Proč bychom neměli překládat hry do češtiny?

Velký boom na přelomu tisíciletí a na začátku nultých let vyústil v to, že se bezpočet zahraničních her překládal do češtiny a třeba dostával i „plnohodnotný“ český dabing. Snaha zpřístupnit velké zahraniční tituly českému hráči, který v té době s angličtinou musel těžce zápolit, dával pochopitelně smysl. Převod velkých herních značek jako Warcraft III nebo Heroes of Might and Magic do češtiny se setkával s nadšením a ne nadarmo byly tyto hry a značky ve své době velmi rozšířené právě díky snadné dostupnosti v naší mateřštině.

Na co ovšem hry narážely byla kvalita překladu a v mnohých případech i kvalita dabingu, která postupem času začala upadat, protože se kvalitní dabéři nechtěli pochybnému žánru videoher upsat. V případě překladů pak hry narážely i na neznalost kontextu a herního prostředí, což ústilo i ve dnes parodované scénky z třetího Warcraftu, kdy se jméno orkského náčelníka Doommhammera přeložilo prostě doslova jako Kladivo zhouby, a orkové tak provolávali slávu kusu kovu na místo vojevůdci. Nemluvě o „kladivu z houby“.

Zpětně jde o velmi úsměvné scénky, které ještě alespoň v případě Warcraftu dokázali zachraňovat zkušení dabéři obdaření dostatečně zajímavým hlasovým fondem, který dával hře její vlastní kulturní přesah v našem prostředí. Kvalitním dabingem se samozřejmě mohly pochlubit ve své době i jako Posel smrti nebo první dva díly Mafie, pro které autoři sehnali dabérská esa.

Krásnou ukázkou pochybného překladu a špatného dabingu je pak druhá jmenovaná série, tedy Heroes of Might and Magic. Čtvrtý a pátý díl byly kvalitativně často diskutabilní i bez českého ozvučení, ale právě dabing jim zpětně ubírá na kvalitě ještě víc a sáhnout po anglické verzi má tak o několik důvodů víc.

Se učit, se učit, se učit

Když pomineme diskutabilní kvalitu dabingu, výběr neznámých herců nebo takových, kteří obecně nedisponují zajímavým hlasem (dívám se směrem Libora Boučka), stává se ze hry nepříjemná fraška. Rádoby epické hlášky už v originále nezní kdovíjak výsostně a špatná kvalita české verze vše pak ještě víc podtrhuje. Přitom u her, které nejsou nutně postavené na množství textu (na rozdíl od visuálních novel a obsáhlých RPG), českou verzi vůbec nepotřebují.

Českých her vzniká každoročně plno a spousta z nich bere češtinu jako okrajový formát nebo se ji nebojí upozadit úplně na úkor kvalitního zajištění přijetí ve světě. Z poslední doby bychom mohli jmenovat například Kingdom Come. Rozmáchlé RPG zasazené na začátek husitských válek vyšlo pouze s českými titulky. Jedním z důvodů je pochopitelně obrovské množství dialogů, které by bylo třeba nadabovat do češtiny. Zmínit pak musíme i finanční stránku věci, protože českých herní trh rozhodně není z největších. Byť hraje v desetimilionové zemi hry nemalá část populace, velká část tohoto segmentu si často vystačí s mobilními hrami, onlinovkami a podobnými typy her, které takovou péči nevyžadují a logicky tak šetří autorům i vydavatelům peníze.

Převod české hry do češtiny by logicky potěšil nejednoho z tuzemských hráčů, ovšem návratnost takové investice by ve výsledku byla nulová. Prodeje jen na našem území by musely jít do stovek tisíc kusů, aby si na sebe česká verze vydělala. 

Dalším zásadním argumentem, který hraje prim především z mého úhlu pohledu, je nutnost přinutit místní hráčskou komunitu naučit se jazyk. O způsobech výuky by se daly napsat knihy a stejně bychom nedošli jasnému závěru, která z bezpočtu metod výuk je ta pravá. Přesto právě videohry (a zábavní průmysl se seriály a filmy obecně) nabízí jedinečný způsob, jak hráče vystavit cizojazyčnému prostředí. Vždyť právě videohry nutí hráče seznamovat se s jazykem, nenásilným způsobem ho učí novou slovní zásobu a pochytit užitečné fráze nebo správný přízvuk je u kvalitně nadabované hry tak snadné. Hry se navíc ve výuce jazyků využívají stále častěji a je tak jedině logické, aby se hráči mohli vzdělávat příjemným a přirozeným způsobem.

Národní hrdost

Můžeme samozřejmě argumentovat tím, že jsme Češi a mluví se tu česky. Ano, samozřejmě. Je to pravda. Ale jakožto národ nežijeme uzavřený v naší malebné kotlině. Kolem nás existuje obrovský svět, v němž jsou cizí jazyky nezbytností a například skandinávské země od dabování do mateřštiny úplně ustupují.

Má to svoje opodstatnění. Je skvělé slyšet z obrazovky promlouvat Petra Rychlého coby Paulieho nebo Luďka Čtvrtlíka jako Illidana ve Warcraftu, ovšem hráč se tak připravuje nejen o autentický zážitek, ale často je připraven také o věci, které se jednoduše přeložit nedají (nebo by se překládat neměly). Tady pak mluvím i z vlastní, byť omezené, zkušenosti s překlady her.

Myslím si, že přínos z nedabované hry mnohonásobně předčí pohodlnost z česky přeložené a nadabované hry a zároveň i tuzemským vývojářům dává možnost snadněji proniknout na mezinárodní trh. Vždyť hra, která vzniká přímo v angličtině, je snazší na veškerou optimalizaci a zároveň i na tvorbu textů a scénáře, pokud se rovnou počítá s anglickou verzí jako tím hlavním komunikačním kanálem.

Byť tedy spousta hráčů pravidelně čeká na české verze očekávaných her a koupi zvažuje teprve v souvislosti s tím, v jakém jazyce bude hra dostupná, měli by čeští vývojáři, vydavatelé i prodejci preferovat anglickou jazykovou variantu, která dokáže přispět k celkovému lidskému rozvoji. Zvlášť, když vychází tolik zdařilých českých her, které se bez češtiny můžou snadno obejít. A my, jakožto hráči, bychom toho měli být schopní taky.

Poznámka: Názor autora textu není jednotným názorem redakce. Autor se věnuje problematice mimoškolního vzdělávání v oblasti cizích jazyků a spoluvlastní jazykovou školu.