Malebný ostrov. Sotva jsem na něm přistál, musel jsem se začít starat sám o sebe. Vybaven jen tím nejnutnějším, svým krumpáčem a koltem šestiraňákem, začal jsem oázu klidu pomalu prozkoumávat. Ovšem zdání klame, ostrov není ani zdaleka tak malebný a poklidný, jak první pohled na něj napovídal. Jako spousta jiných vznikl i tento díky sopečné činnosti. Zatímco pak plno vulkánu už dávno tiše dříme, tento je velmi aktivní a v pravidelných intervalech dokáže udělat z tropického ráje horoucí peklo. A pak jsou tu ještě roboti.
V zemi se narodil robot
Premisa české hry Volcanoids od studia Volcanoid je poměrně jednoduchá. Roboti se usídlili na neznámém ostrově s vulkánem, a jejich podzemní činnost (nikoliv trafikantství) probudila kouřící kolos k životu. Ten teď s přesností na vteřiny chrlí lávu a magma, čímž tvoří povrch průběžně nehostinný a pro všechno živé neobyvatelný. Hráč se tak musí nejen naučit postarat v tomto prostředí sám o sebe, ale především musí zatnout kovový tipec robotům rozvracejícím přírodu.
Volcanoids jsou jedním z mnoha různorodě pojatých survivalů, který kombinuje prvky přežití, crafting a exploraci okolí. Jeho snahu odlišit se od konkurence zde reprezentují obrovské vrtáky, v nichž nachází hráč pravidelně útočiště, a mizí před s nimi v případě nebezpečí hluboko pod zem. Vrtáky zde neslouží pouze jako kulisa, ale také jako elegantní mobilní základna, s níž hráč po celou dobu ve hře manipuluje a využívá jejich multifunkční prostředí k vlastnímu růstu.
Začíná se pochopitelně od ničeho, jen s tím nejnutnějším vybavením. Hráč se ze začátku veden za ruku a jeho kroky jsou směřovány k rudným žílám i parním mašinám uvnitř vrtáku, které pomáhají z rudy vytvořit něco užitečnějšího. Sběr materiálů v otevřeném světě je to, čemu se bude hráč věnovat většinu času. K přežití jsou totiž potřeba lékárničky, munice, lepší zbraně, a se základním vybavením osobního vrtáku o velikosti domu se také nedá příliš daleko dostat.
Herní svět je navíc prošpikován nebezpečím, které v něm reprezentují roboti a jejich vrtáky, s nimiž hráč přichází velmi často do styku a soupeří s nimi o zdroje i vlastní přežití. Roboti jsou v otevřeném světě vidět už z dálky a hráče považují za snadný cíl. Malebnou přírodu ovšem může nahradit i vulkanické podzemí a jeskynní komplexy, kde jsou kovové konstrukce robotických nepřátel mnohem hůř viditelné, horko zatemňuje mysl, a hráči snadno dojde dech, výdrž nebo zdraví.
Postav třeba vrták
I přes to, že je hráč ze začátku naváděn hrou, přišel mi celý postup craftingu až příliš zmatený a komplikovaný. Volcanoids jsou stále ještě v otevřené alfa verzi, ale už teď by měl být hráč seznamován s prvky, jejichž principy budou tím hlavním ve hře. A právě crafting je nedílnou součástí, která by si ovšem dle mého zasloužila přepracování. Míra detailu je sice obdivuhodná, hráč může ve svém Vrtáku aktivovat nejrůznější panely a nástroje, ovšem všechno stojí nějakou energii, téměř na všechno je vlastní stanice, a orientovat se ve větších vrtácích rozhodně není nic snadného.
Stanice pro crafting se navíc mají tendenci dublovat a minimálně v začátku jsem trošku tápal a hledal, jaký je mezi jednotlivými částmi mohutných strojů rozdíl. Hráč si totiž musí ze získaných rud nejprve odlít ingoty, navázat za ně zpracováním součástek, a teprve s dostatkem součástek může vylepšovat jednotlivé části Vrtáku nebo vyrábět nové vybavení pro průzkum okolí a přežití.
