To léto bylo dost horké už dávno předtím a jaksi samo o sobě. Dvacáta léta ve Spojených státech, co vám budu povídat. Prohibice vrcholí, hospodářská krize na krku a na obloze ani mráček. Řekli bychom, že v takové chvíli se každý bude starat sám o sebe a bude za to vděčen. Že mu postačí jen zalézt někam do chládku, dát si zázvorovou limonádu, do té si hodit pár kostek ledu a koukat na ptáčky, jak vesele cvrlikají.
Jenže to oni zase ne. Oni prostě nemohli jen tak sedět doma, tam někde v Chicagu, a jezdit v rychlých autech, pálit načerno alkohol, sem tam si někoho zastřelit, sem tam si někoho pohřbít, sem tam si zase někoho zastřelit. Oni zkrátka chtěli víc. Oni se chtěli rozšiřovat. A nenapadlo je nic lepšího, než udělat si zálusk na jedno malé, úplně zapomenuté a vlastně zcela a naprosto bezvýznamné kasino někde daleko na venkově – Snake City. Jenže chybička se vloudí…
A tak zatímco pánové Soft a Rock, dva gangsteři druhé kategorie s manýry náhradníků v ragby a inteligencí vzdělanějších goril začínají v malém městečku rozehrávat nadvládu strachu a bezohledného teroru, a zatímco v hospodě U Slepého Kida houstne dým a bublá maso, tam někde v temném koutě obecního vězení leží na dřevěné pryčně vězeň. Zatím ještě dřímá, ovšem už brzy začne být naštvaný. Hodně moc naštvaný. A tak se ta malá, bezvýznamná chybička, ta co začala vyvlastněním malého, bezvýznamného kasina, pomalu začíná stávat chybou větší, chybou přímo osudovou. Pro pány Softa, Rocka, jejich poskoky a mnoho dalších. Ten někdo na dřevěné pryčně se totiž jmenuje Johnny – Johnny ňákej Majer.
Miroslav Žák
České a slovenské hry sbírám od roku 2001. Více než o samotné hraní se zajímám o vývoj a archivaci. Mojí hlavní zbraní je motivace.
