Jedním z největších nepřátel stárnoucího hráče je nedostatek času. Týká se to především online her, kde stačí chvíli chybět, a hráč už zaostává. Kdo hrál Divoké kmeny, Travian nebo Grepolis, mi dá jistě za pravdu. Jsou tu ale i hry jako Shakes and Fidget, které sice fungují na podobném principu, ale dávají větší prostor v případě herní absence. A podobně jsou na tom i Heroes on Tap známí také jako Idle Quest Heroes, za které mluví už samotný název.
Do hájíčka na čekanou
U mobilních her se nedá čekat nic příliš pompézního, jde přece jen hlavně o zábavu na cesty a typ hry, kterému se dá věnovat především ve volných chvílích, kdy může člověk nenápadně nakouknout a zhodnotit dění, aniž by pak musel strávit ve hře dalších několik hodin. Především na tom staví Idle Heroes, u nichž je sice žádoucí péče o hrdiny, levelování a jejich talenty, ale zároveň je možné ponechat je vlastnímu osudu a nedělat si kolem toho zbytečně vrásky.
Idle Heroes totiž kombinují základní prvky RPG, hektický souboj proti vlnám nepřátel připomínající mi například legendární Golden Axe, ale zároveň jdou i vlastní cestou v tom, že pokud zrovna nehrajete, obejdou se hrdinové bez vás na základě nějakých zautomatizovaných principů, do nichž jako hráč moc nevidíte, ale zároveň to ani není potřeba. Dle mého je totiž nejdůležitější začátek, od kterého se můžete odrazit a pak nechat své hrdiny na pospas osudu.
Princip je jednoduchý. Hru si stačí stáhnout, nainstalovat a pustit se do hraní. Nejprve pouze s jednou postavou, kterou jako hráč ovládáte. Nepřátelé jsou poměrně papíroví, a tak rychle skáčou získané F2P měny a především zlaťáky, které umožňují udělat z obyčejných párátek plnohodnotné reky bez bázně a hany.
Překypují talenty
Talentů a herních tříd je ve hře plno a nejde teď o zlaté talenty, egyptskou měnu, jako v případě Asterixe a Obelixe. Klasické RPG prvky s levelováním postav tvoří páteř hry a jakožto hráč máte možnost se na tom opravdu vyřádit. S tím, jak navíc hráč postupuje hrou, a začíná často znovu, otevírají se mu sloty pro další a další postavy, které mají kromě různorodé specializace také vlastní typ poškození, a je tak třeba je mezi sebou chytře kombinovat, aby si skupina válečníků snadno nevylámala zuby na některém konkrétním typu nepřátel.
Hráč začíná s klasickým válečníkem, tím nejčastějších archetypem hrdiny, jaký lze ve fantasy najít. Postupně se k němu ale přidávají kouzelníci, mraziví vlci nebo horští trpaslíci s pořádně velkými kladivy, což jsou moji osobní favoriti. Ostatně jako v každé jiné hře. Kromě typu poškození disponují i svou vlastní třídou a talenty, které je možné odemykat spolu s levelováním postavy, které ovšem stojí nemalé množství zlaťáků z nepřátel. Čím vyšší level, tím větší finanční nároky šplhající až do miliard.
To, co se ale na první pohled jeví jako astronomické částky, začne brzo hráči připadat jako směšná suma v kontextu získaných zdrojů, a tak alespoň levelování postav probíhá podle herních principů, které stojí přinejhorším čas a trošku plánování. Plánovat vývoj postav je i vzhledem k jejich zpracování a pěkné grafice radost, stejně jako kosit různorodé nepřátele a bossy v jednotlivých etapách, kterými hráčova skupinka bojovníků prochází. Jsou ovšem situace, které už se tak snadno vyřešit nedají.
Něco chceš? Zaplať!
Na rozdíl od Dungeon Faster nebo Somnia, které jsem v poslední době hrál, jsou Idle Quest Heroes typickou ukázkou F2P žánru, kde se dá rychlejší a snazší progress jednoduše koupit za reálné peníze maskované pod slupkou ingame měny. Krásně je to vidět především na kouzlech, které tvoří s každou dalších vlnou nepřátel stále více nepostradatelný aspekt úspěchu. Hráč má omezenou zásobu many, s níž může při kouzlení disponovat. Kouzla se pak dají vylepšovat stejně jako hrdinové a je mezi nimi možné jednoduše přepínat, pokud zrovna sami hrajete.
Každé kouzlo nicméně stojí manu, jejíž zásoba se poměrně snadno vyčerpá. A když se vyčerpá, má hráč velmi omezené možnosti. Lektvary many doplňující její hodnotu zpátky na maximum stojí buď přetrpění jednoho reklamního videa nebo právě oné ingame měny, za kterou se dají nejrůznější pomocné lektvary kupovat. V pozdějších fázích hry je už onen příjemný progress o poznání pomalejší a spousta soubojů se nedá bez party živých hrdinů absolvovat.
Postavy zde sice neumírají trvale, ale dostanou několikaminutový stun, po němž se vrátí zpátky do boje. Ovšem než se tak stane, je parta značně oslabená, a tak nezbývá než průběžně léčit, léčit a léčit. A to nejde bez oněch lektvarů doplňujících manu. Začarovaný kruh, že?
Zábava, která něco stojí
Na Idle Quest Heroes musím chválit především grafické zpracování a chytře nastavený P2W systém, který hráče napřed šikovně zaháčkuje a pak nechce pustit bez finanční investice dál nebo pryč. Naštěstí jsem odolal. I přes to jsem si dokázal často hru užít, a to i když se mi několikrát povedlo přes Dungeon Faster zapomenout, že ji mám vlastně nainstalovanou. Pokud vám mikrotransakce nevadí, nebo si věříte natolik, že nebudete do hraní her investovat peníze, rozhodně po Idle Quest Heroes sáhněte.
Je to příjemná arkádovka se skvělým stylem a designem schopností, kterou bych si vlastně strašně rád užil jen jako klasický singleplayer s tahovými souboji ve stylu JRPG a pořádným příběhem. Nezbývá, než snít dál a vytáhnout šrajtofli. Třeba to někoho přesvědčí.
