Studený vítr a chuť slané vody mě probouzí. Kdo jsem? Kde jsem? Co to všechno znamená? V dohledu je jen obrovská věž. Jako by mě táhla dovnitř. Není cesty zpět. Kdo po sobě zanechal ne tak docela prázdné chodby? A co je to Fumium?
Vaporum od studia Fatbot games je Grid Based First Person RPG, aneb pohled z první osoby a hopsání kolem sebe s nepřítelem na čtvercových políčkách. Na přelomu 80. a 90. let bylo těchto her jako hub po dešti, počínaje tituly jako Dungeon Master, Eye Of The Beholder, Captive, Anvil of Dawn či Lands of Lore. Na malé indie studio z Bratislavy mě Fatboti překvapili už od spuštění hry, kdy prozkoumávání hlavní nabídky zpříjemnila líbezná melodie náladově připomínající něco mezi soundtrackem Dishonored a Posla smrti. Postupujeme startem dál a ejhle, úvodní cutscéna! Její stylizace sedí k tajemné a napínavé atmosféře, kterou se vývojáři očividně už od hlavního menu snaží navodit a provázat jí celou hru. Spolu s kvalitně nahraným dabingem tvoří skvělou kombinaci, která vás navnadí pokračovat dál.
Nahoď oblek
Gameplay začínáme u vstupu do věže a zjišťujeme, že pro věž platí striktní bezpečnostní dress code. Každý, kdo ve věži má co dělat, potřebuje ochranný oblek a bez něj dál neprojde. Tímto sofistikovaným způsobem je nám tedy vnucena volba mezi prvotními bonusy ke statistikám, a to ve zkratce bonusy k ofenzívě, defenzívě nebo síle schopností. Ještě najdeme základní zbraně a hurá do zaučovací úrovně.
Učit se za pochodu
Věž nám odkrývá svá první tajemství v podobě nepřátelských robotů. U prvních nepřátel nabývám sebevědomí s tím, že to tak těžké přece jen není. Vyvedení z omylu nastává v momentě, kdy na mě hra vyplivne jednotku s plošnou schopností ještě s přetrvávajícím poškozením. To, že je přetrvávající, poznám na vlastní kůži bez varování. Tohle považuji za malý nešvar. Hned po poražení jakéhokoliv soka s novou vlastností nalézám bednu s papírkem, co poškození vlastně dělá. Informativnost by se zde dala vyřešit elegantněji. Například pozastavením hry a info textem během boje. Místo spálení se a pozdějším oznámení, že to opravdu pálí.
Ticho po pěšině
Soundtracku se dočkáte pouze při významných momentech. Asi první hodinu mi absence soundtracku nevadila. Naopak v prvních chvílích hry je ticho skvělým prostředkem k vystupňování napětí. Ťukání robotických nožiček v temnotě vyvolává velice nechutný pocit. Nicméně jakmile už si s věží trochu víc potykáte, kouzlo je najednou fuč a během bloudění chodbami může dlouhodobé ticho za ambientního doprovodu hučení trubek a vlastních kroků navodit spíše ospalost než cokoliv jiného. Dabing je na druhou stranu vítaným zpestřením hry a zároveň příjemným překvapením. Bohužel se mi místy zdá spíše prostředkem k až bolestně okatému usměrňování hráče místo k oživení a rozvedení charakteru.
Amnézie, Deja vu…
Příběh věže Arx Vaporum je vyprávěn skrze věci zanechané různě po prostorech. Kdo si rád počte lore, si určitě přijde na své a potěší jej i Arxiklopedie s každým nepřítelem, kterému jste měli tu čest pocuchat obvody. Tam se můžete pokochat i jejich designem, aniž byste u toho museli zběsile krokovat. Pro nečtenáře jsou tu alespoň autentické audio nahrávky pokaždé doprovázené komentářem od protagonisty. Celkový příběh ve mě budí myšlenky typu “Tohle už jsem zažila”. Hlavní zápletku člověk odhadne znepokojivě rychle, náhlé zvraty nijak zvlášť nepřekvapí. Originalitou se v tomto aspektu moc neplýtvalo, a tak Vaporum působí jako nějaký mix Prey, Dead Space a Bioshocku. Příběh tedy neurazí, ale ani nenadchne.
Boj, zbraně a schopnosti
Real time boj ve stylu krokovek může nováčky řádně znepokojit, a proto se nabízí příjemná funkce pozastavení hry, která je pro nás strašpytlíky stratégy, kteří si chtějí naplánovat každý krok, významné plus. Budou proti vám stát nepřátelé různých tvarů a velikostí. Od robotů, přes šváby, po “trochu” upravené organiky. Boj je sice lineární a repetetivní, ale je také jednoduchý a zábavný. Stejně jako ve vybíjené, snaha trefit nepřítele dříve, než to udělá on, se jen tak neohraje. Pokud se ovšem nespoléháte až moc na vzorce, podle kterých se nepřátelské jednotky chovají. Zbraní je na výběr celý arzenál s různými vlastnostmi. Pušky trvají déle nabít, ale mají větší poškození oproti rychlejším, ale slabším pistolím; ostré zbraně jsou lepší proti živým nepřátelům, tupými zbraněmi lidem až tak neublížíme, ale oproti strojům jsou obstojnější a tak dále. Ačkoliv jsou tyto statistiky a vlastnosti obstojné, chybí mi zde reálná reprezentace předmětů ve hře na dodání pocitu, že opravdu držím v ruce pušku/palcát/kladivo. Bonusové schopnosti sestávají z kradené technologie od nepřátelských jednotek. “Vypůjčit” si můžete například plamenomet, nebo plošný elektrický výboj jako mini pomstu syntetikům. Máme staty, do kterých můžeme vynakládat body. Ač je jich okolo třicítky, porozumět jim není tak těžké. První popud k volbě herního stylu byla volba exo rigu (obleku). U těchto rozvětvení schopností se teprve rozhoduje jakou cestou se vydat.
Co oči vidí…
Na krokovací dungeon je Vaporum asi jeden z nejhezčích, jaké jsem viděla. I když si mnoho věcí přebrali ze hry Legend Of Grimrock, upravili si hru do steampunkového kabátku. Mezi prostory, které se místy přirozeně zdají býti repetetivní, máme širokou škálu levelů navozující pokaždé jinou atmosféru. Vývojáři si vyhráli se světly, stíny a barvami tím nejlepším způsobem. Kreativním. Pohyb jak nepřátel, tak i náš je krásně plynulý. Protagonistu sice vidíme jen v úvodním a závěrečném animatiku, ale na povedený design nepřátel lze nakouknout v Arxiklopedii, která mi nostalgicky připomněla auto encyklopedii z Mafie. Vaporum v sobě skrývá nemálo hádanek, skrytých vchodů a tajemství, které vás donutí si všímat každého šroubku. Tahle pozornost vůči detailu mě jak rozčílila, tak i okouzlila. Za nalezení tajemství hráče odměna nemine a přemožení hry samotné je odměnou samo o sobě.
Vaporum je malá hra s velkým smyslem pro detail. Zaměřme se na fakt, co dokázalo malé studio o pár lidech vytvořit. Kvalitní hru s cutscénami, dabingem, level systémem, zábavným systémem boje, ne nejhorším příběhem a skvělou atmosférou s limitovanými zdroji. Doporučuji jak fanouškům žánru, tak i nováčkům.
