Fandíte adventurám? Pak se vám bude Metaphobia zřejmě líbit. Máte rádi adventury a zároveň si rádi připomenete časy dávno minulé? Pak by vám hra Metaphobia určitě neměla uniknout. Co na vás bude čekat? Ve hře se vžijete do role Richarda Elmstata, jehož otec byl zavražděn. Ačkoli domnělý viník už byl zadržen, na celé věci něco nesedí a tak se pustíte do vyšetřování na vlastní pěst.
Na úvod je třeba zmínit, že dnešní recenze bude patřit k těm kratším – dočtete ji dřív, než si vypijete kafe. Vzhledem k povaze hry je totiž tvorba takového textu tak trochu oříšek – člověk přece jen nechce vyzradit příliš, aby ostatním nezkazil zážitek ze hry.
Vrah byl dopaden. Nebo ne?
Otec Richarda, Carl Elmstat, je zvolen starostou. Této pozice si ale bohužel dlouho neužije – je totiž zavražděn zlodějem, který je později chycen a poslán do vězení. Případ se zdá být uzavřen. Ale je to opravdu tak? Richardovi na celé věci něco nesedí, a proto se rozhodne pustit do vyšetřování na vlastní pěst. A právě v této chvíli přichází vaše chvíle – vaším úkolem totiž bude zjistit, kdo za vraždou opravdu stojí.
Při vyšetřování se pak budete pohybovat po různých místech, budete také mluvit s různými lidmi, využijete několik předmětů. K ovládání pak poslouží klasicky myš.
Retro jako vyšité
Staré dobré časy – Metaphobia je totiž vytvořena tak, aby připomínala styl her z devadesátých let. V okamžiku, kdy ji zapnete, si tak začnete připadat, jako by se blížil konec tisíciletí a vy jste seděli u počítače s monitorem, který zabírá značnou část stolu. Čím víc se budete do hry nořit, tím více se tak budete cítit. Dojem devadesátek tedy hra vzbuzuje opravdu důvěryhodně.
Síla detailů
Další velké plus tak trochu navazuje na předchozí bod. Právě ony detaily totiž přispívají k tomu, že se ve hře cítíte, jako byste použili stroj času. Hned na začátku totiž například zjistíte, že k dispozici budete mít telefon. Ale ne ledajaký! Tlačítkový s černobílým displejem – přesně takový, jaký jste možná i vy v té době využívali. I tento přístroj vám ale při hledání skutečného vraha velmi pomůže.
Při přemísťování z místa na místo na vás zase bude čekat pohled na hlavního hrdinu stojícího vedle dobového modelu auta. A tak bych mohla pokračovat dál a dál. Za tyto drobnosti si ode mě tvůrci rozhodně zaslouží plusový bod.
Kdo je vrah?
Jak už bylo zmíněno, hlavním cílem hry je zjistit, kdo stojí za záhadnou smrtí otce hlavního hrdiny. O průběhu bych nerada prozradila příliš, zmíním proto jen to, že záležitost rozhodně nevyřešíte během hodiny a během vyšetřování si budete muset promluvit s mnoha lidmi. Podle Steamu potkáte více než 20 postav a ocitnete se na více než 30 místech.
Zároveň je taky potřeba zmínit, že nepůjde o nijak jednoduchou záležitost – rozlučte se tedy s myšlenkou, že celou hrou jen tak jednoduše proplujete. Kdepak. V tomto případě budete muset občas dát svým mozkovým závitům opravdu zabrat.
Ach, ty čtverečky…
Pozitivum a negativum zároveň – přesně tak by se dala označit grafika hry. Samozřejmě, jednodušší grafika k devadesátkách prostě patří, ve hře ale občas způsobuje jisté potíže. Například tehdy, když vám dělá problém identifikovat, o jaký předmět se vlastně jedná. Jak už ale bylo zmíněno, ke stylu devadesátek to bezpochyby patří.
Pokud patříte mezi milovníky retra a adventur, hra je pro vás jako stvořená. Zároveň ale stojí za zkoušku i v případě, že si chcete trochu nažhavit mozkové závity. Metaphobia sice není hra, u které by se dostavil nějaký výrazný „wow efekt“, rozhodně ale nepatří mezi propadáky a svou šanci si rozhodně zaslouží.
