Freeware hry mají těžký život. Především proto, že jsou free a ze strany autora tak jde především o to, kolik času a úsilí je ochoten do vývoje svého dítka investovat. Na první dobrou se tak dá očekávat, že půjde především o poměrně jednoduchou a přímočarou hru postavenou na principu dungeon crawleru nebo arkády. Koneckonců, přesně takhle se proslavili také Angry Birds a podobné hry. Somnia na to jde ovšem od lesa a servíruje hráči rovnou survival RPG.
Bez jídla nelze žít!
Sáhnout po androidí hře je pro mě pokaždé velká sázka do loterie a v případě Somnie jde minimálně o částečný úspěch. Hráč se ujímá role jednoho z mála lidí, kteří dokáží vnímat skutečnost, že jsou uvězněni v časové smyčce a mají šanci zvrátit neblahý osud zbytku světa. Za tím účelem se pouští na výpravu, při které půjde o holý život. Hráči si při hraní potrénují nejen paměť jako u každého slušného RPG, ale dle mého především reflexy při soubojích, o kterých ale bude řeč později. Základem je totiž přežít dost dlouho na to, aby vůbec hlavní hrdina k nějakému souboji došel.
Poučka každého jedlíka z mezititulku má totiž v Somnii zvlášť důležité místo. Hráč musí udržovat svoji postavu v dobré kondici a mít u sebe dost zásob jídla, které se povážlivě tenčí s každým dalším navštíveným políček herního světa. Ten se nerozkládá jen na úrodné zeleni, ale také na moři, poušti nebo sněhu a ledu. A čím náročnější terén hráče čeká, tím vyšší nároky na jídlo jsou. Nedostatek zásob pak znamená pomalý úbytek životů, s nimiž se rozhodně nikdo nechce postavit nebezpečným nepřátelům. Občas ale není zbytí.
Při hraní i psaní mě automaticky napadá označení metroidvania, které není ale úplně na místě. V Somnii se jednoduše často umírá a hráč je tak nucen pečlivěji plánovat nejen pohyb po mapě, ale také se zlepšit v soubojích v časovém pressu a nesmí chybět ani moudré volby v rozhovorech. Ty nemoudré totiž také vedou k smrti.
Dvakrát si rozmysli, než něco plácneš
Když jsem při prvním podstatnějším textu ve hře na malý moment přestal dávat pozor a v domnění, že nejde o nic zásadního jsem odklikl náhodou volbu, musel jsem nahrávat uloženou pozici. Prakticky všechno má totiž v Somnii svoje opodstatnění a je těžké hledat například na první dobrou to správné řešení textových hádanek a volit správné odpovědi. Za to patří jednočlennému autorskému týmu velký obdiv, protože Somnia mohla klidně vyjít jako indie hra i na PC a nijak by jí to stran herního prožitku neubralo. Ten je pravda místy rozporuplný a je vidět, že hra ještě není úplně odladěná, nicméně zážitek je to rozhodně zajímavější. I kvůli sice obyčejnému, ale šikovně prezentovanému příběhu.
Co si ovšem zaslouží uznání je velmi efektní soubojový systém. Ten je postavený na jednoduchém kombinování barevných kamenů tak, aby po přehození zničily co nejvíc kamenů stejné barvy ve svém okolí. To, co zní na papíře možná až příliš triviálně, je ve skutečnosti mnohem těžší, protože hráč má na přesun kamenů velmi omezený časový limit, který je pak umocněn i šikovností nepřátel. Ty nejjednodušší by patrně porazila i chromá opice, přičemž ale u těch náročnějších jde o velmi hektické taktické bitvy, při nichž je hráč velmi krutě potrestán za nepozornost. Jde zároveň o skvělý trénink oné svaté hráčské dvojice oko-ruka. Koordinace je na malém displeji pekelná, ale například na tabletu se hrály souboje velice příjemně. Jen tak náhodně rozmisťovat kameny se tak rozhodně nevyplatí.
Kromě soubojů a textu jsou ve hře samozřejmě i zlaťáky nutné pro nákup jídla, přepravy nebo vybavení, které hráči pomůže porazit silnější nepřátele stejně jako rozdělování dovednostních bodů na každém levelu do čtyř základních kategorií.
Nová generace
Peter Kováč, který za hrou stojí, si dal rozhodně záležet, byť vytknout by se mu dalo plno drobností. Jsou to ale vlastně jen malichernosti, s nimiž udělá víc především průběžné testování, kvalitní feedback a finanční podpora umožňující takovému tvůrci dál pracovat. Hra nabízí plno questů, náhodně generovaných scénářů, trofeje a vybavení, které lze sbírat. Jednoduše řečeno tedy všechno, co by si mohl hráč přát, ovšem v kompaktním balení na cesty. Ke hře není třeba připojení k internetu (výhra), není nijak časově omezena a ani se neschovává za placeným obsahem.
Pokud se oprostíme od pokulhávající české verze a budeme hrát především tu anglickou, měli bychom si to tedy všichni užít. A hlavně, měli bychom Peterovi přispět na jeho projekt. Tak šup!
