončí. Hlavní padouši mají svou roli vytetovanou na čele. V momentě, kdy se na scéně objeví borec, co vypadá jako Benicio Del Toro, je jasné, že to nebude dobrák. Bohužel motivace postav je nulová, většina z nich nemá ve hře více než pár vět a ty Vám o nich také nic neřeknou. Hlavní hrdina se pokusí o pár hlášek, ale ani jedna není dobrá. Občas něco zkusí říct i nepřátelé, ale nikdy to nestojí za moc. Hlášky typu „Seňor Toro nemá rád, když věci neklapou jak mají“, „Pěkně nás hlídej, ať se nám nic nestane“, „Tě zničím“ a další jsou jako kdyby je překládal Google translator z Mongolštiny. Cutscény jsou celkově slabé, ať už se bavíme o kameře, nebo o neexistujícím lip syncu. Celé je to samozřejmě částečně vinou toho, že hra je extrémně krátká. Na střední obtížnost se bavíme o cca 3 hodinách herního času včetně cutscén. MP2 byl také hrou „na jedno odpoledne“, ale po prvním dohrání se odemkla obtížnost Dead on Arrival. A pokud jste dohráli hru i na tuto obtížnost, tak vás odměnila prodlouženou poslední cutscénou. Navíc MP2 nabízí módy New York Minute a Dead Man Walking, které můžete hrát i po dohrání příběhu a snažit se získávat lepší časy a více bodů. EM nic takového nemá. Po třech hodinách je po všem a není žádný důvod hru neodinstalovat.

To byl Boss?

Jedna věc, která se v EM snaží trochu vylepšit a posunout mechaniku z MP2, jsou mini bossové. Bohužel ani tento koncept není nikdy úplně domyšlený. Mini bossové a později i bossové jsou označeni kartou v levém kraji obrazovky. V kartičce je jejich stylizovaný portrét a ukazatel života. Většinou se prostě mezi nepřáteli objeví jeden, který vydrží více ran. Nic jiného to pro vás neznamená. U prvních několika jsem si ani nevšiml, že by bylo něco jinak.

Rozhodně se nejedná o nic takového, jako když je v MP2 představen Kaufman nebo Mike „The Cowboy“, kteří mají vlastní tváře a dokonce i krátkou scénku, která je charakterizuje. Mini bossové v EM jsou prostě řadoví panáci jejichž obličej se zopakuje na desítkách dalších nepřátel.

Třetí říše jede v drogách

Z nějakého zvláštního důvodu se tvůrci rozhodli zahrnout do příběhu i nacisty. Celá scéna kolem bosse, který je jakousi parodií na Hitlera, však absolutně nedává smysl a je tak nějak nuceně vecpaná. Už jen to, že Helmut Köch (hlavní osoba kartelu) sice ve své krátké řeči mluví o tom, jak jsou všichni ostatní opice a podlidi, ale vlastně s nimi roky pracuje a očividně mu to doteď nevadilo.

V tomhle týmu je spousta místa pro jednotlivce

Další věc znějící na papíře docela dobře je, že v málokteré misi jste sám. Většinou Vás na začátku doprovází další policisté. Nicméně umělá inteligence vašich spolubojovníků je nulová stejně jako jejich muška. Takže slouží spíše jako kulisa. Neustále křičí, že potřebují krytí, nebo nabít zbraň a podobně. Dokonce se mi stalo, že jeden nastražil na dveře nálož, která pak při výbuchu zabila jeho i s parťákem. Na druhou stranu aspoň otevřeli dříve nedostupné dveře. Podobná situace byla, když na mě v pozdější misi dva policisté volali, abych na ně počkal a seskočili z vrtulníku na mou pozici. Jen proto, aby je asi po 30 vteřinách oba zastřelil první nepřítel, který vyběhl z poza rohu.

Proč mám najednou střílet zámek?

Občas hra působí spíše jako technické demo, než plnohodnotná hra. Jako třeba když po Vás z ničeho nic chce, abyste ustřelili zámek na brance. Taková věc se stane jen jednou za celou dobu a je trochu divné dávat do hry mechaniku toho, že se dá ustřelit zámek, když je ve hře jen jediný zámek na ustřelení. (Jen taková rychlá myšlenka… Ten zámek mi totiž pořád leží v hlavě… Proč?)

Stojí za to si v roce 2019 zahrát El Matadora?

I přesto, že to možná vypadá, že na EM házím samou špínu, tak by se mi skoro chtělo říct ano. Pokud však pominete fakt, že EM vykrádá MP2 snad ve všem, nebo pokud jste MP2 vůbec nehráli. El Matador občas dokáže nabídnou solidní 3rd person akci a místy je vcelku zábavný. Někdy i celkem pobaví komentáře záporáků. I když mám pocit, že v těchto místech jsem se smál spíše hře, než se hrou.

Bohužel díky technickým komplikacím je hra téměř nehratelná.