Hra má kvůli všem výše uvedeným prvkům poměrně pomalé tempo. Hráč je nucen se neustále vracet a objevovat každičký kout ostrova v naději, že země vyvrhla nové zdroje nebo některé přehlédnul. Při cestování většinou liduprázdným ostrovem jsem narazil jen na pár nepřátel, nepřístupných budov a dalších drobností, které při honbě za zdroji příliš nevytrhnou. Na pár kopů hráč získá téměř všechno, co potřebuje, k rudám začnou brzy přibývat i mechanické součástky a další nalezené poklady, a hráč se tak nevyhne ani průběžným návratům k Vrtáku, aby si uložil zdroje.
Ani skladiště ovšem není nekonečné, a tak jsem se často dostal do situace, kdy jsem se snažil vybrat questové předměty, ale při přesunech nalezených zdrojů se mi nedařilo uvolnit dostatek místa. Když už se mi to konečně na etapy povedlo, hra stále odmítala uznat můj progres a už po prvních pár desítkách minut jsem se tak zasekl.
Umělá hloupost
Samozřejmě je stále mít na paměti, že hru v době vydání na Steamu v early accessu dělí od finální verze dva roky, které si autoři sami nastavili jako pomalu se snášející Damoklův meč. Hra i její stav a mechaniky tomu tak odpovídají, stejně jako schopnosti znepřátelených robotů a umělá inteligence s nimi spojená. Mí robotičtí nepřátele tak buď nepředstavovali žádnou výzvu a bylo možné je jednoduše zničit jedinou střelou do hlavy, nebo byli naopak prakticky nezničitelní, protože stříleli skrz textury a překážky a zdraví mizelo rychleji než obsah láhve vodky na ruské svatbě.
Drobnými neduhy trpí i uživatelské prostředí, texty, překlad do češtiny a vlastně i celková hratelnost. Znovu zdůrazňuji, že hra má k finálnímu produktu ještě daleko, ale přesto jsem byl velmi rozčarován tím, co mi autoři představili. Crafting je zdlouhavý podobně jako explorace a nutnost si neustále odkládat zdroje. Zpracování surovin a produkce nových dílů pro hráčův Vrták bývá občas lehce matoucí a někdy není jasné, jestli hráč už danými zdroji disponuje nebo je naopak musí vyrobit. Nevyhnul jsem tak průběžnému kontrolování inventáře i skladiště ve Vrtáku.
Hrou nabízené úkoly od kapitána, který hráče dovezl na nepřátelský ostrov, jsou velmi jednoduché a často se je nechtěně podaří udělat ještě před přijetím úkolu, protože ani zadávání úkolů není příliš zjevné a je snadné zapomenout si zkontrolovat, jestli už náhodou nejsou v nabídce nové.
Vrtákem jel bych světa kraj
Přes veškeré moje výtky si ovšem myslím, že jsou Vulcanoids na dobré cestě k přiměřeně úspěšnému titulu. Survival expolorativních her je všude plno, ale netradiční prostředí a technologické zázemí spolu s pojízdnou základnou vypadají slibně. Hra by přesto potřebovala do budoucna nějaké další herní prvky, zpřehlednění interface, a dle mého i zjednodušení výrobního procesu. Přece jen nehrál jsem budovatelskou strategii, abych musel podchytit výrobu od začátku do konce.
Jsem osobně velmi zvědavý na to, jakým směrem se budou Volcanoids ubírat, protože za dva roky může vypadat herní trh i poptávka po podobných titulech zcela jinak. Dlouhá doba na vývoj je opodstatněná, ovšem konkurence není malá a přívětivost tohoto žánru z něj dělá lákadlo především pro začínající vývojáře. Poctivě zpracovaný singleplayer, mise a dokonce i nějaký NPC nebo větší odlišení struktury vrtáku by mohlo udělat z Volcanoids černého koně žánru.
